Majitelé dnes již do detailu vyladěné venkovské stavby měli od začátku jasno: hledali tiché místo v blízkosti přírody. Když v jedné malé vesnici našli právě toto stavení, okamžitě se do něj zamilovali. Díky poloze, rozlehlé zahradě i okolním lesům získali přesně to, co hledali – klid, prostor a soukromí. Cesta k vysněnému bydlení však nebyla snadná. Domek totiž musel projít výraznou rekonstrukcí.
Dům na francouzském venkově pořídíte za symbolické euro a za život na odlehlém irském ostrově vám tamní vláda vyplatí až dva miliony korun. Zatímco v Česku šplhají ceny nemovitostí do závratných výšin, některé regiony v evropských zemích se ve snaze zabránit jejich vylidňování vydávají opačnou cestou.
Už jako malá holka lezla na půdu staré stodoly po pradědečkovi a snila o tom, že v ní jednou bude bydlet. Po letech se sen stal skutečností. Příběh keramičky Lenky Hložkové, která se vrátila ke kořenům, je inspirací pro všechny, kdo se nebojí udělat životní změnu. Dům s romantickými prvky a zelenými dveřmi v sobě neukrývá jen keramickou dílnu, ale také příběh splněného snu, odvahy a lásky.
Trendem posledních let ve vesnických zabijačkách jsou stále častěji různá šidítka - například zakoupení už poražených a napůlených prasat, ze kterých se pak dělají domácí zabijačkové výrobky. Šetří to tu nejhorší špinavou práci z celé akce, ale dá se tomu v takovém případě vůbec ještě říkat "zabijačka"? Aktuálně.cz přináší fotoreport z místa, kde se téměř vše dělá ještě postaru.
Odejít z města na venkov a tam žít po svém nehledě na to, co se sluší nebo patří. Osudů těch, kteří se pro podobnou změnu rozhodli, je plný internet. Příběh Michaely Hertlíkové alias Nyemi ze Zadní Třebaně, se od nich přesto liší. "Nemám nic a oficiálně jsem bezdomovec," říká žena, která si přivydělává jako automechanička a v posteli spí zásadně s vlastnoručně odchovaným kohoutem Hurikánem.
"Vidím to pořád: fascinaci tímto jednoduchým životem," tvrdí Reidunn Botnehagen, která se vrátila ke zvykům farmářů a vybudovala statek v souladu s přírodou. Společně se svou rodinou se řídí jednoduchými pravidly. Jak žít ekologicky a možná i šťastněji? Máme šanci oprostit se od hektického lifestylu?
Venkovští srdcaři versus zvířata velkého byznysu. V nové knize Drak na polní cestě pokračuje spisovatel Jiří Hájíček ve svém osvědčeném tématu. Čtenáře opět zavádí do jižních Čech, kde rozkrývá další vrstvu eroze venkova: podle něj nemilosrdný vliv velkého kapitálu. Na pozadí malé vesnice ale vykresluje také spoustu společenských úkazů, jako jsou bezdětnost nebo pozdní rozvody.
Soutěž Česko hledá SuperStar byla pro její introvertní povahu zkouška ohněm. "Ty jo, já nevím, jestli chci vyhrát," říkala si zpěvačka Aneta Langerová ve finále. Po dvaceti letech od svého vítězství vydává výběrové album Zázračná písně krajina. V rozhovoru mluví o tom, jak dokázala v hudebním šoubyznysu zůstat sama sebou, ale taky o starém dobrém světě a politikaření kolem manželství pro všechny.
Sotva dotančil ve StarDance, vrátil se na obrazovky České televize ve třetí řadě pořadu Peče celá země, kde opět účinkuje jako porotce. O soutěžících mluví cukrář Josef Maršálek s upřímnou radostí a vyzdvihuje, že se úroveň jeho řemesla v tuzemsku zlepšuje. V rozhovoru popisuje, jak po letech v zahraničí zjistil, že mu stejně nejvíc chutná kulajda a nejlépe se nežije ve městě, ale na vesnici.
Když spisovatelka Kateřina Tučková vydala loni bestseller Bílá Voda, ve stejnojmenné obci na hranicích s Polskem změnila tamní život. Nejprodávanější kniha loňského roku do malé vesnice přivedla za poslední dva roky dvakrát více turistů než v předchozích deseti letech. Místní si na ně nestěžují, jen se podivují, že někteří nedokážou pochopit, že to tu nevypadá přesně jako v románu.
Studovali v zahraničí a po vysoké škole se mohli pohodlně živit architekturou a programováním. Jakubu Peškovi a Tereze Chroňákové ale v době klimatické krize dávalo mnohem větší smysl vrátit se na jihočeský venkov a věnovat se ekologickému zemědělství. Na své mikrofarmě v pošumavské vesničce Libějovické Svobodné Hory už druhou sezonu pěstují zeleninu i květiny a prodávají je lidem v okolí.
Zuzka a Honza žili ještě před pár lety v centru Českých Budějovic. Měli tam zaběhnutou kavárnu se třiceti zaměstnanci, pražírnu kávy a k tomu práci na plný úvazek. Půl roku po narození jejich dcery Anežky si ale začali uvědomovat, že svůj životní styl chtějí změnit. Zbavili se všech závazků, koupili zchátralý dům na Šumavě a zmizeli z města. Své zkušenosti svěřili blogu Naokraj.
Stovky diváků sledovaly o víkendu poblíž česko-slovenské hranice u Antonstálské doliny tradiční závody tažných koní. Pořadatelé z Ranče 13 u Nemšové akcí připomínají náročnou práci formanů a jejich koní. Podívejte se na fotoreportáž ze závodů, kterou zachytil fotograf Libor Fojtík z Hospodářských novin.
Petr Pavel v prvním kole prezidentských voleb zvítězil ve 12 krajských městech. Dominoval v Praze, Hradci Králové, Brně. Expremiér Andrej Babiš pak v menších městech a na venkově v severozápadních Čechách a na pomezí Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Opět se objevily stereotypy, které rozdělují společnost. "Je směšné, když 'lufťáci' pohrdají 'místňáky' a naopak," říká geograf Radim Perlín.
V Lišanech na Lounsku opanoval poslední prezidentskou volbu Miloš Zeman. Naprosto drtivě. Dnes nejčastěji sympatizují s Andrejem Babišem, ale blížící se volby je prý příliš nezajímají. V přímé volbě totiž mnoho smyslu nevidí. Podíl na jejich skepsi má právě i Zeman, který sem po vítězných volbách přijel na prezidentskou návštěvu poděkovat. Ale místní se v něm zklamali.
V listopadu v Česku lidé hned dvakrát stáli hodinové fronty při otevření nové zubní ordinace. Ani tak se na mnohé nedostalo. Zubaři se koncentrují ve větších městech, do periferních oblastí se jim často nechce. Lidé tak musí za zubařem dojíždět. Podle šéfa stomatologické komory Romana Šmuclera je ale venkovský zubař přežitek ze socialismu a je správné péči soustředit do větších center.
Když hlavní hrdinka nového filmu Buko zdědí starého cirkusového bělouše, bere ho nejdřív jako danajský dar. Nakonec ji ale zvíře přiměje, aby v důchodovém věku vykročila z komfortní zóny. Režisérka Alice Nellis se koňů nebojí, dokonce si už dva pořídila. V rozhovoru vysvětluje, proč se během natáčení rozhodla odstěhovat na venkov i proč ji tak těší, když může od duševní práce odběhnout k manuální.
V Česku je více než třináct set malotřídních škol. Děti z různých ročníků se v těchto venkovských školách učí dohromady v jedné třídě. Stěžejní je pro ně spolupráce se svým zřizovatelem, tedy obcí. Ta často z velké části dotuje jejich provoz. Pro starosty malých obcí je důležité tyto školy zachovat, i když se jim to třeba nevyplácí. Pokud zmizí školy, zmizí i život, říkají.
Příchod 300 tisíc Ukrajinců do Česka znamená podle demografa Radima Perlína potenciál pro rozvoj venkova. Ten se podle něj stále nedaří tak, jak by měl. Některé oblasti se proto nadále vylidňují a hrozí, že zaniknou. "Vždy říkám starostům, ať si váží každého, kdo v jejich obci něco dělá, byť to je třeba diskotéka pro puberťáky. I ta pomáhá tomu, že v obci budou chtít lidé zůstat," říká Perlín.
Sociolog Pavel Pospěch se v nové knize Neznámá společnost dívá na současné Česko jako na cizokrajnou civilizaci, jejíž kultuře nerozumí. Ptá se, proč mají Češi tak často na zahradě bazén, proč se pořád nechávají děsit strašidlem komunismu i proč volí bohaté oligarchy s pocitem, že jsou jedni z nich. V rozhovoru vysvětluje, že obavy z čipů ve vakcínách jsou jen reakcí na nepředvídatelnost světa.
Ve vládních plánech je nenápadně ukrytý i bod, který může zásadním způsobem přetvořit tvář našeho domova. A to doslova.
Dvojici Pražáků ubíjely ruch a anonymita velkoměsta. Nemovitosti v blízkém okolí byly drahé, a tak se Kryštof a Šárka Herrmannovi přestěhovali do středočeské vesničky Soběšín, kde si postavili mongolskou jurtu. Bydlí v ní se třemi malými syny a vyzdvihují, že díky tomu nemusí splácet obří hypotéku. Zároveň spolu s dalšími mladými rodiči z regionu založili školku i školu a snaží se žít ekologicky.
Stovky českých vesnic se vylidňují, lidé se z nich stěhují za prací do velkých měst nebo jejich okolí. Spolu s nimi mizí obchody, restaurace, kulturní a společenský život. Aby v Česku nenastal podobný scénář, jako v jižní Evropě, kde z řady vesnic zbyla jen torza, je potřeba najít aktivní starosty a lidi, kteří obcím znovu vdechnou život. Přečtěte si druhý díl volebního speciálu Aktuálně.cz.
Španělské městečko Ribadesella řeší problém s nespokojenými turisty. Ti si stěžují na to, že je na dovolené brzy ráno budí hlasití kohouti nebo že je v ulicích obtěžují kravince od dobytka. Místní zastupitelé však nehodlají nevrlým měšťákům ustupovat a na všechna rizika venkovského života je upozorňují prostřednictvím ironických plakátů.
V Česku už jsou dvě obce, kde dostali alespoň jednu dávku vakcíny proti covidu všichni obyvatelé starší šestnácti let. Očkovat se chtěli co nejdříve i kvůli odstrašujícím případům, které viděli kolem sebe. V jedné z obcí totiž loni kvůli covidu zemřelo hned několik obyvatel. Motivací je i touha potkávat se se sousedy nebo cestovat, uvádějí.
Před pár lety bylo možné chatu pořídil za "malé" statisíce korun, dnes jsou již za miliony. Fenomén chataření a chalupaření jde ve vlnách, které souvisí s generacemi, ale také s politickou či ekonomickou situací. Za socialismu se nesmělo za hranice, po roce 2008 nebyly peníze na zahraniční dovolenou, v době pandemie bylo cestování komplikované. Podobu chat ale vždy určila kreativita majitelů.
