Tyto myšlenky rozebíral párový terapeut Honza Vojtko na festivalu Colours of Ostrava, kde se ve své přednášce věnoval (ne)monogamii a moderní vztahové dynamice.
Od smluvního manželství k tržišti partnerů
Na začátku 20. století bylo manželství především ekonomickou transakcí. Muž jako živitel, žena jako pečovatelka, jasně rozdělené role a prakticky žádná šance na rozvod. Láska? Ta byla spíš bonusem k dobře fungující "firmě" s názvem rodina. Dnes žijeme v úplně jiném světě. Můžeme volit z celé palety vztahových modelů - od klasické monogamie přes polyamorii až po sériovou monogamii. Máme svobodu, ale také nejistotu.
Jedna z nejprovokativnějších otázek zní: Je monogamie vůbec normální? Z biologického hlediska je člověk mezi savci spíše výjimkou - praktikuje ji pouze asi tři až pět procent savčích druhů. Ekonomie to vysvětluje pragmaticky: tradiční monogamie byla především strategií pro zajištění zdrojů a stabilní výchovy dětí. V době, kdy žena bez mužské podpory těžko přežila, byl věrný partner ekonomickou nutností. Dnes, kdy ženy dosahují ekonomické nezávislosti, se stává volbou. A právě proto vidíme rozmach alternativních vztahových modelů.
Digitální revoluce pak proměnila lásku v tržiště. Online seznamky fungují jako burza partnerů - s algoritmy, které "matchují" nabídku s poptávkou, s prémiovými službami pro ty, kdo si mohou dovolit lepší "produktové umístění", a s možností nekonečného výběru. Ekonomové tvrdí, že Tinder a podobné aplikace zvyšují "efektivitu párování". Ale za jakou cenu? Novodobá marketplace mentalita může vést k povrchnosti a neschopnosti investovat do hlubších vztahů. Když máme pocit, že lepší nabídka je vždy na dosah ruky, proč se snažit řešit problémy v aktuálním vztahu?
Investice, náklady a paradox nekonečného výběru
Moderní ekonomie rodiny pracuje s konceptem nazývaným relationship‑specific capital. Jde o unikátní investice, které mají smysl jen v konkrétním vztahu. Kategoriemi zde jsou společně strávený čas, vybudovaná důvěra, společní přátelé, rituály, dokonce i naučené vtipy, jimž se smějí jen partneři. Čím více do vztahu investujeme, tím nákladnější je ho opustit. Proto někdy zůstáváme v neuspokojivých vztazích - ne z lásky, ale kvůli "vysokým transakčním nákladům rozchodu".
Polyamorie a otevřené vztahy, o kterých Vojtko často hovoří, představují z ekonomického hlediska zajímavý model diverzifikace rizika. Místo vložení všech investic do jednoho partnera se riziko rozděluje mezi více vztahů. Jako kompromis pak funguje sériová monogamie, tedy přecházení z jednoho partnerství do druhého při zachovávání věrnosti. V něm jde o optimalizaci mezi stabilitou a flexibilitou, která může být pro mnohé lidi přirozenější než celoživotní monogamie nebo polyamorie.
Komercializace lásky a redefinice věrnosti
Současný love industry zahrnující spektrum služeb od placených seznamek přes vztahového kouče až po sugar dating (jedna osoba druhé platí za společnost i intimitu) ukazuje, jak daleko může komercializace lásky zajít. Jednou stranou jsou vyšší efektivita a dostupnost, druhou stranou riziko redukce lásky na pouhou transakci. Když začneme na vztahy nahlížet pouze jako na investice s očekávaným výnosem, můžeme ztratit jejich nejhodnotnější složku - autentickou lidskou blízkost.
Vyvstává tu otázka: Co vlastně dnes znamená věrnost? Pro někoho znamená výlučně sexuální monogamii, pro jiného emocionální transparentnost, pro třetího respekt k dohodnutým pravidlům vztahu. Z ekonomického hlediska můžeme věrnost chápat jako smluvní závazek, tedy dohodu o tom, jak budeme spravovat své emocionální a fyzické zdroje. Klíčové není, jaká konkrétní pravidla si stanovíme, ale zda je oba partneři respektují.
Budoucnost lásky: mezi kalkulací a autenticitou
Ekonomický pohled na lásku není cynický, nýbrž realistický. Pomáhá pochopit, proč nám na vztazích tolik záleží (investujeme do nich obrovské množství zdrojů), proč nemáme rádi změny (ztráta jedinečného kapitálu), jak moderní technologie mění naše chování (nižší náklady na "změnu dodavatele") a proč roste popularita alternativních vztahových modelů (ekonomická nezávislost umožňuje větší svobodu volby). Ale také nám připomíná, že láska není jen věcí kalkulace. Behaviorální ekonomie ukazuje, že jednáme z empatie, soucitu a loajality, často proti svému ekonomickému zájmu.
Nejspíš neexistuje jeden správný model vztahu. Důležité je být upřímní sami k sobě ohledně svých potřeb a hodnot a komunikovat je transparentně s partnerem. Vojtko věří, že budoucnost patří schopnosti rozumět vztahové dynamice a vědomě si volit model, který člověku vyhovuje (relationship literacy). Ne proto, že je obecně správný nebo "normální", ale proto, že odpovídá jeho skutečným potřebám.
Jak bude vypadat láska za dalších dvacet let? Pravděpodobně bude ještě více digitalizovaná, možná s pomocí umělé inteligence. Ale základní lidská potřeba blízkosti, důvěry a emocionálního propojení zůstane. Klíčem je najít rovnováhu - využít nabídky moderního světa bez ztráty autenticity a hloubky skutečných vztahů. Lásku je sice možné analyzovat jako ekonomický jev, ale sotva je možné ji zcela "spočítat".
Autor je podnikatel a investor
