Komentář Bohumila Doležala: Braňme Staré pořádky
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Do voleb zbývá pár dní. Přesto není úplně rozhodnuto. Z průzkumů vyplývá, že opravdu hodně lidí váhá. Proto snad mají smysl i tyto řádky.
Pirátská strana protestovala proti tomu, že na Nově teď prezentují jako hlavní duel voleb střetnutí Babiše se Zaorálkem. Piráti jsou mi dost odporní, ale v tomhle mají pravdu. Jde o mystifikaci. Hlavní střetnutí se nekoná mezi ČSSD a ANO. ČSSD sama už dávno prohrála.
To je jedna krajnost v předvolební kampani ochromené nesmyslným volebním zákonem. Druhou krajností, stejně zavádějící, jsou debaty o mnoha účastnících v ČT. Ze své povahy se utápějí v detailech. To, o co ve volbách jde, zastírají stejně jako Nova.
Proč neuspořádali řadu duelů, kde by nebylo předem nareglementováno, o čem se má mluvit? Například je jasné, že výrazní, ne-li hlavní oponenti jsou Babiš a Kalousek. Oba to tak berou. Cítí to tak veřejnost. Babiš se té konfrontaci vyhýbá jako čert kříži a ví proč. Je nutné ho předem respektovat? Proč alespoň jedna z předvolebních konfrontací nebyla tato?
Polistopadový politický vývoj se nyní zpřehlednil. Je tu střetnutí „systémových“ a „antisystémových“ či „protestních“ stran. Je tu už od počátku: komunisté, sládkovci, mocné „protisystémové“ rysy měli od devadesátých let stoupenci Miloše Zemana, později i stoupenci Václava Klause. Explozi protestnosti pak znamenala Velká protikorupční revoluce po roce 2010: Věci veřejné, ANO, Úsvit, SPD. A nejnověji Piráti, jediná strana, co slibuje, že bude zavírat, i když je to prý jen legrace.
A co je vlastně ten „systém“, proti němuž bojují? Polistopadový demokratický režim. Údajně eldorádo podvodníků a korupčníků. Považuji ten režim za svůj. Pro mě znamená liberální demokracii, právní stát, příslušnost k západnímu demokratickému společenství. Snažil jsem se pro jeho vznik udělat něco už před listopadem 1989. Měl vždy chyby. Demokracie mají vždycky chyby. A byl reformovatelný. Umožnil mi deset let učit na vysoké škole, 25 let uveřejňovat mé názory. Nevěřil jsem, že se něčeho podobného dožiju.
Konsternuje mne jen jediná věc: jak to, že jsem v jeho obhajobě, v obhajobě Starých pořádků, skoro úplně sám? Kde jsou všichni ti, kteří se vyhřívali na výsluní polistopadového režimu na Hradě, ve Strakovce, v Černínském paláci, v diplomatických službách? Kde jsou všechny ty žurnalistické křepelky ověnčené nejrůznějšími vavříny? Jak k nim má dnes člověk cítit Respekt?
V Česku se rodí antisystém. Má svou politickou reprezentaci, dokonce i vlastního velekněze kardinála Duku, který staví liberální demokracii do jedné řady s „lidovou demokracií“ a brání neviditelnou většinu proti různým viditelným menšinám.
Říkám otevřeně, že boj proti Starým pořádkům považuji teď a zde za obludnou drzost a nestydatost. Jsem rád, že v těchto volbách je i na poslední chvíli možné si smysluplně vybrat, i když to dá trochu fušku. Měli bychom toho využít.
Autor je politolog
