Ty záběry zná asi každý, kdo sleduje válku na Ukrajině. Drony nalétávají na tank, útočí na plnou rychlostí ujíždějící automobil, prohánějí po poli obyčejné vojáky. Mají na svědomí většinu ztrát na bojišti. Od té doby, co řadu z nich řídí piloti optickým vláknem, je pro ně neúčinné i elektronické rušení. Poslední nadějí je obyčejná brokovnice, kterou se nyní masově vybavují vojáci na obou dvou stranách. Záběry na sociálních sítích, kde sestřelují útočící drony, jsou ale jen špičkou ledovce. Na každý takový úspěšný sestřel je mnohem více těch, které skončí vítězstvím dronů a smrtí obránců.
Kim Leppänen to dokázal při experimentu na střelnici ve finském Loppi. Vyzkoušel tři scénáře dronové války, kdy na něj útočily FPV drony - levné, jednorázové útočné drony, které se ovládají v reálném čase z pohledu pilota (First-Person View), který má nasazeny 3D brýle jako při počítačové hře. Drony váží 2-4 kilogramy, rozměr kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů a letí rychlostí kolem 150 kilometrů v hodině. Obvykle nesou střelu do pancéřovky RPG-7.
V prvním scénáři letěl FPV na Kima letěl přímo. V druhém scénáři na něj dron útočí klikatě, s ostrými zatáčkami ve vzduchu. A ve třetím se musí ubránit hned dvěma dronům najednou. Střelec byl vybaven termovizním dalekohledem pro včasnou detekci dronů, speciální brokovnicí proti dronům se speciálně vyvinutými náboji - což je vybavení, o kterém si většina vojáků na Ukrajině může nechat jenom zdát.
Přesto první kolo vyhrály drony. Do kapsy jim hrálo i to, že Kimovi svítilo slunce do očí. "Proboha, tak to bylo opravdu těžké. Svítilo mi slunce do očí, a pokud vystřelíte jen o zlomek vteřiny později, minete," popsal to Leppänen. Zaskočilo ho, jak bleskově se celá situace odehrála: "Měl jsem v podstatě jednu dvě sekundy."
Ve druhém scénáři už to střelci šlo lépe. Obloha se zatáhla, slunce mu nesvítilo do očí, a tak se mu podařilo útočící, i když kličkující, dron sestřelit. To nejtěžší ho ale teprve čekalo - útok dvou dronů. I tady nakonec slavil úspěch, který byl ale usnadněný tím, že drony útočily po sobě a ne najednou. První dron sestřelil ze vzdálenosti pouhých deseti metrů, druhý také. Na každý vystřelil v rychlém sledu několik ran.
"Vypadá to velmi těžce, ale když si na to zvyknete, tak se to dá. Ale ty drony jsou opravdu extrémně rychlé a není snadné je trefit. Čím je dron větší a nese větší nálož, tím je pomalejší a máte větší šanci ho sestřelit - s dobrou brokovnicí, dobrou municí a dobrým tréninkem," zhodnotil Kim Leppänen experiment.
Drtivá většina ukrajinských vojáků ale nemá ani dobrou brokovnici (nejčastěji kupují levné, nepříliš kvalitní turecké modely), rozhodně nemají speciální munici a především - nemají trénink. Výhodu mají bývalí myslivci, kteří z honu na zajíce či z lovu koroptví dokáží odhadnout, kdy je ránu třeba tzv. předsadit, což se hodí i při obraně před dronem. Většina vojáků ale drží brokovnici poprvé v životě. Jsou zvyklí na střelbu z vojenské pušky, což se dost liší. Výcvik s brokovnicí je pak útvar od útvaru jiný. Někde je k dispozici kvalitní instruktor na tři dny, jinde trvá výcvik jen den nebo dokonce půl dne. A zase jinde dostanou vojáci brokovnici s tím, že si mají nějak poradit.
