Startup Colossal Biosciences si klade ambiciózní cíl: navrátit k životu vyhynulé druhy pomocí nejmodernějších genetických technologií. Společnost pracuje na projektech oživení mamuta srstnatého, tasmánského tygra a ptáka doda. V roce 2024 vytvořila první geneticky upravené myši se srstí připomínající tu mamutí. Šlo o chiméru s mamutími genetickými znaky, jako je hustá srst a zrychlený metabolismus tuků. O rok později firma oznámila narození tří geneticky modifikovaných vlčat, které představila jako "pravlky obrovské" - šelmy, které vymřely před více než 12 tisíci lety. Tento krok otevřel novou kapitolu vědecké debaty, ale i zásadní otázky o tom, kde končí věda a začíná etika.
Když marketing předežene vědu
Firma využila upravenou DNA vlka obecného, do níž vložila přibližně 20 genetických úprav, aby výsledné zvíře vizuálně připomínalo dávno vyhynulého pravlka. Embrya pak byla implantována do březích fen, které vlčata odnosily. Vznikli tak Romulus, Remus a Khaleesi - tři jedinci, kteří sice vypadají jako pravlci, ale jejich genom bude stále převážně vlčí.
"To, co ta firma tvrdí, že udělala, není úplně pravda. Velký vědecký posun je, že se jim podařilo přečíst genetickou informaci pravlka i současného vlka obecného a porovnat je. Mezi jejich genomy je asi tolik rozdílů jako mezi člověkem a šimpanzem," tvrdí genetik Jan Pačes. Podle něj ale existuje mezi pravlkem a současným vlkem více než milion změn, ale firma upravila genom jen zhruba asi na dvaceti místech. "Vybrali geny, které ovlivňují vzhled - například velikost, tvar čelisti nebo barvu srsti. Výsledkem je vlk, který vypadá "pravěce", ale geneticky je to stále vlk obecný," komentuje výsledky firmy Pačes.
Kromě technických a biologických limitů kritici upozorňují, že Colossal Biosciences funguje spíše jako mediální a investiční projekt než jako vědecké pracoviště. Podle magazínu Vox firma přitahuje pozornost myšlenkou "oživení minulosti", zatímco realita je plná nejasností a rizik - od utrpení zvířat po ekologickou destabilizaci. "Plno lidí včetně mě si myslí, že je to spíš cirkus. Že se dělá show místo vědy," dodává Jan Pačes.
Zvíře bez domova: Když genetika předběhne přírodu i morálku
Vyvstává i otázka, kam by taková geneticky upravená zvířata měla patřit. Nejen geograficky, ale i biologicky. "Nemáme pravěké ekosystémy. Nemáme pro ně potravu, predátory, konkurenci. Ta zvířata by vlastně neměla kde žít," říká Pačes. Upozorňuje také, že na rozdíl od snah o záchranu například bílého nosorožce zde nevzniká nový prostor pro biodiverzitu, ale spíše izolované exempláře bez šance na přirozenou existenci.
Velkou otázkou zůstává, proč to všechno vlastně děláme. Pačes tvrdí, že ekonomická motivace firmy je zřejmá - očekává se, že během těchto výzkumů vzniknou cenné patenty a technologie, které může firma zpoplatnit. "Nejde jen o to mít někde v zoo zvíře, které vypadá jako pravěké. Jde o ten proces, o technologii. Ale pokud to stojí životní pohodu a zdraví mnoha pokusných zvířat, tak se musíme ptát: stojí to za to?" Zvlášť znepokojivé podle něj je, že se začínají objevovat hlasy, které tvrdí, že de-extinkce (proces vytváření organismu, který splňuje charakteristiky druhu považovaného za vyhynulý) činí ochranu přírody zbytečnou. "V Americe se už objevily názory, že když dnes umíme zvíře oživit, tak nepotřebujeme červenou knihu ohrožených druhů. To je úplný nesmysl."" varuje Pačes.
Kromě etických otázek vyvolává projekt i obavy o zdraví a pohodu zvířat. U některých genových kombinací - například světlé srsti - se v minulosti objevily problémy se slepotou a hluchotou. V tomto případě prý byly použity kompenzační mutace, které těmto defektům předešly. Ale co až přijde řada na větší zvířata - třeba mamuty? "Bude to vyžadovat slonice jako náhradní matky. To není bez následků. Bude to bolestivé a rizikové," varuje Pačes.
Chceme pomoci obnovit zničené ekosystémy
Společnost Colossal Biosciences svůj výzkum hájí jako přelomový krok nejen ve vývoji genetických technologií, ale i v ochraně přírody. Tvrdí, že jejich práce na tzv. "funkční de-extinkci" posouvá hranice genetického inženýrství. Podobné techniky jako u pravlků využila firma i při klonování kriticky ohrožených rudých vlků, čímž podle ní přispěla k rozšíření jejich genetické variability a šanci na přežití. Vyvíjené technologie - včetně umělých děloh a nových metod editace zárodečné linie - mohou mít podle Colossalu široké využití v medicíně, konzervaci přírody i zemědělství. Firma argumentuje také možností obnovy ekosystémů - třeba návratem mamutů do tundry, což pomůže těmto jedincům lépe zvládat klimatickou změnu.
Technologická pýcha nebo etické fiasko?
Colossal Biosciences bezesporu posouvá hranice možného. V březnu letošního roku měli novináři z magazínu Time možnost setkat se se dvěma samečky pravlka na tajném místě. Podle jejich popisu štěňata působila hravě jako běžná vlčata - honí se, šťouchají do sebe, hrají si. Výrazně se však stranila lidí, včetně svého chovatele, což může být důsledek jejich genetické kombinace i neobvyklého prostředí. Fyzicky byli podle novinářů působiví. Už nyní jsou o 20-25 % větší než vlk obecný a v dospělosti mají vážit až 75 kg. Firma tvrdí, že jejich bílé zbarvení a mohutnější stavba těla odpovídají představě o vzhledu pravlků - i když se přiznává, že jde jen o odhad.
Ale jak připomíná Jan Pačes - s každým takovým krokem musí jít i hluboké promyšlení toho, co děláme. "Ve skutečnosti je to skvělé, co dokázali. Ale když se pak řekne, že oživili vlka, místo aby se mluvilo o genetických úpravách a embryologii, tak to dělá z vědy frašku," říká. Odpověď na otázku, jestli klonování vyhynulých druhů dává smysl, není jednoduchá. Ale je to otázka, kterou bychom si podle vědců měli pokládat - dřív, než se fascinace technologií stane omluvou pro opomíjení soucitu a zodpovědnosti.
