„Grónsko rozhodně potřebujeme. Potřebujeme ho pro obranu,“ řekl Donald Trump v neděli. Ministr zahraničí Marco Rubio v úterý sdělil kongresmanům, že Donald Trump hodlá Grónsko koupit. Co zpočátku vypadalo jako Trumpův rozmar, začíná být vážně míněný plán, který podle Dánů hrozí rozpadem NATO.
Myslí to Trump vážně?
Ano, myslí. O získání Grónska mluvil už ve svém prvním funkčním období, kdy chtěl ostrov koupit. Znovu téma nastolil po svém znovuzvolení. Mluvil o tom i v pravidelné Zprávě o stavu Unie v Kongresu: „Myslím, že Grónsko získáme – tak či onak.“ A otevřeně pohrozil i vojenskou silou: „Je slušná šance, že Grónsko získáme bez použití síly, ale všechny možnosti jsou na stole.“
Proč chtějí Američané získat Grónsko?
Grónsko bylo už v době druhé světové války a studené války chápáno jako přirozená součást americké strategické obrany. Severní Atlantik je spojnicí mezi Evropou a USA a také jediným místem, kudy se do amerických vod mohou dostat ruské ponorky. Atlantický oceán na spojnici USA–Grónsko–Island–Skotsko by v případě evropské války byl klíčovou spojnicí, kudy by proudili vojáci a zásoby z USA do Evropy.
Právě proto se tady snažily za první i druhé světové války německé ponorky zničit spojenecké konvoje. Námořní a letecké základny v Grónsku jsou pro Američany důležité i kvůli tomu, že díky oteplování a tání ledovců se otevírají nové námořní trasy v Arktidě. Přes Grónsko by také v případě války mířily ruské jaderné střely na východní pobřeží USA.
V době studené války měli Američané v Grónsku až 17 základen s více než 10 000 vojáky. Je ale pravděpodobné, že by dánská vláda s navýšením americké přítomnosti souhlasila a přičlenění Grónska k USA by nebylo nutné.
Je koupě Grónska zcela nereálná?
Pro Američany je nákup území zcela přirozený jev. V minulosti koupili Louisianu (někdejší francouzské území), Floridu či Aljašku. Od Dánska v roce 1917 koupily USA jeho kolonii – Panenské ostrovy v Karibiku. A to za 25 milionů dolarů ve zlatě, což tehdy představovalo čtvrtinu dánského státního rozpočtu.
Každý kilometr čtvereční tedy stál americkou vládu přes 72 tisíc dolarů, což z Panenských ostrovů dělá vůbec nejdražší nákup v historii amerického rozšiřování. Američané chtěli od Dánů koupit i Grónsko – poprvé v roce 1867 a naposledy v roce 1946, kdy Američané nabídli Kodani sto milionů dolarů.
Mohli by Dánové Grónsko ubránit?
V žádném případě. Dánsko má 16 600 mužů a žen v uniformě. V Grónsku má obvykle jen několik desítek vojáků, posílených občasným připlutím válečné lodi. Nejexotičtější částí dánské armády v Grónsku je jediný aktivní vojenský útvar psích spřežení na světě – tucet mužů a šest psích spřežení v tzv. Patrole Sirius. Těchto dvanáct mužů Dánského královského námořnictva brázdí vždy po dvou tisíce kilometrů opuštěné grónské krajiny, někdy i čtyři měsíce v kuse, a zajišťují tak alespoň základní kontrolu nehostinné a neobydlené krajiny.
Jaká je historie vzájemných vztahů Dánska a Grónska?
Grónsko – jehož původními obyvateli jsou Eskymáci – osídlili Vikingové kolem roku 985, ale jejich osídlení nejpozději v 15. století zaniklo. Dánsko-norské království Grónsko znovu ovládlo počátkem 18. století a spravovalo ho jako kolonii. Až v roce 1953 se Grónsko stalo přímou součástí Dánska a v roce 1979 získalo autonomii. Tehdy také skončily snahy o asimilaci Eskymáků. V roce 2009 byla grónská autonomie posílena až na úroveň, která umožňuje referendum o nezávislosti. Podpora nezávislosti je mezi Gróňany dlouhodobě nadpoloviční, ale většina chce postupný proces kvůli závislosti země na finančních dotacích z Kodaně.
Kdo žije v Grónsku?
Skoro 90 procent obyvatel tvoří Eskymáci (i když často smíšeného eskymácko-dánského původu), zbytek jsou především Dánové (často úředníci a specialisté), několik procent tvoří zahraniční pracovní migranti (například z Filipín). Země trpí vysokou kriminalitou mezi Eskymáky (násilí, sebevraždy), alkoholismem (polovina obyvatel vyrůstá v domácnostech s vysokou spotřebou alkoholu) a sociálními problémy.
Jaký názor mají Gróňané na připojení k USA?
Gróňané masivně nesouhlasí s připojením Grónska k USA – průzkumy z ledna 2025 ukazují 85 procent odpůrců, pouze šest procent zastánců a devět procent nerozhodnutých. Tento postoj potvrdily březnové volby, v nichž strana hájící proamerické směřování získala jen jedno procento (tedy zhruba 300 hlasů). Nadpoloviční většinu hlasů získaly strany, které prosazují buď okamžitou, nebo postupnou nezávislost země.
Jaké nerostné bohatství země skrývá?
Jak sdělil Aktuálně.cz politický geograf Adam Kočí z Ostravské univerzity, v současné době se na jihu Grónska těží rubín, safír a anortozit, který se využívá jako obkladový kámen. Nic z toho není dvakrát ziskové. V 70. letech probíhaly v Grónsku průzkumy na těžbu ropy a zemního plynu, ale zatím k žádné těžbě nedošlo. Vydávaly se pouze licence, i když se předpokládá, že tam velké zásoby jsou. Licence na těžbu jsou dnes pozastaveny, protože v roce 2021 se v Grónsku dostala k moci vláda, která byla proti těžbě. Táním se na pobřeží Grónska odhalují nejen ložiska železné rudy, ale i spousta prvků vzácných zemin nebo třeba i lithium. Nikdo ale přesně neví, co a v jakém množství se pod zemí skrývá a těžba je v arktických podmínkách velmi nákladná.
Mají v Grónsku vliv čínské společnosti?
Opět odpovídá politický geograf Adam Kočí: „Čínský vliv je v Grónsku nejnižší za poslední dobu. Čínské společnosti, které v Grónsku měly licence, tak přišly o svá aktiva. Australská společnost Energy Transition Minerals (kdysi Greenland Minerals), jejímž největším akcionářem byla čínská polostátní firma Schengen Resources, také přišla o licenci. Číňané mají know-how na těžbu, ale Gróňané se bojí ekologických dopadů. Z vlastní zkušenosti – když jsem v Grónsku pobýval na stáži v roce 2020 –, vím, že se tam tehdy hodně řešil příchod dvou tisíc čínských pracovníků. Místní se obávali, že by to mělo zásadní dopad na etnickou skladbu jejich populace, protože jich je něco přes 50 tisíc. Číňané skrze společnost General Nice chtěli koupit v roce 2016 starou vojenskou základnu v Grónsku. Dánové to zakázali.“
Sdílet
