Berlín - Olympijské městečko utopené v zeleni, nový stadion pro sto tisíc diváků, denně šest hodin televizního přenosu nebo velkolepá světelná show.
XI. olympijské hry v roce 1936 měly ale i svou temnou stránku: žádný jiný režim nedokázal tak mistrně kamuflovat totalitní podstatu svého panství, jako to v Berlíně předvedlo hitlerovské Německo.
Olympiáda měla totiž kromě sportovní převahy Němců ukázat hostitelskou zemi jako oázu míru, která se dokáže vypořádat se sociálními nerovnostmi a nezaměstnaností.
I když sám Hitler olympijskou myšlenku sbratření národů považoval za zmatení ducha, rozhodl se zinscenovat přehlídku svého režimu coby kultu mládí, síly a krásy, v němž je dost místa pro všechny.
Antisemitismus zmizel z ulic
Novinářům a sportovcům už se ale nikdo nepochlubil, že jen několik kilometrů od stadionu byl zřízen koncentrační tábor Sachsenhausen a že z ulic Berlína preventivně zmizelo na tisíc Romů a bezdomovců, kteří byli internováni na východním předměstí metropole.
Rozhlas a tisk, jinak plný antisemitismu a statí o nadřazenosti ras, se na příkaz ministra propagandy Josepha Goebbelse zklidnil a nabídl čtenářům směs zábavy, hudby a nepolitických témat.
Také z obchodů zmizely jinak běžné tabulky "Židé tu nejsou vítáni".
Nacisté si byli také dobře vědomi zahraniční kritiky norimberských rasových zákonů.
Z her sice vyřadili mnohé neárijské sportovce, naopak ale protežovali "položidovskou" atletku Helene Mayerovou, která však paradoxně emigrovala právě kvůli svému původu do USA.
Podobným alibi byla pro režim i účast zápasníka Wernera Seelenbindera, jinak přesvědčeného komunisty.
Čtěte více: Olympijský oheň jako první uhasili Češi. V roce 1936
I když se hrdinou her nakonec stal černošský sprinter Jesse Owens, Hitler mohl být spokojen. Německo získalo celkem 89 medailí, víc než druhé USA a třetí Maďarsko dohromady.
Film o olympiádě byl dárkem vůdci
Sílu vítězit a krásu dokonalého lidského těla, tedy antickou myšlenku, kterou si hitlerovské Německo přetvořilo pro válečnou propagandu, pak jako dárek k Hitlerovým 49. narozeninám na filmové plátno převedla Leni Riefenstahlová.
Její dvojdílný opus Olympia (Přehlídka národů a Oslava krásy) mnozí považují za vrchol estetické dokonalosti v propagandě. Svědčí ale také o převládající mentalitě tehdejší Evropy, která se nechala ukolébat velkolepou inscenací olympiády, aniž by se kriticky zmínila o Hitlerově politice.
V létě roku 1936 o koncentračních táborech, protižidovských paragrafech nebo každodenních represích v Německu totiž nikdo slyšet nechtěl.
Vážení čtenáři, do olympijský her v kontroverzním Pekingu zbývá pouhý měsíc. Připravili jsme pro vás seriál, ve kterém budeme připomínat politické problémy minulých olympiád. Toto je první díl, další naleznete na stránkách Aktuálně.cz ve čtvrtek.