Vesmírná mise Artemis II zlomila rekord v největší dosažené vzdálenosti lidské posádky od Země. Čtyři astronauti v lodi Orion obletěli odvrácenou stranu Měsíce a teď se vracejí domů. Nejkritičtější bod cesty mají stále před sebou. Šéf Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Hanousek popisuje, co posádku čeká a jak mise lidstvo přibližuje k osídlení Marsu.
Modul Orion se od Země dostal nejdále, co kdy lidská posádka byla. O jak velký technologický krok pro lidstvo jde?
Informace o tom, že se lidé dostali nejdále od Země, je v podstatě jenom symbolická. Posádka Artemis je nejdál od Země, kde kdy lidé byli. Překonali rekord mise Apollo 13, což byla nešťastná mise, kdy jim během cesty k Měsíci vybuchla kyslíková nádrž, oni na Měsíci nepřistáli, pouze jej obletěli a zase se vraceli zpátky. Tehdy se dostali zhruba 400 tisíc kilometrů od Země, protože u Měsíce nebrzdili, to je základ. Všechny ostatní mise Apollo zpomalovaly svůj let k Měsíci, aby se mohly zachytit na nízké oběžné dráze Měsíce, která je zhruba ve výšce 100 kilometrů nad povrchem. A tím pádem se dostaly jen zhruba 100 kilometrů za Měsíc.
Kdežto mise Apollo 13 a nyní mise Artemis II u Měsíce vůbec nezpomalily a nechaly pracovat fyziku. Nechaly pracovat gravitační vliv Měsíce, který kabinu zachytí, otočí kolem sebe a pošle ji zpátky k Zemi.
A tato takzvaná dráha volného návratu je zhruba ve výšce 7,5 tisíce kilometrů nad měsíčním povrchem. Když si k tomu připočítáte vzdálenost Měsíce od Země, která se mění, tak jde o 406 770 kilometrů od Země.
Během letu se vyskytla chvíle, zhruba 40 minut, kdy posádka za Měsícem ztratila kontakt se Zemí…
To byla plánovaná záležitost. Nikoho nevyděsila, protože se o tom samozřejmě vědělo. Je to okamžik, kdy kabina zmizí z pohledu ze Země za měsíčním diskem a skrz ohromnou masu hmoty Měsíce signál neprojde, takže zhruba 40 minut je tam ta posádka úplně sama. Bylo to opět symbolických 40 minut absolutního klidu v nejemotivnější okamžik, kdy prolétali 7,5 tisíce kilometrů nad odvrácenou stranou Měsíce. Tu před nimi vidělo jenom 24 lidí, nyní tedy další čtyři.
S jakým zpožděním s posádkou ze Země komunikují?
Není to tak zlé. Zpoždění komunikace od Měsíce je zhruba jedna vteřina.
V lodi jsou mimo jiné zabudované senzory z Česka, které měří radiaci. Mohl byste je popsat podrobněji?
Máme tam českou a máme tam i evropskou stopu. Evropská stopa je v rámci celého servisního modulu, což je část pod kabinou, kde jsou třeba motory. Ten vyrobila Evropská kosmická agentura. Česká stopa je přímo v kabině, kde je šest čipů – takzvaných radiačních detektorů. Jsou to stejné čipy, které jsou i na Mezinárodní kosmické stanici a jejich výrobcem je česká společnost ADVACAM. Jsou to čipy, které měří nebezpečné kosmické záření a radiační situaci na palubě.
Lidé se na Měsíc dostanou po více než půl století
Orion se bude k Zemi vracet větší rychlostí, než je obvyklé?
To je dáno trajektorií, po které Orion letí, tedy drahou volného návratu. Ta je sice výhodná v tom, že kdyby se cokoliv pokazilo a posádka třeba nemohla pro manévrování u Měsíce použít svůj hlavní motor, ta dráha je vždycky vrátí zpátky. Tato trajektorie má ale nepříjemnou vlastnost, že vás přivede zpátky k Zemi velmi vysokou rychlostí. Budou vstupovat do atmosféry rychlostí 11,2 kilometru za sekundu, což je více než 40 tisíc kilometrů za hodinu. Musí do atmosféry vstoupit absolutně přesně.
Když naletíte pod menším sklonem, tak vás to odrazí stejně jako kamínek na hladině rybníka, a protože už v tu chvíli nemáte servisní úsek s motorem, nemáte žádnou šanci kabinu jakkoli vrátit k Zemi. Zmizíte prostě v nekonečném vesmíru. Naopak, kdyby se letělo do atmosféry příkřeji, tak do ní vstoupíte strašně rychle a tepelné namáhání kabiny bude tak velké, že to nevydrží tepelný štít. Přistání je nejkritičtější část letu. Kritický je samozřejmě i start, když si sednete na 100 metrů vysokou trubku naplněnou vysoce hořlavým palivem a necháte ji pod sebou zapálit.
Jeden z cílů mise je přiblížit nás opětovnému vstupu na Měsíc. Jak nás ale současná mise přibližuje k cestě na Mars? Dá se to vnímat jako určitý mezistupeň?
Určitě se to tak dá vnímat, protože program Artemis je cesta návratu na Měsíc a cesta k Marsu. Artemis II Měsíc obletí. Například Artemis III příští rok poletí jenom na nízkou oběžnou dráhu kolem Země a bude zkoušet lunární moduly. Nakonec Artemis V by měl přistát poprvé na Měsíci po více než 55 letech.
Všechno je to příprava na to, co bude následovat. To znamená základny na Měsíci. Budeme tam žít a dlouhodobě pracovat. Kromě toho, že se bude zkoumat Měsíc, bude to i příprava na cestu na Mars.
Potřebujeme si totiž ve vesmíru vyzkoušet technologie. Dám jednoduchý příklad. Toaleta na kosmické lodi Orion už potřetí zkolabovala. Už potřetí za těch pár dní posádka ten záchod nemůže používat. Je to drobnost, ale prostě nefunguje. Musíme všechno mít vyzkoušené, otestované dlouhodobým používáním v nízké gravitaci Měsíce. Když se vám něco rozbije na Měsíci, tak v podstatě jste za čtyři dny doma. Pokud se vám něco rozbije na Marsu, tak tam umřete.
Je kromě technologií ještě něco, co by nás současná mise mohla naučit vzhledem k přípravě na cestu k Marsu?
Musíme ještě zvládnout ochranu člověka, protože v tuto chvíli neumíme chránit lidské tělo proti kosmickému záření. Během cesty na Měsíc lidé dostanou větší dávku než tady na Zemi, ale není to nic kritického. Dlouhodobá základna na Měsíci, cesta na Mars či život na Marsu už bude o něčem úplně jiném.
Kdy by lidé na Marsu mohli poprvé stanout?
Já už 15 let říkám, že za 15 let. A teď přidávám spíš za 20 let. Stroje tam budou dřív, protože než tam poletí lidi, tak tam musejí nalétat roboti, udělat základny a připravit tam plochy pro to přistání.
Video: Jak probíhá mise Artemis
Sdílet
Nejnovější videa
