Lausanne - Oxid titaničitý, který je kromě jiného pod označením E 171 používán jako potravinářské barvivo, může způsobovat zánětlivá onemocnění plicních sklípků. V krajních případech může vyvolat i zhoubné bujení.
Jinými slovy může způsobovat rakovinu plic. K takovému závěru došel švýcarsko-francouzský výzkumný tým, který účinek této chemické látky na lidský organismus studoval.
Experti z Francouzského národního výzkumného centra a univerzit v Lausanne a Orléansu sledovali, jak působí miniaturní částečky oxidu titaničitého (tzv. nanočástice) na lidské buňky a na myši. Došli k závěru, že pravděpodobně mohou plíce poškozovat podobně jako azbest.
Ten je nebezpečný tím, že se jeho miniaturní vláknité struktury uvolňují do vzduchu a po vdechnutí poškozují plicní sklípky. Pokud je někdo působení azbestu vystaven dlouhodobě nebo ho absorbuje hodně, přechází dušnost v zánět, z něhož se může vyvinout rakovina. Stejným způsobem prý může škodit i oxid titaničitý.
"Částečky oxidu titaničitého se při vdechování, stejně jako ty azbestové, ukládají v plicích a způsobují chronický zánět. Dalším stupněm je pak rakovina," cituje server Swissinfo.ch vedoucího výzkumu Jürga Tschoppa, profesora biochemie Lausannské univerzity.
Titanová běloba je všude
Analogie mezi azbestem a oxidem titaničitým tady však nekončí, upozorňují švýcarští a francouzští vědci.
Stejně jako byl dříve azbest hojně využíván pro svou nehořalovst, žáruvzdornost, je nyní oxid titaničitý široce využíván například v potravinářském, kosmetickém i automobilovém průmyslu.
Jen pro ilustraci: Pro rezistentní vlastnosti vůči ultrafialovému záření je oxid titaničitý používán jako ochranná, a tedy hlavní účinná látka v opalovacích krémech.
"Před čtyřiceti lety jsme na tom byli stejně s azbestem. Měli jsme poznatky, které poukazovaly na to, že může být nebezpečný a způsobovat rakovinu, ale chyběly jasné důkazy," dodává profesor Tschopp.
Zuby si čistit nepřestávejte
Neznamená to, ale že bychom si měli přestat čistit zuby a používat krémy, upozorňuje šéf vědeckému týmu, jehož práce byla publikovaná mimo jiné i v magazínu americké Národní vědecké akademie.
"Chceme spíš vyvolat širokou diskuzi o tom, zda bychom neměli produkci nanočástic nějak omezit a pokusit se zjistit, jak mohou ovlivňovat funkci lidského těla," uzavírá Tschop.
Ročně jsou na světě průmyslově vyrobeny až čtyři miliony tun oxidu titaničitého, který je někdy označován jako titanová běloba.