Když se většina čerstvě zmobilizovaných pěšáků dostane na frontu, doufá, že je to jen zlý sen, ze kterého se probudí, říká jeden z nejzkušenějších ukrajinských frontových velitelů major Ivan Jablonski "Čupik". „Pokud to přežijí, buď dezertují, nebo pochopí, že tohle je válka a musíš zabít, nebo budeš zabit. A z některých se stanou dobří vojáci…“
V létě 2024 jsme spolu byli v první linii u města Toreck, 250 metrů od Rusů. Polovina mužů, se kterými jsme se tehdy potkali, je dnes už mrtvá, druhá polovina zraněná.
Podle Jablonského máte v pěchotě jen několik způsobů, jak můžete skončit - buď umřete, jste zraněni, podaří se vám dostat na jinou pozici (třeba pilota dronů) nebo dezertujete. Anebo bojujete až do vítězného dne.
V takové situaci k pěchotě moc dobrovolníků nejde. Skoro všichni muži jsou mobilizovaní a jejich motivace není vysoká.
„Většinou nemají žádnou motivaci. Většina z nich nechápe, co je čeká. Zprvu jsou šokováni, jako kdyby to byl zlý sen. Když se poprvé dostanou do boje, tak – pokud to přežijí - buď utečou, anebo pochopí jednu jednoduchou pravdu: že tohle je válka a musíš zabít, nebo budeš zabit. Z některých se stanou dobří vojáci. Začnou trénovat, zabíjet nepřátele, jsou ochotni zabíjet a zůstávají ve službě,“ vysvětluje major Jablonski.
Logistika je s drony skoro nemožná
Na bojových pozicích jsou nyní vojáci bez vystřídání běžně 30 až 40 dní. „Kvůli dronům je logistika skoro nemožná. Nemůžete zajišťovat logistiku auty ani obrněnými vozy, takže evakuace je obvykle dělaná dvěma způsoby: buď pěšky, nebo nějakým terénním vozidlem, jako je čtyřkolka či motorka. Nejlépe ve špatném počasí, kdy drony nelétají.“
Po 40 dnech na první linii ale podle Jablonského většina mužů dezertuje. „Obvykle se dostanou do nemocnice a už se nevrátí,“ shrnuje.
Linie podle něj navíc nejsou jasně vymezené jako v první světové válce. „Je to spíš taková velká šedá zóna, kde se naše a ruské pozice mísí. Jsou tam různé zákopy a kryty, jeden je jejich, jeden zase náš, a někdy se ani pořádně neví, kdo je kdo a kde je co,“ popisuje válečný zmatek.
Zároveň ale mezi vojáky obvykle nedochází k otevřeným střetům na bitevním poli. „Jsou to většinou jen lidé sedící v krytech. Někteří lidé sedí jen v keřích. Prostě najdou hezké křoví, sednou si, a když se nehýbou a použijí nějaké termální maskování, aby se skryli před termovizí v noci, tak můžou přežívat v křoví,“ vysvětluje.
Armáda ale podle Jablonského přichází zbytečně o hodně lidí tím, že se z předem ztracených pozic včas nestáhne. „Za mě je lepší přijít o kus území než o další lidi. Máme spoustu území, o které můžeme přijít, ale vyšší vedení nerado ztrácí území,“ prozrazuje důstojník.
A jak se podle něj dá efektivně bránit proti dronům? „Nejlepší způsob, jak se bránit proti dronům, je, aby vás neviděly. Takže obvykle nepoužíváte cesty, ale pásy stromů a křovin, pokud je najdete. Je to jako hra na schovávanou, kde vy jste ten, kdo se schovává,“ přirovnává.
Poslední šancí na obranu je pak obyčejná brokovnice. Trefit pohybující se dron ale není jednoduché. „Pokud se vám poštěstí, tak ten dron sestřelíte, pokud ne, tak máte smůlu,“ uzavírá trpce.
Sdílet
Nejnovější videa
