Za starých časů by vítězství bylo jasné – zničíme nepřátelské armády, obsadíme jeho hlavní město a nepřítel kapituluje. Jako Německo v druhé světové válce. Ale co ve válce s Íránem? Přes všechnu převahu Spojených států mohou nakonec vítězství slavit ajatolláhové.
Když Donald Trump oznamoval 28. února zahájení válečných operací proti Íránu, definoval vojenské cíle takto: Zabránit Íránu v získání jaderné zbraně, zničit íránský program výroby balistických střel, zničit íránské námořnictvo a neutralizovat íránské spojence – teroristické organizace jako libanonský Hizballáh. Vyzval ale také íránský lid ke svržení režimu.
Druhého března ale ministr obrany Pete Hegseth novinářům řekl, že tahle operace není o změně režimu. Ale pokud se tak stane, svět bude lepším místem.
Podle Generála Dana Caina, předsedy sboru náčelníků štábů, je cílem operace, aby Írán nebyl schopen projektovat svou sílu za hranicemi.
Mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová 4. března zopakovala, že cílem války je zničení íránského raketového programu, námořnictva a jaderného programu.
Šestého března ale Donald Trump na své sociální síti Truth Social napsal, že akceptuje jen a pouze bezpodmínečnou kapitulaci Teheránu.
Desátého března americký prezident změnil názor a novinářům řekl, že by v čele Íránu rád viděl někoho zevnitř současného režimu. Něco jako v případě Venezuely, kde Američané unesli prezidenta Madura, aby se pak dohodli s jeho nástupkyní ve funkci Delcy Rodriguez (kterou Trump označuje zásadně křestním jménem Delcy a říká o ní, že „je výborná“).
O den později velitel amerického centrálního velitelství admirál Brad Cooper přidal k válečným cílům udržení Hormuzské úžiny otevřené pro mezinárodní plavbu.
A nakonec třináctého března řekl Trump v rozhovoru pro Fox News Rádio, že konflikt skončí, až to ucítí v kostech.
Mnohem jednodušší to mají Íránci. Stačí jim totiž jediné – přežít. Přežít a udržet režim tváří v tvář americké převaze. To pro ně bude vítězství – i v očích celého islámského světa.
Podobně jako v roce 1991, kdy irácký diktátor Saddám Husajn prohlásil vítězství poté, co byla jeho armáda vytlačena z Kuvajtu a prakticky zcela zničena spojenci. Přesto ale s tradičním blízkovýchodním smyslem pro velikášství označil výsledek války za vítězství v „Matce všech bitev“.
Sdílet
