Vysocí evropští generálové a další představitelé ozbrojených sil i jednotlivých států v posledních týdnech intenzivně varují před ruskou hrozbou. Tempo přípravy jednotlivých zemí napříč kontinentem na případný konflikt jsou však velmi rozdílné, píše web The Economist.
„Musíme se smířit s tím, že přijdeme o své děti.“ Toto prohlášení francouzského generála Fabiena Mandona z listopadu loňského roku zarazilo nejen občany Francie. Možnost ozbrojeného konfliktu s Ruskem do roku 2030 podle něj totiž znamená, že všichni - nejen armáda - musí být připravení přinášet oběti. I přesto ale jeho slova vyvolala pobouření a nedůvěru, upozorňuje The Economist.
V polovině prosince se k situaci vyjádřila i šéfka britské tajné služby Blaise Metreweliová. Podle ní se západní Evropa snaží pochopit, že žije v prostoru mezi mírem a válkou. Pro země poblíž Ruska (tedy pobaltské státy, Polsko a severské země) je pojem „válečná připravenost“ dobře srozumitelný, ale města jako Paříž (která je blíže Alžíru než Kyjevu) hrozbu vnímají jako vzdálenější.
I proto bijí bezpečnostní šéfové na poplach. V prosinci loňského roku generální tajemník NATO Mark Rutte prohlásil, že se musíme připravit na válku v rozsahu, v jakém ji zažili naši prarodiče či praprarodiče. Velitel britských ozbrojených sil, maršál letectva sir Richard Knighton pak prohlásil, že bezpečnost nelze svěřit pouze ozbrojeným silám.
Inspirace ze severu
Někteří opoziční politici podle The Economist takové varování odmítají jako zastrašovací taktiku. Předseda francouzských komunistů Fabien Roussel dokonce označil projev generála Mandona za „nesnesitelné“ podněcování k válce. I přesto ale začínají evropské vlády reagovat, a to dvěma způsoby. Zaprvé znovu zavádějí určitou formu vojenské služby a zadruhé připravují civilisty na konflikt.
Například německá vláda se v prosinci dohodla na novém modelu náboru do armády. Od letošního roku budou všichni 18letí dostávat dotazník, který posoudí jejich ochotu sloužit. Od příštího roku pak budou dospělí muži podstupovat lékařskou prohlídku - to vytvoří databáze osob, které by mohl stát mobilizovat -, tedy součást tzv. Kriegstüchtigkeit neboli válečné připravenosti.
Od letoška platí také desetiměsíční placená dobrovolná vojenská služba pro 18leté až 25leté, a to ve Francii. Polský premiér Donald Tusk zvažuje vojenský výcvik pro všechny dospělé muže - žádné konkrétní návrhy ale zatím neexistují. Podobně jako Francie a Německo země klade důraz hlavně na budování rezervy a vyslání signálu protivníkům.
Právě Francie a Německo se inspirovaly severskými zeměmi. Například Finsko a Norsko mají vojenskou povinnou službu desítky let - Německo ale zakládá svůj model na tom švédském, novějším. V roce 2018 švédská vláda v rámci své strategie „totální obrany“ totiž znovu zavedla systém, podle kterého se všichni muži a ženy musí v 18 letech zaregistrovat. Armáda pak povolává malou část z nich na 11měsíční vojenskou službu. Většina analytiků ale tvrdí, že aby Německo dosáhlo svých ambiciózních cílů, bude v určitém okamžiku potřebovat službu povinnou.
Rozdíly napříč Evropou jsou markantní
The Economist ale srovnává další evropské státy a rozdíly mezi nimi jsou velké. Itálie například plánuje letos předložit návrh zákona o dobrovolných záložních silách, plány ministra obrany Guida Crosetta ale zůstávají nekonkrétní. Ve Španělsku vláda sice zvýšila výdaje na obranu, zvýšení počtu vojáků ale plánuje pouze mírné, a to o sedm tisíc do roku 2029.
V případě připravenosti civilního obyvatelstva na válku je rozdíl mezi státy ještě větší. Švédko například každoročně pořádá „týden připravenosti“, aby upoutalo pozornost veřejnosti. Obyvatelé navíc v roce 2024 obdrželi speciální brožuru: „Od roku, kdy dosáhnete věku 16 let, až do konce roku, kdy dosáhnete věku 70 let, jste součástí celkové obrany Švédska a v případě války nebo hrozby války jste povinni sloužit,“ uváděla příručka.
Její součástí byl i návod, jaké si doma vytvořit zásoby (baterie, svítilny, konzervované potraviny, balenou vodu, toaletní papír a další) a jak se dostat do civilního protileteckého krytu. Podobnou příručku mají k dispozici i občané Litvy, která uvádí vše, co je potřeba k přežití po dobu tří dnů, včetně lana a dalekohledu.
Mnoho západoevropských zemí ovšem takové návody neposkytuje. Například Francie své občany připravila na teroristické útoky, ale ne na konflikt, jaký popisuje například Rutte, tedy „zničení, masovou mobilizaci, miliony vysídlených osob či rozsáhlé utrpení“.
Průzkum veřejného mínění v devíti zemích zveřejněný v prosinci potvrdil rozdělení Evropy ohledně této hrozby: 77 procent Poláků se domnívalo, že v příštích letech existuje „vysoké riziko“ války s Ruskem, zatímco v Itálii to bylo pouze 34 procent. Evropané se shodli, že nejsou připraveni. V průměru 69 procent respondentů uvedlo, že jejich země by nebyla schopna se proti Rusku bránit, včetně 85 procent Italů, 69 procent Němců, 58 procent Poláků a 51 procent Francouzů, uzavírá list.
Sdílet
