Je to snadné a levné. Pár se dohodne, jak dlouho chce v tomto svazku setrvat - může to být od jednoho dne až po několik měsíců - a také na věnu. Dohodu potvrdí šíitský duchovní. Svědci k tomuto obřadu nutní nejsou.
Praxe šíitů míří do sunnitského Afghánistánu
Dočasné manželství neboli sighu už dlouho praktikují šíitští muslimové, hlavně v Íránu. Nyní tuto praxi přinesli do Afghánistánu někteří příslušníci šíitské komunity, kteří se vrátili z Íránu. V konzervativním, převážně sunnitském Afghánistánu, však instituce dočasného manželství naráží na odpor určité vrstvy lidí.
"Nechci trvalého manžela," tvrdí rozvedená čtyřiatřicetiletá Fatima ze severoafghánského města Mazáre Šaríf, kde žije velká šíitská komunita. Fatima tvrdí, že jako rozvedená má menší šanci najít stálého manžela, i kdyby ho chtěla. Má prý za sebou deset dočasných manželství od doby, kdy ji opustil manžel, a předpokládá, že jich bude více.
Šance pro rozvedené a ovdovělé
V podstatě všechny ženy v Mazáre Šarífu, které uzavírají dočasná manželství, jsou rozvedené nebo vdovy. Také mnoho mužů patří do kategorie rozvedených nebo jsou příliš chudí na to, aby si mohli dovolit trvalou manželku.
Jak sunnitští, tak šíitští učenci se shodují, že prorok Mohamed to v určitou dobu povoloval. Ale sunnitští učenci tvrdí, že to později zakázal. Většina šíitů je naopak přesvědčena, že to neudělal. Sunnité tvrdí, že tato praxe je nelegální a blíží se k prostituci, ale někteří šíitští učenci zase soudí, že to odráží realitu lidské přirozenosti a poskytuje práva a odpovědnost jak ženám, tak i mužům.
V Afghánistánu se uzavírají normální konvenční sňatky, ale je to obvykle hodně drahá záležitost. Někdy musí ženichova rodina zaplatit tisíce dolarů ve špercích, darech a za hostinu.
Pokud žena během dočasného manželství otěhotní, manžel pak musí matku i dítě podporovat, a to i poté, co manželství skončí.
Nezdá se ale, že by se tato praxe příliš rozšířila v Afghánistánu, kde dokonce někteří šíitští kazatelé odmítají sighu a souhlasí se sunnity, kteří říkají, že je to nevhodné. "Není to vhodné. Náš prorok to zakázal. Ani naše kultura to nedovoluje," řekl šíitský duchovní Alí Ahmad.
