Dakar - Ukryta před spalujícím sluncem spí ochranka dakarského muzea afrického umění. Obrázek, který by chtěli afričtí muzejní experti jednou provždy odstranit.
"Od konce koloniální doby vidíme rozvoj národních muzeí, ale neviděli jsme od té doby žádný další rozvoj sbírek, které jsme shromáždili na počátku nezávislosti," říká Nii Quarcoopome, ředitel programu pro západoafrická muzea během oslav 25. výročí vzniku této organizace.
Na pohovkách ve vstupní hale muzea sedí tři lidé. Povídají si. Když zahlédnou osamoceného turistu, poněkud překvapeně na něj koukají.
Dva z nich rychle odběhnou za prodejní pult, kde až na podruhé návštěvníkovi oznámí správnou cenu vstupenky - 2000 afrických franků (asi 100 korun).
"Je zde dnes mnoho návštěvníků?" ptá se turista. "Ne," odpovídá žena v bílém plášti, zatímco vypisuje vstupenku. "Jsem tady dnes první?" pokračuje s otázkami turista. "Ano," odvětí žena.
V muzeu je k vidění vesnická scenérie s figurínami v maskách a extravagantních kostýmech, jež se používají během tradičních obřadů v západní Africe.
Jenže tato expozice, stejně jako ve většině afrických muzeí, se jen stěží může vyrovnat supermoderním muzeím s mluvícími modely a interaktivními animacemi, jak na ně jsou zvyklí turisté v západní Evropě nebo Severní Americe.
"Pokud jde o interaktivitu, jsme pozadu. I my musíme myslet na inovace, ale to neznamená, že musíme používat počítače. Můžeme využít místní zdroje," říká Quarcoopome, původem z Ghany.
Skladiště
Nedaleko stojí armádní muzeum, ve kterém návštěvník může spatřit "Tirailleur Senegalais" unikátní dvouhlavňovou zbraň, pojmenovanou po africké vojenské jednotce, která po tisícovkách bojovala a umírala za Francii na bojištích po celém světě během první světové nebo indočínské války.
V druhé místnosti je zase vlajka, která pokrývala rakev prvního senegalského prezidenta, básníka Leopolda Sedara Senghora. Ani zde návštěvník nenajde za 40 korun vstupného mnoho interaktivity, snad kromě senegalských vojáků, kteří zde působí jako průvodci.
Na dvorku stojí také obrovská socha francouzského guvernéra Louise Faidherbea z 19. století, který dostal od Senegalců přezdívku "Ndiaye" podle jeho zájmu o místní kulturu a rozkazů, které dával v místním jazyce Wolof.
"Koncept muzea jako skladiště nejrůznějších historických artefaktů je pro většinu obyvatel subsaharské afriky naprosto cizí," vysvětluje Quarcoopome. "Většina kmenů zde jsou vlastně žijícími artefakty uchovávajícími své tradice."
Senegal už před deseti lety hrdě oznámil plán postavit nové obří armádní muzeum zaměřené také na vzdělávání a výzkum, ale zatím - jak je v Africe dobrým zvykem - zůstalo jen u plánů. Muzea mají jen malou prioritu během sestavování vládních rozpočtů.
"Západní Afrika se stále více zajímá o rozvoj turismu. Ten se stává významnou složkou místní ekonomiky. Ale osobně nevím, jak mohou mluvit o rozvoji turistiky, když se vůbec nezajímají o rozvoj muzeí," dodává Quarcoopome.
