V angloamerickém prostředí dokonce existuje pro právní laiky, kteří poskytují rady ostatním odsouzeným s odvoláními či stížnostmi, speciální označení "vězeňský právník". Judikatura jim přiznává speciální postavení, přičemž jejich činnost upravují i zákony některých amerických států.
Zvláštní funkce může inspirovat i pozvednout samotné vykonavatele. Případy z praxe ukazují pomoc spoluvězňům jako první krok k úplnému vzdělání, profesní změně a následné závratné kariéře. Jako vězeňští právníci začínali úspěšní advokáti, členové parlamentu i respektovaní akademici.
Aby se osvobodil, změnil zákon
Kariérní i životní horskou dráhu představuje případ Isaaca Wrighta mladšího, jehož příběh se začal odvíjet na přelomu 80. a 90. let. Tehdy byl sotva třicetiletý začínající hudební producent odsouzen k trestu odnětí svobody na 72 let. Byl obviněn, že je tajemným narkobaronem, který zásobuje kokainem celou oblast New Jersey. Wright popíral, že by řídil drogovou operaci, a naopak poukazoval na to, že zástupci policie a státní prokuratury postupovali nezákonně, při vyšetřování se sami dopustili trestných činů a opírali se o podvržené důkazy a křivé výpovědi. Porota přesto dospěla v roce 1991 k závěru o jeho vině.
Wright se během pobytu ve vězení nevzdal snahy o obnovu svého řízení a začal se aktivně věnovat studiu práva. Získané vědomosti si v praxi vyzkoušel při zastupování zhruba dvacítky spoluvězňů, kterým pomáhal s přípravou různých podání a suplik soudu. Wrightovou specializací se staly případy související s drogovou trestnou činnosti, kterým se věnoval ve snaze získat argumenty pro svou vlastní kauzu.
Skrze případ vězně Ryana Lee Alexandra, který byl odsouzen za držení a distribuci kokainu, se Wrightovi povedlo napadnout stávající zákonné procesní instrukce pro porotce v procesech proti osobám podezřelým z organizovaného zločinu kolem drog. Argumentoval tím, že nastavení těchto pravidel je v rozporu s původním úmyslem zákonodárce, a dosáhl jejich legislativní úpravy.
Změna otevřela cestu k obnově jeho vlastního řízení. Ve Wrightův prospěch hrálo i to, že původní prokurátor Nicholas L. Bisell mladší spáchal na útěku před federálními složkami sebevraždu poté, co byl odsouzen za různé zločiny související s úplatkářstvím, zpronevěrou a zneužíváním pravomocí. Bisellova zločinecká kariéra prohloubila pochybnosti, které dřívější Wrightovu kauzu provázely. V obnoveném řízení se prokázalo, že původní proces byl zatížen závažnými pochybeními a že rozsudek stál na falešných svědectvích a podvržených důkazech. Wright byl prohlášen nevinným a v roce 1996 propuštěn.
Na svobodě se rozhodl pokračovat ve studiu práva, tentokrát již klasickou univerzitní formou. V roce 2007 získal vytoužený titul na Právnické fakultě Univerzity St. Thomas v Miami a v následujícím roce podal žádost o zápis do seznamu advokátů vedeného advokátní komorou státu New Jersey. Na první pohled jednoduchý formální krok však pro Wrighta znamenal další právní bitvu, jelikož profesní organizace přezkoumávala jeho žádost neuvěřitelných osm let s odůvodněním, že je třeba prověřit jeho osobnostní rysy. Na seznam advokátů oprávněných vykonávat praxi byl zapsán teprve v roce 2017 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu státu New Jersey.
Isaac Wright se advokacii věnuje dodnes, zaměřuje se na případy možného nezákonného úředního postupu a zastupování neprávem obviněných osob. Aktivní je i politicky. V roce 2021 se například ucházel o post starosty New Yorku, avšak neuspěl v primárkách Demokratické strany. Jeho životní příběh byl zpracován v americkém seriálu For Life v produkci známého rappera 50 Centa.
Z vězení profesorem a zase odsouzen
Nucený pobyt v nápravném zařízení znamenal počátek kariérní změny i pro Shona Hopwooda. V roce 1998 byl odsouzen na dvanáct let a tři měsíce odnětí svobody kvůli sérii bankovních loupeží, kterých se dopustil ve státě Nevada. Jak sám později prohlásil, v době uvěznění to jediné, co o právu věděl, bylo jak ho porušovat. I počátky výkonu trestu nebyly nijak růžové. Ve věznici Pekin ve státě Illinois byl kvůli opakovaným kázeňským problémům umisťován na samotku.
Později se z něj však stal modelový vězeň, který nejvíce času trávil ve vězeňské knihovně, aby studoval učebnice práva a platnou legislativu. V následujících letech začal Hopwood pomáhat ostatním vězňům s jejich problémy se zákonem a sepisoval jejich jménem různá podání. Skutečným průlomem v jeho vězeňské kariéře byla stížnost ve prospěch spoluvězně Johna J. Fellerse. Jejím obsahem byl protest proti postupu policie při Fellersově zatčení. Vězeňský právník namítal, že metody výslechu porušily procesní práva obžalovaného garantovaná šestým dodatkem ústavy. Kauza se dostala až před Nejvyšší soud Spojených států, který jednohlasně rozhodl ve Fellersův prospěch.
Vedle vězeňské právní praxe se Hopwood věnoval i tvůrčímu psaní, přičemž ve spisovatelské soutěži určené pro vězně, kterou pořádala americká pobočka PEN klubu, byl oceněn čestným uznáním. Za dobré chování byl propuštěn na svobodu o něco dříve, na jaře roku 2009.
Následně nastoupil na vysokoškolská studia a získal titul v oboru právo. Působil jako asistent soudce a později i jako advokát ve státě Washington. V této době publikoval kritiky oceňovanou autobiografii Law Man: My Story of Robbing Banks, Winning Supreme Court Cases, and Finding Redemption, ve které mimo jiné popsal své vězeňské zkušenosti. Významným kariérním posunem pak byla nabídka z prestižní Právnické fakulty Georgetownské univerzity, aby vyučoval předměty zaměřené na odvolací řízení a trestní právo.
V roce 2017 Hopwood na univerzitě získal řádnou profesuru a jeho hvězda dále stoupala. V době prvního prezidentského mandátu Donalda Trumpa se jako expertní poradce podílel na přípravě významné novely trestního práva. Úspěch se dostavil i v akademickém prostředí, kde platil za nadaného vědce, který úspěšně vede studenty i mladší kolegy.
Navzdory výše uvedenému nemá příběh Shona Hopwooda šťastný konec. Někdejší vězeň a profesor práva byl v roce 2023 obviněn svou manželkou z domácího násilí a nesměl vyučovat. Letos v létě ho porota shledala vinným hned v deseti bodech obžaloby. Vedle tří bodů, které se týkaly napadení, byl odsouzen i za pohrdání soudem a maření spravedlnosti.
Výměna vězeňské pryčny za poslaneckou lavici
Právnická kariéra bývalých vězňů není čistě mužskou doménou, jak dokazuje případ Tarry Simmonsové. V roce 2011 byla odsouzena na dva a půl roku odnětí svobody za krádeže a drogové delikty. Formativní pro ni bylo setkání se studenty právnických fakult, kteří věznici navštěvovali v rámci dobrovolnických programů. Začala se sama aktivně zajímat o studium práva.
Po propuštění nastoupila na univerzitu v Seattlu a ke svému dřívějšímu titulu z oboru ošetřovatelství zanedlouho přidala další, tentokrát právnický. Absolvovala s vyznamenáním a po absolutoriu obdržela stipendium určené začínajícím právníkům zaměřujícím se na hájení veřejných zájmů.
Získat advokátní licenci se pro Simmonsovou stalo větším oříškem než samotné studium. Podobně jako v případě Isaaca Wrighta se advokátní komoře nepozdávala její trestní minulost. Na rozdíl od stavovské organizace v New Jersey, která vsadila na průtahy, ta washingtonská žádost Simmonsové rovnou zamítla. Novopečená právnička se však svého snu nevzdala a pokusila se zvrátit zamítavý verdikt soudní cestou. Nejvyšší státní soud její argumenty přijal a jednohlasně rozhodl v její prospěch.
V pracovním životě se Simmonsová zaměřila na pomoc bývalým vězňům. Založila neziskovou organizaci Civil Survival, jejímž cílem je odstraňování bariér pro znovuzačlenění někdejších trestanců do společnosti. Slavila i politické úspěchy. V roce 2020 byla zvolena do washingtonské Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu. Stala se tak prvním bývalým vězněm, který zasedl ve státním zákonodárném sboru. Svůj mandát obhájila i na další dvě volební období.
Podobně jako v případě Shona Hopwooda není ani kariéra Simmonsové zcela bez poskvrnky. V roce 2024 byla propuštěna z organizace Civil Survival, kterou sama založila. Důvodem pro tento krok měla být šikana a bossing zaměstnanců. Právnička a zákonodárkyně však obvinění zcela odmítá a mluví o tom, že její vyhazov je produktem vnitřních mocenských bojů. Proti výpovědi se hodlá bránit, jak jinak než soudní cestou.
