Olivia vyrůstala ve Francii jako jedináček v velmi bohaté rodině. Jak sama říká, vždy dostala vše, co chtěla. "Žili jsme střídavě v Palm Beach na Floridě a na jihu Francie. Měla jsem velmi dobré vzdělání. Jezdili jsme na dovolené, o kterých si většina lidí mohla jen nechat zdát," popsala své dětství britskému deníku Daily Mail.
Materiálně jí nic nechybělo, ale jak sama říká, její matka k ní byla emocionálně chladná. "Moji rodiče byli starší, než byli rodičů mých přátel a spolužáků, měla jsem staromódní výchovu. Nikdy mě neobjímali," vypráví Olivia.
Nedařilo se jí navázat bližší vztah se svou matkou a lépe vycházela se svým otcem. Kromě toho vnímala také fyzické rozdíly mezi sebou a svou matkou. "Trochu se podobám svému otci, ale vůbec ne své matce. Jsem vysoká a blond, zatímco moje matka je malá a má tmavší vlasy," líčí Olivia své rozporuplné postřehy zpravodajskému portálu CNE.
To vše ji vedlo k neustálým pochybnostem o jejím původu. Ale protože její rodina moc nemluvila o svých pocitech, nechali ji rodiče vyrůstat s těmito pochybami až do dospělosti. A to i přesto, že se několikrát ptala, proč je v jejím rodném listě uvedeno, že se narodila v Louisville v Kentucky.
Nedávalo jí to smysl, protože její rodiče tam nikdy nežili a neměli k tomuto místu žádné rodinné vazby. Matka jí odpověděla, že se tam odehrává její oblíbený film Jih proti Severu a že jméno Olivia dostala podle její oblíbené hrdinky. Malé Olivii se tento příběh líbil.
Ale čím byla starší, tím více si uvědomovala, jak neobvyklé a nepravděpodobné je, aby žena ve věku její matky měla dítě. Také nemohla dostat z hlavy Louisville. Když jí bylo 16, začala na internetu pátrat po filmu, o kterém jí matka vyprávěla, a zjistila, že se neodehrává v Kentucky, ale v Georgii.
Při vyhledávání informací o státě Kentucky se však neustále objevovala velká agentura zabývající se náhradním mateřstvím. "Tehdy mi to došlo. Zjistila jsem, že náhradní mateřství je ve Francii nelegální, což platí dodnes, a dala jsem si dvě a dvě dohromady," říká Olivie, jak si postupně uvědomila, že její matka je nevlastní.
Originální dárek od tchyně
Ačkoli měla podezření, celou pravdu o tom, jak se narodila prostřednictvím náhradního mateřství, se dozvěděla teprve nedávno. Olivii je nyní 32 let, má milujícího manžela a tři děti ve věku od dvou do pěti let. Její manžel a jeho rodina ji v pátrání po její minulosti vždy podporovali.
"Moje tchyně viděla, jak trpím neustálými otázkami o své minulosti," říká Olivia. Proto pro svou snachu vymyslela originální dárek. Darovala jí sadu pro testování DNA, která nakonec odhalila, že Olivia nemá žádné spojení s Francií.
"Test ukázal, že 33 procent mých předků je litevského a 33 procent norského původu. Neměla jsem však žádné spojení s Francií, odkud pochází moje matka," popisuje Olivia. S tím, že výsledky ji vůbec nepřekvapily.
Překvapilo ji však něco jiného. Díky sociální síti MyHeritage ji výsledky spojily s americkým bratrancem a strýcem. Ti ji spojili s jejími nevlastními sourozenci a nakonec i s její biologickou matkou. "Byla velmi překvapená. Nemyslela si, že mě někdy potká," popisuje Olivia první dojmy ze setkání po více než 30 letech.
Jedna z prvních otázek, které své biologické matce položila, byla, co se stalo, když byly po narození rozděleny. Po porodu vzala sestra Olivii, aby ji umyla. Holčička prý otočila hlavu a podívala se na ni, jako by ji hledala. Poté ji položili do náruče její náhradní matce, která se rodičky zeptala, zda ji chce naposledy pochovat. "Moje skutečná maminka řekla, že kdyby souhlasila, nikdy by mě nenechala odejít," popisuje Olivia.
Olivia se také dozvěděla o obtížné situaci, v níž se její biologická matka nacházela, když se rozhodla zaregistrovat u agentury zprostředkovávající náhradní mateřství. Trpěla několika duševními poruchami, včetně deprese. Její problémy se ještě zhoršily, když při tragické nehodě přišla o svého dvouletého syna. A přestože měla doma ještě pět dalších dětí, měla pocit, jako by měla dluh vůči životu svého syna, a proto chtěla přivést na svět další.
Strach z opuštění
Poté co se Olivii podařilo zjistit fakta o svém původu, rozhodl se promluvit i její otec. Proč se on a jeho žena rozhodli pro tuto metodu rodičovství?
Oliviina oficiální matka již prožila neúspěšný vztah a měla děti, když potkala svého budoucího muže - o 11 let mladšího. Byli to dva pracovití lidé, kteří společně založili firmu a byli v ní velmi úspěšní. Ve všem tom shonu ignorovali své biologické hodiny. Když se rozhodli založit rodinu, bylo už poněkud pozdě. Její matce bylo v té době 48 let, otci 37 - a nemohli počít.
Chtěli mít dítě s vlastními geny, takže adopce nepřicházela v úvahu. Jediným možným řešením pro ně bylo náhradní mateřství. Rozhodli se proto jet do Louisville, kde našli agenturu, která jim pomohla najít náhradní matku. Šlo o klasické náhradní mateřství, což znamená, že žena, která dítě pro pár nosí, bude i jeho biologickou matkou.
Otec Olivii potvrdil, že jako dítě od začátku vykazovala známky traumatu z opuštění. Nikdy ji nemohli nechat samotnou, jinak by dostala hysterický záchvat. Nedokázala se sblížit s ostatními dětmi a měla potíže navazovat přátelství. Jako dítě nikdy nespala u svých spolužáků, protože se bála, že ji tam rodiče nechají navždy.
Dospívání bylo ještě těžší. Olivia si sama uvědomuje, jak ji její chování a strach z opuštění dusily. Obrátila se k alkoholu, experimentovala s drogami, propadla depresím, několikrát se pokusila o sebevraždu.
Vše se změnilo, když potkala svého současného manžela. "Postupně mi pomohl vybudovat si život, velmi mě miloval, měl se mnou obrovskou trpělivost a přesně chápal, proč jsem reagovala tak, jak jsem reagovala," říká Olivia vděčně.
Zároveň poukazuje na to, jak strašné je, že lidé narození prostřednictvím náhradního mateřství nemají právo na informace o svých biologických rodičích. Popisuje obrovský strach, se kterým žila, když se chystala porodit své vlastní děti.
"Bála jsem se, protože jsem nevěděla, co jim mohu předat - například predispozici k rakovině, genetické onemocnění nebo duševní poruchu. Považuji za neuvěřitelně pozoruhodné, že lidé považují za nejlepší zájem dítěte skrývat před ním všechny tyto informace a udržovat je v tajnosti po celý jeho život."
Silné pouto
Děti narozené prostřednictvím náhradního mateřství studuje řada psychologů. Vzhledem k tomu, že náhradní mateřství má mnoho podob a náhradní matka není vždy biologickou matkou, jejich závěry se různí. Například belgická psychoterapeutka Anne Schaubová nevylučuje psychologické důsledky pro děti, i když náhradní matka není s dítětem biologicky spřízněna.
"Během devíti měsíců prenatálního života si dítě vytvoří silné pouto s matkou, která ho nosí," cituje ji zpravodajský portál CNE s odkazem na studie odborníků. "Tam jsou zakořeněny základy identity dítěte."
Po 25 letech výzkumu tohoto tématu Schaubová tvrdí, že žádné dítě nezůstane lhostejné k definitivnímu odloučení od matky, která ho porodila. Úzkost z opuštění je prý velmi častým důsledkem. Tím druhým je pátrání po vlastní identitě u takového dítěte.
Olivia Maurelová nezapomněla na rodiče, kteří ji vychovali, a vždy zdůrazňuje, že je miluje. Stále je s nimi v kontaktu, stejně jako se svou biologickou matkou. Je však rozzlobená na společnost, která umožňuje náhradní mateřství a pod rouškou altruismu vůči neplodným párům obchoduje s dětmi.
"Moji rodiče využili příležitosti, která se jim doslova naskytla na stříbrném podnose, a neměli sílu jí odolat. Necítím k nim žádnou nenávist, neviním je, miluji je. Ale viním systém, který to umožňuje," říká Olivia. "Je to byznys, který jen v roce 2022 vydělal 14 miliard dolarů. Pokud si myslíte, že někoho zajímá osud žen, které se do toho zapíší, mýlíte se," dodala.
Náhradní mateřství je legální pouze v několika zemích, ale ve většině případů se jedná o jakousi šedou zónu. Zákony se jím přímo nezabývají, stát nad touto praxí přivírá oči nebo ji povoluje prostřednictvím různých ustanovení občanského zákoníku. Jednou z takových zemí je i Česká republika, kde si dítě z náhradního manželství se svým partnerem nedávno pořídil třeba bývalý ministr Jiří Pospíšil.
Převzato v rámci vzájemné spolupráce ze slovenského deníku Postoj.
