Mnoho lidí z každoroční dušičkové cesty na hřbitov mrazí. Přitom to mnohdy neznamená, že na své blízké zemřelé nevzpomínají nebo je nemají rádi. Často jen chtějí zůstat věrní svým pocitům, ale jsou rozpolcení mezi svým smutkem a společenským tlakem. Je v pořádku zůstat na Dušičky doma? A jaké alternativní způsoby vzpomínání volí lidé, kterým tradiční rituály z různých důvodů nevyhovují?
Většinu dosavadního života se tématu smrti bála a zavírala před ním oči. Cesta herečky a divadelní lektorky ji ale dovedla právě ke smrtelným lůžkům. Michaela Váňová již čtyři roky hraje pro umírající dospělé a vážně nemocné děti přímo na nemocničních pokojích. “Někteří se během toho setkají s tématem, které figurovalo v jejich životě. Mohou si jej pojmenovat, uzavřít a pak odejít,” říká.
Když se řekne vztahy, většina lidí si vybaví ty partnerské. Párový terapeut Honza Vojtko ovšem v nové knize Prostě vztahy ukazuje, že není radno opomíjet ani svůj vztah k práci, času, smrti, okolnímu světu a sobě samotnému. V rozhovoru přibližuje, proč jsou obyvatelé západní civilizace tak posedlí úspěchem a výkonem i proč není zdravé zavírat oči před klimatickými změnami nebo válečnými konflikty.
Často zaznívá otázka, jaké je dnešní Rusko. Mnoho možností, jak se dostat za hradbu propagandy a promluvit s obyčejnými lidmi, však za války neexistuje. I proto je dobře, že se k českým čtenářům dostává útlý román Rána od čtyřiatřicetileté ruské spisovatelky Oksany Vasjakinové.
Výlet za koni, setkání s bývalými kolegy nebo návrat na milované místo. “Jsme připraveni plnit různá přání, ale lidé na sklonku života chtějí zažít spíše obyčejné věci - vidět někoho, koho nemůžou, navštívit rodný dům či místo, kde se vzali s partnerkou nebo partnerem,” vyjmenovává Igor Kytka, spoluzakladatel projektu Sanitka přání, který plní tužby nevyléčitelně nemocným a imobilním pacientům.
"O tom, jak strávíte své stáří, dost možná rozhodujete už teď. Záleží na tom, zda jste aktivní a máte řád," tvrdí Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, která podporuje aktivní život seniorů. O dobrém stáří teď s kolegy vydal knihu Z nuly na sto. "Fyzická a mozková aktivita jsou naprosto stěžejní pro to, abych se dožil vysokého věku v relativně dobré kondici," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
„Maminka měla tehdy strašlivé bolesti. Lékaři nám navíc zakazovali mluvit s ní o jejím zdravotním stavu. Dnes už to mladí zdravotníci umějí a dělají to citlivě,” říká předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková. „Blýská se na lepší časy, ale přesto jsou lidé stále zbytečně často převáženi na poslední den života do nemocnice,” dodává.
Do času smutně předstírajícího veselost v covidovém adventu přistála těžká cihla v podobě knihy Pro smrt uděláno. Skoro sedmisetstránková bichle 26 rozhovorů „o posledních věcech“ začíná varováním: Nic jako pochopení smrti či zbavení strachu z umírání v ní není. Přesto vyznívá povzbudivě, ve čtenáři probouzí vděčnost a pocit sounáležitosti.
S novinářkou Lucií Vopálenskou a evangelickým duchovním Michalem Plzákem o knize Pro smrt uděláno, která přináší 26 rozhovorů o umírání.
Začátkem května se Michal Plzák z nakladatelství Kalich a rozhlasová redaktorka Lucie Vopálenská vypravili za socioložkou Jiřinou Šiklovou udělat rozhovor o smrti. "Bude docela cennej, až umřu, když bude můj poslední," provokovala ve svém bytě v pražské Klimentské ulici.
S paliativcem Adamem Houskou o konci života, o tom, jak se léčí ve skafandru, i o tom, proč je lepší umírat doma.
S primářkou hospice Cesta domů Irenou Závadovou o vítězné medicíně, zadržené smrti, zlomovém zážitku z dětství i schopnosti nic nedělat.
Smrt je v české společnosti obecně tabuizovaným tématem. Umírání v důsledku onemocnění covid-19 ještě akcentovalo problematiku konce života. Počet zemřelých považujeme za běžné číslo statistiky, ale přitom jsou ta čísla poměrně vysoká. Je důležité, abychom se na počet zemřelých dívali jako na osud každého člověka, říká pro Aktuálně.cz Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze.
Jakub Jírovec je vystudovaný teolog, kněz z římskokatolické farnosti v pražských Stodůlkách a také nemocniční kaplan na Bulovce, jenž doprovází i pacienty umírající na koronavirus. Nejvíce mu vadí, jak i mimo pandemii delegujeme péči o staré, nemocné a potřebné na různé instituce. A také ho děsí, jak je najednou každý Čech epidemiologem a agresivně hájí svou pravdu.
"Přibývá nám péče, lidé se přiklání k tomu, že si berou své příbuzné domů, protože v nemocnici je nemohou vidět až do té poslední chvíle," tvrdí Pavlína Oubrechtová, vedoucí Domácího hospice Křídla v Sedlčanech. Pandemie kromě toho jejímu zařízení, fungujícímu z velké části z darů, ještě zvyšuje náklady kvůli ochranným pomůckám a testování. Vydali jsme se s Křídly do tří rodin, kde pomáhají.
Vojtěch Zikmund (62) býval knihkupec, jenže pak ho práce přestala naplňovat. Začal pracovat v domově pro seniory, kde působil jako úkaz. Byl chlap, a navíc věčně samý smích. Spoluzakládal první terénní hospic v republice. Nyní, těsně před odchodem do důchodu, se ještě stihl stát Pečovatelem roku 2019. O umírání v Česku hovořil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Američan Adam Schemm zveřejnil na Twitteru rodinnou fotku s dědečkem, který v nemocnici prožíval své poslední chvíle. Den poté senior zemřel, ale snímek, na kterém se štěstím v očích popíjí pivo se svými nejbližšími, vyvolal na sociální síti vlnu pozitivních reakcí. Lidé poté sdíleli vlastní fotky se zesnulými příbuznými.
Mluvím v zájmu umírajícího, důležité jsou jeho potřeby, ne ty rodiny. Lidé musí mít možnost se sesypat, aby se mohli zase poskládat. Není dobrá a špatná smrt, příběhy mnou musí jen projít, musím umírajícího člověka přijmout takového, jaký je, říká Kateřina Černá Grofová, která doprovází umírající a jejich rodiny. Dodává, že v Česku se o smrti málo mluví a téma umírání chybí ve školách.
V době, která oslavuje mládí, se téma smrti často opomíjí. Každý člověk ale bývá dřív či později konfrontovaný s tím, že nikdo nežije věčně. Přesně to se přihodilo Kateřině Černé Grofové, která dnes v rámci iniciativy Na konci dechu doprovází umírající a jejich blízké. O své pozoruhodné duchovní cestě mluví i v rozhovoru pro Aktuálně.cz, který vznikl na letošním ročníku TEDxPrague, kde vystoupila.
Pracovní skupina poslankyně ANO Věry Procházkové finišuje s přípravami zákona, který by v Česku zavedl eutanazii. Jeden z členů skupiny, právník se specializací na zdravotnické právo Adam Doležal z Akademie věd, však s výsledky spokojený není. Podle něj se politici snaží prosadit co nejdříve zákon, který v současné podobě může způsobit řadu problémů.
Poslankyně ANO Věra Procházková v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz sdělila, že by ráda uzákonila eutanazii s tím, že by ji měli provádět spíše hospice než nemocnice, kde se pacienti léčí. Proti tomu okamžitě ostře vystoupili například pracovníci hospice svatého Štěpána v Litoměřicích. Dali jsme proto hlas i jim a podívali jsme se, jak to u nich vypadá a co na návrh poslankyně říkají konkrétně.
Strašně bych se bála, kdybych nevěřila v boží milosrdenství, žiju s bohem. Někdy jsme svědky zápasů o duši, když člověk není ochoten odpustit. Bolest spirituální ze zlých skutků, kterou často prožívají umírající, to je utrpení, hůř to prožívají lidé, kteří se zapletli s ezoterikou, říká Marie Svatošová, lékařka, spisovatelka a vůdčí osobnost českého hospicového hnutí. Dodává, že jí jde především o kvalitu a dostupnost hospicové péče na venkově a v malých městech. Lékař chce podle ní hlavně zvítězit. Ale v aktivní medicíně, když vyčerpáme všechny prostředky, je prý na místě skončit s léčbou.
Marie Svatošová je známá jako zakladatelka českých hospiců a šiřitelka myšlenky, že lidé by měli umírat doma. Je také autorkou bestsellerů nejen o umírání, ale i o víře a naději. Knižní rozhovor Aleše Palána "Neboj se vrátit domů" ji představuje také jako osobnost, která dokáže o smrti mluvit s nadhledem i vtipem a hlavně ji dokáže vyložit z takového pohledu, že se jí člověk přestane tolik bát.
Spisovatel a novinář Aleš Palán vedl velmi otevřený rozhovor se zakladatelkou hospiců Marií Svatošovou. Jejich společná kniha Neboj se vrátit domů, která právě vychází v nakladatelství Kalich, přináší zvláště pro ateisty nevšední pohled na umírání, smrt či odpuštění. Prolistujte si malou ukázku.
Strávit poslední dny doma, důstojně a s rodinou je možné. Právě dnes startuje kampaň mobilních hospiců s názvem DOMA. Jejím účelem je seznámit veřejnost s tím, že existují služby, které při umírání nabízejí doprovod. Odborný i lidský. Sledujte stránky umiratdoma.cz
Kromě krádeží kovů a sprejerství trápí největší český hřbitov nový druh vandalství. Strhávání celých náhrobků. Paradoxem přitom je, že to mají nejspíše na svědomí lidé, kteří chtějí vlastně konat dobro. Jen na to jdou zcela špatně. "Je zřejmé, že chtějí strhávat břečťany, jenže to dělají tak neodborně, že často poničí celý náhrobek. Navíc riskují, že na ně těžký náhrobek spadne," stěžuje si šéf Správy pražských hřbitovů Karel Kobliha. "Jsou to skutečně drastické škodní události," říká dále ředitel. Jen za minulý rok bylo podle něj takto poškozeno více než dvacet náhrobků za zhruba půl milionu korun.
