Dobrodružství jak z Verneovky: Do hlubin Mariánského příkopu

Dobrodružství jak z Verneovky: Do hlubin Mariánského příkopu
Detailní pohled na Trieste ukazuje přední část batyskafu včetně plexisklového okénka a přístrojového krytu. Posádka se nacházela v 2,16 m velké tlakové kouli. Kabina měla 12,7 cm tlusté stěny, vážila 13 tun na souši a 7,5 tuny ve vodě. 
Vnější osvětlení poskytovaly žárovky z křemenného skla. Batyskaf bohužel nebyl vybaven vnější kamerou s bleskovým světlem. Snímek byl pořízen někdy mezi lety 1958-59, krátce poté, co Trieste získalo americké námořnictvo.
Trieste pár minut před rekordním ponorem vstříc hlubinám Mariánského příkopu. Psal se 23. leden 1960, když batyskaf Trieste dosáhl hloubky 10 916 metrů. Na palubě měl Švýcara Jacquese Piccarda a poručíka amerického námořnictva Donalda Walshe.
Snímek zachycuje Švýcara Jacquese Piccarda s poručíkem amerického námořnictva Donaldem Walshem (vlevo) v batyskafu Trieste. 
Piccard později popsal, co v té obrovské hloubce téměř jedenácti kilometrů viděl. 
"Když jsme byli téměř u dna, spatřil jsem těsně pod námi nějaký druh platýsovité ryby, podobala se mořskému jazyku a měřila zhruba jednu stopu na délku a šest palců na šířku. V okamžiku, kdy jsem ji uviděl, všimly si její dvě kulaté oči posazené na temeni hlavy, jak v kovovém vetřelci pronikáme do její říše ticha," napsal Piccard.
Spolukonstruktér Trieste Jacques Piccard (vpravo) dohlíží na nakládku kovové zátěže. Hlavním konstruktérem byl Piccardův otec August. Snímek byl pořízen během jednoho z testovacích ponorů, které rekordu předcházely. 15. listopad 1959. Zobrazit 10 fotografií
Foto: Námořní historické muzeum USA
ČTK Simona Holecová, ČTK
23. 1. 2010 7:00

Washington - Letos 23. ledna uplynulo právě půl století od okamžiku, kdy se člověk poprvé a naposledy podíval na nejhlubší místo na světě.

V hloubce téměř 11 kilometrů, v naprosté tmě, zimě a tlaku asi tisíckrát větším než na hladině moře čekalo na odvážlivce překvapení: uzřeli zde tajemné ryby.

Do hlubiny Challenger v Marianském podmořském příkopu v Tichém oceánu sestoupil 23. ledna 1960 batyskaf Trieste se Švýcarem Jacquesem Piccardem a poručíkem amerického námořnictva Donaldem Walshem. Dosáhli hloubky 10.916 metrů.

Hlavním cílem tohoto rekordního ponoru u ostrovu Guam východně od Filipín bylo dokázat, že dosažení extrémních hloubek je vůbec možné.

Sestup batyskafu trval čtyři hodiny a 48 minut a Piccard s Walshem strávili na oceánském dně asi 20 minut. Když se usadilo zvířené bahýnko, uviděli v matném světle reflektorů rovný terén pískového zabarvení. Teploměr ukazoval pouhých sedm stupňů Celsia.

Výstup k hladině trval tři hodiny a 15 minut. Vynoření umožnilo speciální doutníkové těleso, pod kterým byla gondola upevněna. Těleso mělo stěny z ocelového plechu a bylo naplněno 135 tisíci litry benzinu. Jeho vztlak umožnil návrat posádky na hladinu.

Celkem byli Piccard s Walshem v batyskafu přes osm hodin.

Po nich do takové hloubky v Mariánském příkopu pronikly pouze dvě automatické ponorky: japonská Kaiko roku 1995 a americký Nereus v roce 2009.