Oslo - Ropa, daně a imigrace: to jsou hlavní témata pondělních parlamentních voleb v jedné z nejbohatších zemí světa, Norsku, kde se od roku 1993 nepodařilo žádné ze stran sestavit vládu dvakrát za sebou.
O tři roky později začalo Oslo střádat své zisky z ropy (pátý největší exportér na světě)a plynu do zvláštního fondu, kde nyní v akciích a dluhopisech drží okolo 400 miliard eur, tedy přes 80 tisíc eur na hlavu.
Norská vláda si tímto fondem střádá na horší časy, kdy ropa dojde a štědrý sociální systém by neměl dále z čeho brát. Rychlé uvolnění těchto prostředků by také vyvolalo vysokou inflaci a otřáslo ekonomikou.
Ročně tak smí Norové z fondu utratit pouhá čtyři procenta. A zde také leží jádro pudla, proč mají norské strany problém udržet se u moci.
Proč tak vysoké daně?
Kromě toho, že je totiž Norsko jedním z nejbohatších států na světě, je také jedním z těch, které vybírají nejvyšší daně, na což při existenci obrovského ropného fondu voliči často špatně slyší.
Volby slibují velmi těsný výsledek. Některé průzkumy dávaly lehký náskok středolevicové koalici pod vedením Norské dělnické strany (DNA), jiné naznačují vítězství pravice, kde je nejsilnější populistická Strana pokroku (FrP).
Sobotní průzkum společností TNS a Gallup hovoří o tom, že koalice získá v 169členném parlamentu 82 křesel (z toho DNA 61), zatímco čtyři pravicové strany 87 křesel (FrP 39).
Šéfka FrP Siv Jensenová vsadila v předvolební kampani právě na kartu uvolnění více peněz z ropného fondu a snížení daní. Také slibuje větší investice do infrastruktury, na jejíž stav si Norové často stěžují.
Úspěch v krizi
Naopak Norská dělnická strana pod vedením současného premiéra Jensena Stoltenberga se chlubí, že se jí podařilo zemi rychle vyvést z hospodářské krize – norská ekonomika ve druhém letošním čtvrtletí dle agentury AP poklesla o 2,5 procenta, zatímco u EU to bylo 4,8 procenta.
Norsko má také se třemi procenty jednu z nejnižších úrovní nezaměstnanosti v Evropě.
Aby Stoltenberg dosáhl těchto výsledků, uvolnil z ropného fondu finanční prostředky ve výši nevídaných sedmi procent jeho hodnoty.
Rozdělená pravice
Velkého, i když nedobrovolného spojence, našel také na pravici. Norská liberální strana (Venstre) a Křesťansko-demokratická strana (KrF) totiž oznámily, že si nedovedou koaliční spolupráci s FrP představit kvůli jejímu postoji vůči otázce přistěhovalectví.
Počet přistěhovalců v Norsku vzrostl od roku 1970 pětkrát a celých deset procent z 4,8 milionů jeho obyvatel tak dnes tvoří imigranti. Vzhledem ke svému altruistickému postoji v mezinárodních otázkách jde navíc většinou o přistěhovalce ze zemí, které jsou kulturně Norsku vzdálené. Minulý rok přijelo nejvíce lidí z Afghánistánu, Eritreje, Iráku a Somálska.
Podle komentátorů tak budou mít norské strany po volbách zřejmě dvě možnosti. Jednou z nich bude menšinová vláda DNA, druhou menšinová vláda pod vedením Konzervativní strany (Høyre), která oznámila, že je ochotná se Siv Jensenovou spolupracovat.
Většinová vláda v Norsku povládne jen za předpokladu, že dnes levice získá minimálně 85 křesel. Tomu by nasvědčoval i pondělní průzkum společnosti Sentio, který jí přiřknul dokonce o tři poslance více.
Obrat v Německu?
Po Norsku půjdou k volbám do konce měsíce ještě Němci. 27. září. Dlouho to u nich vypadalo na jasné vítězství pravice a kancléřky Angely Merkelové.
Podle posledních průzkumů ale její CDU začíná ztrácet voliče a ožívají tak naděje na vznik levicové koalice sociálních demokratů (SPD), zelených a strany Levice (Die Linke).
Včerejší televizní debata mezi Merkelovou a šéfem SPD Steinmeierem dopadla podle komentátorů nerozhodně, ale spíše pozitivně překvapil lídr sociálních demokratů.
Z celosvětového hlediska zaznamenala levice nedávno velký triumf v Japonsku, když tam vůbec poprvé v historii prohrála pravicová Liberálně-demokratická strana. Japonci dali důvěru Demokratické straně, považované za středolevou.
