INFOGRAFIKA: Lídři partají jako dezinformátoři. Který politik má problém s fakty?
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Volby do Poslanecké sněmovny jsou těsně před námi a důvěryhodnost s pravdomluvností by měly být jedněmi z hlavních kritérií při výběru lístku házeného do volební urny. O co nejvyšší počet křesel bude bojovat pravděpodobně osm politických uskupení.
Na jedné straně je tu demokratický a liberální blok dvou koalic, tedy koalice Pirátů a STAN a koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL označované souhrnně Spolu. Na straně druhé pak stojí blok politických stran, které se řadí spíše do kategorie populistických až radikálních stran. Těmi jsou ANO, SPD a také KSČM, která jako jediná z uvedených hnutí a stran nemá podle dosavadních preferencí jistý vstup do Poslanecké sněmovny a bude muset ještě zabojovat kvůli překročení povinné hranice pěti procent z celkového množství hlasů.
Předsedové dezinformátoři
Z pohledu na data serveru Demagog, který kontroluje výroky politiků, lze usoudit, že předsedové populistických stran (ANO, SPD, KSČM) mají poměrně výrazný problém s vyslovováním pravdivých informací.
Například Tomio Okamura (SPD) ze všech kontrolovaných výroků pronesl pravdu pouze ve zhruba 43 procentech případů. Zbytek pak tvoří nepravdivé, zavádějící či neověřitelné výroky. O moc lépe na tom není ani premiér Andrej Babiš (ANO) nebo předseda komunistů Vojtěch Filip. Oba předsedové mají z kontrolovaných prohlášení pouze poloviční úspěšnost. Každý jejich druhý výrok je nepravdivý, zavádějící nebo neověřitelný.
Opoziční koalice jsou na tom lépe
Na liberálně-demokratické straně předsedů vycházejí z kontrol výroků zcela odlišné výsledky. Předsedové těchto stran při „factcheckingu“ obstáli výrazně lépe. Všech pět lídrů z koalic PirSTAN a Spolu si drží úspěšnost pravdivých výroků nad sedmdesáti procenty. Na nepravdivé, zavádějící či neověřitelné výroky u nich obvykle připadá zhruba čtvrtina všech kontrolovaných výroků.
Přitom u populistických až radikálních předsedů z ANO, SPD a KSČM připadala na nepravdivé, zavádějící nebo neověřitelné informace nejméně polovina všech kontrolovaných výroků. Největší míra nepravd připadá na Tomia Okamuru, který takových výroků pronesl bezmála třicet procent. Ze všech předsedů se tak vzhledem k povážlivému nedostatku pravdivých výroků stává nejvíce odstrašujícím příkladem.
