Při nedávném setkání s evropskými státníky v Bílém domě vypadal Donald Trump docela spokojeně. Byl to evropský a ukrajinský úspěch? Našli recept na Donalda Trumpa?
Já myslím, že to byl úspěch. Ale nebylo to úplně ojedinělé, protože k těm kontaktům docházelo v minulosti a všichni ti, kteří tam byli, tak s Donaldem Trumpem měli možnost hovořit a nějakým způsobem pochopit jeho styl. A byla tam viditelná snaha od Donalda Trumpa i od viceprezidenta Vance, aby ta schůzka byla pozitivní a konstruktivní. To bylo zcela jasně řečeno i během telefonátů a na různých videokonferencích v různých formátech ještě před schůzkou.
Já jsem měl možnost se s premiérem některých těch jednání účastnit. Americká strana se třeba poprvé na úrovni viceprezidenta účastnila jednání v rámci koalice ochotných. Na začátku tam Američané byli přítomni na mnohem nižší úrovni. Byla prostě vidět snaha skutečně s válkou na Ukrajině nějak pohnout.
Jak se choval J. D. Vance, který v Trumpově administrativě platí spíše za protiukrajinského?
Byla to naprosto férová a konstruktivní debata. Všichni ocenili, že to byla věcná diskuse, a viděli jsme tam naprosto střízlivý a transatlantický přístup.
To je úplně jiný J. D. Vance, než jak ho známe z obrazovky…
Tak ono u většiny politiků, možná dokonce u všech, je rozdíl mezi tím, co říkají za zavřenými dveřmi a co říkají navenek. A u některých je ten rozdíl prostě větší. Je potřeba vždycky se dívat na to, co se zrovna děje na domácí scéně, v domácí politice.
Takže když byl J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde měl takový ostrý protievropský projev, tak to byl samozřejmě nějaký vzkaz Evropě a Německu, ale zároveň je to potřeba číst jako velmi silný vzkaz domácímu publiku do určité části Republikánské strany a podporovatelů Donalda Trumpa. A to prostě musíme oddělovat.
Já jsem raději, když státníci říkají pokud možno stejné věci za zavřenými dveřmi i venku, ale někdy to prostě možné není a někdy je naprosto pochopitelné, že se tak neděje. Proto je dobré, že dochází k jednání za zavřenými dveřmi.
A jsou za zavřenými dveřmi konstruktivnější i Rusové?
Já jsem neměl tu čest hovořit v posledních letech s Rusy za zavřenými dveřmi, takže to nedokážu posoudit. Do určité míry to nejspíš asi platí taky, ale zatím tam ten konstruktivní přístup stále hledám. Ruský přístup bude konstruktivní až ve chvíli, kdy si Rusko uvědomí, že více získá dohodou než tím, že bude dál bojovat. Dokud si nebude jisté, že ta ekonomická, lidská i společenská cena za pokračování války převyšuje to, čeho dosáhnou na bojišti, tak Rusko konstruktivní nebude.
To bude, obávám se, trvat ještě dlouho…
Ano, ale jsme k tomu blíž, než jsme byli před rokem nebo dvěma. Bude hodně záležet na Donaldu Trumpovi, jestli tento bod přiblíží, protože on má v rukách jak cukr, tak bič. Teď jde o to, zda použije i ten bič - další sankce a další dodávky zbraní na Ukrajinu. On zatím sází na vyjednávání a na vstřícný postoj v zásadě k oběma stranám…
Snaží se Rusové nějak Američany ovlivnit?
Je tady taková ta smršť, mediální i politická, kterou Rusové velmi dobře naplánovali na ta jednání. Sdělení je, že Ukrajina prohrává a Rusko vyhrává. Ale opravdu Rusko vyhrává? Za poslední tři roky od ukrajinské ofenzivy, kdy Ukrajinci dobyli nějaké území zpět, tak od listopadu 2022 Rusko dobylo necelé jedno procento ukrajinského území! Samozřejmě, procento ukrajinského území je hodně - v poměrech střední Evropy. Ale je to jen jedno procento!
A nedobyli ani ten Pokrovsk, město, o kterém nikdo neslyšel. Provinční městečko. A snaží se ho dobýt od 17. července minulého roku, takže 13 měsíců. O. K., asi ho nakonec získají, ale ten rozkaz původně zněl dobýt ho na podzim, pak v únoru… Ale je září a Pokrovsk je pořád v ukrajinských rukách.
A když se podíváme na čísla nebo na zprávy z ruské ekonomiky, tak kvůli sankcím - přes všechno obcházení - ruská ekonomika je prostě pod tlakem a ruský rozpočet také. Zatím to není dostatečné, ale myslím si, že pokud v Kremlu uvažují racionálně, tak vidí, že ještě asi mohou pokračovat, ale zároveň že náklady na válku se zvyšují.
Ovšem ani Ukrajina na tom není nejlépe…
Jasně, ekonomicky i lidsky je to pro Ukrajinu složité. Na druhou stranu ta vůle se bránit tam pořád je. Já jsem tam byl nedávno, byl jsem tam deset dní a Ukrajinu jsem docela projel. Únava tam je vidět, ale vůle bránit se taky. Protože jim nic jiného nezbývá - kdyby se vzdali, tak se stanou otroky ruské říše.
Je obrovský úspěch Ukrajiny, že se dokázala ubránit, že je ukrajinský národ stmelený a že to Ukrajina vydržela. Nejenže Ukrajina obhájila svoji státnost, ale ještě ji posílila.
