Je to boj na několik metrů, kde se každá chyba platí smrtí - čištění zákopů. Pohybujete se ve dvojici, kde záleží na dokonalé souhře a secvičenosti. Podporuje vás palba z minometů a informace vám ze vzduchu nad vámi předává dron. Celá akce trvá pouhé dvě minuty a oba vojáci jsou ve čtyřicetistupňovém vedru úplně zpocení. Přistupuje k nim instruktor a vysvětluje, co měli dělat jinak. Tohle byl totiž jen nácvik. Zatím…
Šéfredaktor na Ukrajině
Matyáš Zrno se po čase znovu vydává k frontové linii. Šéfredaktor Aktuálně.cz a zkušený válečný zpravodaj stráví dva týdny na Ukrajině, odkud bude přinášet příběhy vojáků, obyčejných lidí i jejich měst a vesnic.
Válka na Ukrajině začala útoky kolon tanků a obrněných vozidel. A teď probíhá v podobě nekonečných řad zákopů a minových polí, přes které útočí malé skupinky pěchoty. Kvůli všudypřítomným dronům je to skoro sebevražedná mise, ale pořád je občas potřeba. Především když je potřeba znovu dobýt už ztracené pozice.
Tohle mají na starosti členové z praporní rozvědky a jsou to takoví "hasiči", kteří hasí situaci, kdekoliv je třeba. Jsou lépe vycvičení a motivovaní než obyčejná pěchota, ale není to tak dokonalá práce, jakou jsme viděli třeba u mužů ze zvláštních jednotek, kteří bojují už od roku 2014 a na každém jejich pohybu je patrné, že ho dělali už tisíckrát. Ale i tihle už mají něco "odbojováno" a jsou to nebezpeční protivníci.
Při útoku na zákop je klíčová rychlost a koordinace, aby se nepřítel nestihl vzpamatovat. Útočí se obvykle nad ránem. Nejprve spustí minomety, které Rusy zaženou do krytu a otřesou. Takřka současně s dopadem posledních min skáčou muži do zákopů. Dron nad nimi jim dává informace, jestli je někdo před nimi, ale to už je spíš hudba minulosti - dnes už jsou všechna postavení zamaskována ze vzduchu. V zákopech nastává klaustrofobní boj muže proti muži, doslova jen na pár metrů.
Zákopy nejsou rovné - klikatí se, vojáci v nich mají vykopány různé "schovky". Za každým rohem může číhat smrt. Střílí se za roh, hází se granáty, parťák vás celou dobu kryje z dalšího směru. Spotřeba munice je enormní - vojáci s sebou nesou nejméně 15 zásobníků a nejméně 10 granátů.
Ruslan a "Kefír" si to nejprve zkoušejí nanečisto. Jejich velitel je sleduje a opravuje. Většinou jde o to, kdo má vyrazit kterým směrem. Pak jdou nanečisto. Hází se granát a skáče do okopu. Ozývá se palba a opakující se výkřiky "čistý", "pohyb" nebo "granát!". Vojáci před každou zákrutou nejprve pálí pár ran naslepo za roh a pak se - za pokračující palby - posouvají dál.
Z vyvýšeniny je kryje kulomet, který střílí ostrými tak blízko, že by v každé armádě NATO velitel omdlel hrůzou. Avšak tady jsou frontoví bojovníci otrlí. Možná až příliš…
Teď přišla příležitost pro mě, vyzkoušet si, jaké to je. Beru si zbraň, čtyři zásobníky, nasazuji si neprůstřelnou vestu, helmu, balistické brýle a sluchátka, takže ve čtyřicetistupňovém vedru se už teď koupu. Na starost si mě bere velitel. Viděl jsem to dvakrát, ale uvědomuju si, že si prostě všechno nepamatuju. Ok, já házím granát a potom jdu za velitelem, to zatím chápu. Jenže už nevím, jak to je u první zatáčky. Jdu dopředu já, nebo velitel? No uvidíme… Jdeme na to!
Házím granát (fiktivní), velitel v tom okamžiku pálí. Skáču jako první do okopu a pálím ve směru postupu. Velitel skáče za mnou, kryje mě a říká mi, ať jdu dál. Přehazuju si pušku na druhé rameno a jdeme - velitel tak těsně za mnou, že hlaveň jeho zbraně vidím periferním viděním. Cestou "dorážím" terč, který byl už zasažen předchozí palbou. Alespoň doufám, protože si ho rozhodně všímám později, než by bylo vhodné. Kdyby ještě žil, jsem asi už mrtvý.
Zhruba dvacet sekund po zahájení akce. Pokračuju za stálého postřelování prostoru přede mnou kupředu, až dojdu k dalšímu ohybu zákopu. Pálím nejprve "na Somálce" - držím zbraň před sebou, střílím za roh, aniž bych tam viděl. Po pár ranách vykouknu a chystám se pokračovat, když vtom mi dojde munice. Stahuju se za roh, vyhazuji zásobník, nasazuji nový a pokračuji - další kritická situace, která by ve skutečném boji mohla protivníkovi dát pár sekund na to, aby se vzpamatoval.
V tu chvíli už funím jak lokomotiva. Velitel mě obchází a granátem likviduje vedlejší zákop. Vrací se a pokračujeme v akci. Vyrážím kupředu a za stálé palby čistím další ohyb zákopu. Velitel mi říká, že nyní kryju já, kupředu jde on. Za další zatáčkou vypálí několik ran, hlásí "čisto!" a já vyrážím. Ještě jedna zatáčka, další "zlikvidovaný" terč, pak ještě jedna a je hotovo. Zajišťuji zbraň a vydechuji. Zákop je náš…
