Titul Spravedlivý mezi národy ve středu v Praze dostali in memoriam Bohuslav, Olga a Evženie Čepkovi, volyňští Češi, kteří ukrývali za druhé světové války židovskou rodinu. V rezidenci izraelské velvyslankyně Anny Azariové titul převzali potomci zachránců za účasti potomků zachráněných.
Je to zapomenutý příběh. V 19. století odešlo asi 16 tisíc Čechů na Volyň na severozápadě dnešní Ukrajiny. Slib ruského cara o hospodaření a klidném životě se jim ale pod vládou různých režimů nikdy nesplnil. "Málokterý národ v Evropě něco takového zažil. Věřím, že proto jsou Ukrajinci dnes tak stateční," říká v rozhovoru Eda Kriseová, která historii oživila ve znovu vydané knize Kočičí životy.
Kniha Kočičí životy od Edy Kriseové poprvé vyšla v 90. letech minulého století, kdy Češi hleděli k Západu a dění na Východě je tolik nezajímalo, říká nakladatel Martin Vopěnka. I proto se rozhodl publikaci znovu vydat. Pro román s podtitulem Drama volyňských Čechů na Ukrajině je rok 2023 správný nový začátek, míní Vopěnka.
Volyňští Češi se do vlasti svých předků vraceli ve dvou vlnách - poprvé po druhé světové válce, podruhé po havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Desítky jich do Česka dorazily z Ukrajiny i nyní po ruské invazi. Pavel Dymeš, který má na ministerstvu vnitra na starost přesídlování, ale v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozorňuje, že čeští krajané nepochází pouze z Volyně, ale i jiných částí Ukrajiny.
V Česku našlo podle ministerstva vnitra útočiště už přes 100 tisíc ukrajinských uprchlíků. Zhruba 160 jich ubytovala Československá obec legionářská, ve svém pražském hotelu jim zajišťuje jídlo i zábavu. Jsou mezi nimi také volyňští Češi. "Vzbudili nás, že je tu bombardování. Nakrmili jste nás, oblékli, dali nám střechu nad hlavou. Cítíme se jako doma," reagují na solidaritu Čechů s Ukrajinci.
Předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinková má za sebou náročné dny. Od začátku ruského útoku na Ukrajinu organizovala záchranu volyňských Čechů z Žytomyru, města vzdáleného 150 kilometrů od Kyjeva, na které Rusové v úterý letecky zaútočili. "Jsem velmi unavená, ale zároveň šťastná, že už jsou v Česku," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Od chvíle, kdy československá armáda začala přijímat do svých řad i ženy, uplynulo osmdesát let. Čechoslovačky přitom za druhé světové války sehrály důležitou roli v armádách hned na několika frontách. Jejich příběhy jsou však většinou dosud téměř neznámé. Na východní frontě v SSSR se přitom často dostaly přímo k boji a svoji statečnost projevovaly třeba jako zdravotnice či dělostřelkyně.
"Je až neuvěřitelné, jaké obtíže volyňští Češi zvládli, co vše vybudovali a že je nezlomil německý nacismus, ukrajinský nacionalismus ani komunismus. Ze všech hrozných ran se vždy vykřesali. Nikdy se nevzdávali a drželi při sobě," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz historička Dagmar Martinková. I o tom je její nová kniha Na pozvání cara. V Česku dnes žije minimálně 300 tisíc potomků volyňských Čechů.
Stále málo známé a tragické osudy Čechů, kteří v předminulém století osídlili na pozvání ruského cara Alexandra II. ukrajinskou Volyň, mapuje ve zkratce fotogalerie Aktuálně.cz. Do Československa se jich po druhé světové válce vrátilo kvůli perzekucím komunistů a ukrajinských nacionalistů 40 000. Dnes v Česku žije minimálně 300 tisíc jejich potomků. Včetně těch, kteří se vrátili po pádu komunismu.
Se spisovatelkou Annou Strnadovou o 40 letech čekání na debut, rodinné historii volyňských Čechů nebo zmaru v jáchymovském lágru.
Polský prezident Andrzej Duda vyznamenal in memoriam české manžele Annu a Jana Jelínkovy a ocenil tak jejich činy za druhé světové války. "Podle různých odhadů pomohli Jan a Anna Jelínkovi na Volyni asi stovce lidí různé národnosti - poskytli jim jídlo nebo úkryt, často jim tak zachránili život," uvedla Lucie Zakopalová z Polského institutu v Praze.
Většina víceméně radostných válečných či poválečných fotografií volyňských Čechů nesvědčí o jejich strastiplných osudech. Mnozí z nich si mysleli, že nic horšího než válka je už nemůže potkat. Mýlili se. Bojovali proti nacismu, a přesto za nimi slídila po válce StB. Další pak skončili v uranových dolech. O poměrech v Sovětském svazu toho totiž věděli až příliš a nenechávali si to pro sebe.
Volyňští Češi patří k opomíjeným hrdinům osvobození Československa. Právě díky nim vznikl v Sovětském svazu samostatný československý armádní sbor. Do armády Ludvíka Svobody se jich na jaře 1944 přihlásilo přes deset tisíc. V tvrdých bojích na Dukle pak tvořili největší část z 16tisícového sboru.
"Všechny chtěli postřílet, asi aby se nikdo nedozvěděl, co se tam stalo," vypráví jednasedmdesátiletá Jaroslava Kantoríková o válečném masakru v Českém Malíně, který nakonec přežilo jen několik šťastlivců. Mezi nimi i její otec. "To si nikdo neumí představit, když vám nikdo nepřežije. Nikdo, babičky, děda, strýcové a tety, nikdo. Jednou jsem to od otce slyšela a úplně mi to stačilo," říká dcera pamětníka po cestě na místo masakru, který je svou brutalitou možná ještě horší, než vypálení Lidic a Ležáků. Přesto je lehce pozapomenut. Přímo na Ukrajině si ho připomnělo několik set lidí, někteří nejspíš naposledy.
Český Malín začal hořet přesně před 80 lety a hořel celý týden. Nacisté lidi nahnali do stodol a zaživa upálili. Zachránilo se jen několik osob, které nebyly přítomny anebo musely hnát uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. Zavražděno bylo 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, ale také 26 Poláků a čtyři Češi, kteří v Malíně pobývali dočasně.
Rozlohou se Ralsko, město v srdci bývalého stejnojmenného vojenského újezdu, řadí hned za Prahu, Brno a Ostravu. Počtem obyvatel samozřejmě ne - a liší se i voličskými preferencemi. Ralsko je největším městem v republice, kde vyhrávají volby komunisté, mívají zde kolem 40 procent hlasů. Jeho centrum se jmenuje Kuřívody, podle dlouhodobého nedostatku vody, která stačí tak pro drůbež.
Ostré reakce mezi polskou pravicí vyvolalo nedávné přejmenování už druhé ulice v Kyjevě po čelných představitelích ukrajinského nacionalismu. Romana Šuchevyče nebo Stepana Banderu považují Ukrajinci za hrdiny boje za nezávislost, Poláci naopak za masové vrahy, kteří za druhé světové války páchali etnické čistky na západě Ukrajiny. Kyjevu teď bývalí spojenci z Varšavy hrozí významným ochlazením vztahů. "Řekl jsem panu Porošenkovi, že do Evropy s Banderou nevstoupí," prohlásil předseda vládnoucí polské strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński.
Ve věku 92 let zemřel v sobotu po delší nemoci plukovník Bedřich Opočenský, který se za druhé světové války účastnil bojů na Dukle, jaselské operace i osvobozování Ostravy. Napsal to na Twitteru ministr obrany Martin Stropnický. Ten také uvedl, že vláda před dvěma týdny schválila jeho návrh, aby prezident Miloš Zeman plukovníka Opočenského u příležitosti Dne veteránů 11. listopadu jmenoval brigádním generálem.
Alexandr Tyškevič zvažuje, že požádá o možnost vycestovat do Česka. Část Čechů z válečné oblasti se vrací do země předků.
Česko by mohlo přijmout 5 až 10 tisíc syrských utečenců. Ministr vnitra o tom bude diskutovat v Bruselu.
Nebude to snadné, vzkazují lidem, kteří chtějí přesídlit z Ukrajiny, jejich předchůdci. Jak si oni dokázali získat respekt? Reportáž z měst, kde žijí už 20 let volyňští Češi.
Proč se rodiny přihlásily na seznam pro prezidentskou kancelář? Žijí v blízkosti válečné zóny. A mají strach.
Ministr vyjádřil pochopení pro obavy volyňských Čechů, jejich situaci je ale podle něj třeba hodnotit střízlivě a realisticky.
Komentář Martina Fendrycha: Na české scéně se rozhořela podivná bitka o volyňské Čechy na Ukrajině. Využívá ji ruská propaganda. V pozadí je snaha Zemana vyřídit si účty se Zaorálkem a Sobotkou.
Prezidentovi se nelíbí práce českého velvyslanectví v Kyjevě, které podle něj nemá ke krajanům dobrý vztah.
Podle šéfa lidovců by česká vláda měla pomoci s repatriací rodin s českými kořeny, které žijí Ukrajině. Postavil se tak za Zemanův názor.
