Komentář Bohumila Pečinky: Město, kde se zastavil čas
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Před šesti lety si pražský magistrát nechal vypracovat analýzu klíčových problémů hlavního města. Ta řekla, že v evropském srovnání nemá Praha žádné dominantní problémy, jen řadu dílčích. O šest let později začíná být Praha městem s jedním dominantním problémem (byty), na který je navázána řada dalších, především dopravních. Proč ceny pražských bytů v posledních čtyřech letech vystřelily jako v žádném jiném srovnatelném městě v EU?
Vedle objektivních faktorů, jako jsou levné peníze, byl hlavní důvod politický. V uplynulých čtyřech letech držela územní rozvoj metropole v rukách Strana zelených, která vyhlásila boj developerům. V terminologii Matěje Stropnického „develotrům“. V pražských čtvrtích zase různé levicově liberální formace dělaly politiku „skanzenizace“. Stručně řečeno žijme komunitně, zachovejme, co už je postaveno, a nic moc nerozvíjejme. Žít v takových městečkách, kde se zastavil čas, může být chvíli příjemné. Ale ekonomická realita vás dostihne.
Strategii „skanzenizace“ si může dovolit malé město v příhraničí s Polskem, nikoli centrum českých zemí, které tradičně odčerpává nové a nové lidi z celého území státu. Vládnoucí pražské politické skupiny také vytvořily představu, že Praha je přehuštěná. Jako klíč ke všemu byla prezentována jízda na kole v kombinaci se sdílenými byty a auty.
A zase: jsou to určitě fajn věci, pokud jsou okrajovou součástí přirozeného rozvoje města. Ne když jsou dominantní ideologií. Tahle ideologie byla doplněna viděním politiky jako hry na četníky a zloděje. V centru zájmu nebylo něco postavit či odblokovat, ale honit skutečné nebo domnělé zloděje veřejných peněz. Opět – správná doplňková činnost, která vám ovšem nesmí vzít většinu času.
Dupnutí na brzdu nové výstavby bylo založeno na spoustě mýtů. Podle údajů Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy má například Vídeň dvakrát hustší zástavbu. V jiných srovnatelných městech je rozdíl ještě větší. Stěhování života na okraje měst a za město není lék, ale ta nejnákladnější věc z hlediska budování infrastruktury, která navíc přivádí do města nová a nová auta. Naopak budoucí rozvoj Prahy nutně musí jít přes zahušťování širšího centra města, aby zde mohli žít lidé a nestal se z něj Disneyland pro turisty.
Účinným způsobem, jak blokovat výstavbu, se staly nesmyslné regulace. Analýza Centra ekonomických a tržních analýz například uvádí: „Zatímco v Belgii trvá proces povolování nového developerského projektu šest měsíců, v Praze v průměru sedm let. Právě zde jsou schované ty byty, které chybějí na trhu a způsobily, že malá nabídka žene ceny nahoru.“
Na to ovšem reagují pražští brzdiči rozvoje socialisticky – město samo musí stavět byty (nejen ty nutné sociální), kde budou regulované nájmy. Stručně řečeno, byrokratickými regulacemi způsobili nedostatek na trhu, který chtějí napravit dalšími regulacemi. Tahle spirála nemá vítěze.
