Když francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval Evropu, aby "opustila šťastné vazalství" pod Spojenými státy a začala myslet na svou obranu a třímat ji pevně ve vlastních rukou, v Pobaltí tomu netleskali. Ba naopak - zazněly pochybnosti. Byť Litva, Lotyšsko a Estonsko - tedy státy, které leží doslova na dostřel ruských zbraní - evropské ambice vítají, tak za klíčového spojence nadále považují USA.
Macron v nedávné době znovu zdvihl koncept strategické autonomie. To v jeho pojetí představuje schopnost Evropské unie samostatně rozhodovat a jednat v klíčových oblastech, jako jsou obrana, bezpečnost, ekonomika a technologie, a to bez nadměrné závislosti na jiných mocnostech, zejména Spojených státech. Politolog Matúš Halás z Ústavu mezinárodních vztahů upozorňuje, že se nejedná o Macronův výmysl, ale o jakousi francouzskou ideu, jejíž historie sahá mnohem dále. "Francouzi se vždycky snaží propagovat vyšší míru autonomie, dochází-li ke krizi transatlantických vztahů," říká Halás.
Pobaltské státy jsou v některých aspektech mnohem skeptičtější a realističtější. Nejsou ochotné oslabovat spojení se Spojenými státy, protože je pořád považují za stěžejní pilíř NATO. Příkladem, na kterém to lze ilustrovat, může být podle Haláse iniciativa volající po evropském jaderném deštníku, se kterou na začátku března přišli Francouzi.
"Celá ta myšlenka je strašně daleko od reality a je těžko implementovatelná. Francouzi rozpoutali debatu, ale je to stále jenom debata. Pobaltské státy se chtějí a také budou spoléhat na americký jaderný deštník, protože ten - na rozdíl od toho francouzského - existuje," vysvětluje politolog.
Bezpečnost bez iluzí
Východní křídlo NATO si je dobře vědomo, že bez vojenské přítomnosti USA by baltský prostor byl jen těžko bránitelný. Poté, co v únoru 2022 vypukla ruská invaze na Ukrajinu, Spojené státy za administrativy prezidenta Joea Bidena výrazně navýšily své síly na evropském kontinentu. Jen v Polsku je rozmístěno odhadem 10 až 14 tisíc amerických vojáků, v Litvě přibližně tisícovka, v Estonsku sedm set. Nejde o masivní armádu, nýbrž o jasný signál pro případného agresora, který by se ihned dostal do konfrontace s americkými vojáky.
Tato přítomnost však není zaručená. Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu může znamenat zásadní přeskupení aliančních vztahů. Staronový americký prezident dává opakovaně najevo, že nehodlá bránit spojence, kteří do (nejen své) obrany neinvestují dost peněz. Byť jde o výtku namířenou především na západoevropské země, tak v Pobaltí vyvolává obavy už samotné zpochybňování základních principů NATO.
Nesouměrnost solidarity
Platí, že pobaltské země investují do obrany intenzivně. Estonsko vyčlenilo na pomoc Ukrajině 2,2 procenta svého hrubého domácího produktu (HDP), Litva 1,8 procenta, Lotyšsko pak 1,5 procenta. Pro porovnání: v případě Francie jde o pouhých 0,18 procenta.
Obrázek o Evropě, která mluví o jednotnosti, přičemž stát od státu se chová rozdílně, se naplno vyjevil při nedávném summitu o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, který uspořádal britský premiér Keir Starmer. V seznamu pozvaných chyběly tři země: Litva, Lotyšsko a Estonsko. Matúš Halás to chápe tak, že na summit do Londýna byly pozvány jen státy s největším výtlakem.
"Jedna věc jsou procenta z HDP, která vlády vynakládají na obranu. Ano, tady Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko vedou a takový je jejich národní zájem. Ale je tu také fakt, že v případě Polska jde o velkou zemi s robustní ekonomikou, zatímco v případě pobaltských států ne. I když dávají větší část svého rozpočtu na obranu, tak v absolutních číslech to tak není, a proto nebyly pozvány. První ligu ve střední a východní Evropě prostě hrají jen Poláci, a to především kvůli velikosti své země," popisuje Halás.
Polsko, které letos plánuje vydat na obranu 4,7 procenta svého HDP, se stává bezpečnostní supervelmocí střední Evropy. Masivně nakupuje tanky, stíhačky i raketové systémy, a spolu s novou proevropskou vládou Donalda Tuska hraje čím dál větší roli i v evropské diplomacii. Své evropské zastoupení má už i Pobaltí. Do vedení Evropské komise se dostala estonská premiérka Kaja Kallasová coby nová šéfka evropské diplomacie a Litevec Andrius Kubilius jako nový komisař pro obranu.
