Na KSČM sedí označení starokomunisté, říká politolog
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
V polistopadové podpoře KSČM sehrály velkou roli rodinné vazby. Ty ale postupně zanikají, říká politolog Josef Mlejnek Jr.
V čem je výjimečné postavení českých komunistů ve srovnání s polistopadovým vývojem u dalších podobných stran ve východní Evropě?
Komunisté se u nás po roce 1989 neproměnili tak výrazně jako komunistické strany v Polsku či v Maďarsku, které tam pak fungovaly z programového hlediska jako sociální demokracie. Reformní komunisté v Polsku a v Maďarsku se ale dokázali odetnout od široké členské základny, zdejší komunisté nikoli a členská základna žádným velkým změnám moc nepřála.
Jak na tom vlastně KSČM je? Drží vládu u moci, zároveň jí ale trvale klesají preference.
Komunisté vymírají a patrně je to skutečně nezadržitelný proces. Současná radikální levice je úplně někde jinde, řeší témata genderu, internetové demokracie a podobně. Označení starokomunisté, které se někdy objevuje, sedí na české komunisty opravdu velmi výmluvně.
Myslím, že jim změna vedení nepomůže. Vojtěch Filip vsadil na to, že si alespoň jednou za ta dlouhá léta v politice – byť jen napůl, jako podpůrný faktor – zavládne. Což se mu povedlo, ale nové hlasy mu to nepřinese. Voličstvo komunistů vymírá a z toho tenčícího se zástupu jim ještě pořádný kus uloupl či uloupil Andrej Babiš.
KSČM podniká nesmělé kroky k lákání nových příznivců, ale setrvává na svých dogmatech. Jaká cesta by z pohledu KSČM – a vzhledem ke stavu na české politické scéně – byla efektivnější?
KSČM je stranou normalizačních komunistických nostalgiků, jež navíc dokázala nabírat hlasy protestních voličů. KSČ měla v rámci celého Československa 1,5 milionu členů. V rámci ČR to byl zhruba milion, což představovalo deset procent populace a s rodinným okruhem to byl ještě vyšší počet. Rodinná historie a rodinné vazby hrály klíčovou roli i v polistopadové podpoře KSČM. Jak jde čas, tyto vazby mizejí a podle mého názoru už komunistům či přesněji řečeno starokomunistům nic nepomůže.
Nakolik je v západní Evropě nová radikální levice pokračovatelem kdysi silných komunistických stran, jako byly ty ve Francii či v Itálii?
Zčásti ano, ale fenomén radikální levice je daleko širší, i historicky, a nedá se redukovat pouze na komunistický proud.
