Za svobodu bojovali desetiletí a vyhráli. Přesto si myslí, že úplně vyhráno nebude nikdy. "Nejvíce je svoboda ohrožena, když si myslíme, že už ji máme zajištěnu," varuje Petr Pithart. "Před první světovou válkou či na konci 20. let v Německu byla většina lidí zaskočena – ale už bylo na všechno pozdě," dodává. Aktuálně.cz přináší v seriálu Tváře vzdoru '89 vzpomínky těch, kteří vzdorovali totalitě.
Názorů, co je hlavním úkolem Evropy, je mnoho. Disident, filosof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa předkládá tento: "Uhájit tu největší hodnotu, kterou evropská civilizace utvořila. A to je důstojnost člověka jako jedinečné bytosti.
Petr Pithart pocházel z komunistické rodiny, dospíval v 60tých letech minulého století. Po srpnové okupaci v roce 1968 se stal čelným představitelem disentu, blízkým spolupracovníkem Václava Havla a po listopadu 1989 taky významným českým politikem.
"Jako že se po třiceti letech vracíme zpátky? Já to tak necítím. Potenciál v lidech je totiž obrovský," věří jedna z klíčových postav Charty 77 Jan Ruml. A připomíná, že svoboda je odpovědnost, ale také určitý druh oběti. V diskusích s mladými lidmi jim proto připomíná, ať nejsou lhostejní. Aby si prý uvědomili, kde naráží jejich život na hranice svobody.
"Dávali mi rány do žeber a že mi prý Bůh už nepomůže," vzpomíná kněz Václav Malý na výslech StB a tedy i na dobu normalizace, dnes některými idealizovanou jako léta jistoty a prosperity. V seriálu Tváře vzdoru '89 přinášíme svědectví i dalších lidí, kteří by to nikdy neřekli - Karola Sidona donuceného k emigraci a Anny Tesařové, jíž StB zavraždila manžela.
Při vyprávění chartistky Anny Tesařové-Koutné musíte v úctě smeknout. Mladé ženě, kdysi plné ideálů o sociální spravedlnosti, zničil komunismus život pro nesouhlas se sovětskou okupací a kvůli šíření "protistátních tiskovin"... a zavraždil i manžela. Neustálé pronásledování, vyhazovy z práce a výslechy jí z pouhé existence udělaly v letech normalizace peklo.
Pád komunistického režimu a jeho ideologie udělal pronásledovaného chartistu a spisovatele Karola Sidona, jak říká, šťastným. Doufal, že už navždy. Jeho židovského otce umučila v Terezíně nacistická totalita. Dnes ale říká, že se mýlil. "Islamismus byl soustředěn jen na náš malý židovský problém a nikdo si neuvědomoval, že jde o nebezpečí, které ohrožuje všechny", varuje.
Při výsleších na StB Václava Malého mlátili protože mlčel jako zařezaný a nic nepodepisoval v obavě, aby nikoho nezradil. "Estébáky mé mlčení přivádělo v zuřivost. Dávali mi do žeber a prý mně teď ani ten můj Bůh nepomůže. Řekl jsem jim, že všechno vidí... a oni se podívali do okna a chvíli do něj koukali. Bylo na nich vidět, jak jsou pověrčiví, říká dnes už s úsměvem biskup Malý.
Lidí jako Vladimír Hradec, Miroslav Kopt nebo Eduard Marek jsou v Česku stovky, ne-li tisíce. O neohroženém boji s nacistickou a komunistickou totalitou mluví ale tito tři skauti jen zřídka. Většinou vůbec. Oběti v boji za svobodu nepřinášeli totiž kvůli slávě. Život by pro ně jinak ztrácel smysl. V seriálu Tváře vzdoru '89 přináší Aktuálně.cz vzpomínky těch, kteří vzdorovali totalitě.
"Činit dobro, to člověka dělá šťastným. Šťastný nemůže být člověk, když někomu ubližuje," vyznává se skaut Eduard Marek z celoživotního kréda. Nacisté ho stíhali za nezištnou pomoc Židům, komunisté za pomoc pronásledovaným rodinám a vedení dětí ke skautingu. Nevzdal se ho ani v uranových dolech, když v tajnosti přijímal nové členy Junáka.
"Všichni možní radikálové se dnes spojují, aby hodnoty, za které miliony lidí obětovaly život, přišly vniveč. Se zlem je nutné bojovat," apeluje Miroslav Kopt. I v nelidských podmínkách jáchymovských lágrů a uranových dolů se zapojil do akcí protikomunistické skupiny, která vyvíjela zpravodajskou činnost. Například monitoringem těžby uranu pro Sovětský svaz.
Technici a dělníci neratovické Spolany se v šedesátých letech minulého století chodili na svého kolegu Vladimíra Hradce dívat jako na "zvláštní úkaz". Někdejší člen skupiny bratří Mašínů, jimž dělal zbrojíře, si totiž ještě před nástupem do Spolany odseděl v nejtěžších žalářích a pak i v uranových dolech v Jáchymově přes deset let.
Fedor Gál se narodil koncem války v Terezíně, s nálepkou "Židáka" se ale potýkal i poté, co pomohl svrhnout komunistický režim. Nyní varuje před novou vlnou antisemitismu, jejíž součástí je podle něj i prezident Miloš Zeman. V seriálu Tváře vzdoru ’89 přinášíme svědectví tří dalších mimopražských osobností, které měly odvahu vzdorovat totalitě. Tentokrát také Petra Pospíchala a Tomáše Hradílka.
Neúnavný bojovník proti totalitě Tomáš Hradílek mocné této republiky už přes půl století kritizuje. Před pádem komunismu byl proto perzekvován a vyhazován z práce. Po listopadu patřil k zakladatelům OF v Olomouci a významně se podílel na převratu v Ostravě. Katapultovalo ho to do křesla ministra vnitra. Pokoj si ovšem nedá ani na stará kolena, když držel hladovku proti opětovné kandidatuře Zemana.
Estébáci dostrkali Petra Pospíchala na vrchol skalního převisu a rozkázali vyndat všechny věci z kapes. "To proto, aby tvou mrtvolu nemohl dole nikdo identifikovat," řekli. Lidé z Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) objížděli soudní procesy, na nichž byli odpůrci totality posílání za mříže, aby pak o porušování lidských práv v Československu informovali západní média.
Když mluví maďarský premiér Viktor Orbán o Georgi Sorosovi (americký finančník, multimiliardář židovského původu narozený v Maďarsku, jeden z nejvýznamnějších filantropů na světě - pozn. red.), tak mluví o Židech. Když musel na Slovensku odejít z postu premiéra Fico, tak zmiňuje rovněž Sorose a "neziskovky", které platí. Ve skutečnosti ale mluví o Židech, vysvětluje prognostik Gál.
Jak jen nejlépe charakterizovat fenomén undergroundu, jemuž totalita vyhlásila nesmiřitelný boj? Dana Němcová, Karel "Kocour" Havelka a František "Čuňas" Stárek svými postoji a statečností toto hnutí významně ovlivnili. Byli za to šikanováni, zatýkání, vězněni, nuceni k emigraci. Tak jako mnoho dalších, kteří toužili po jediném: žít si po svém a nikoliv podle komunistických norem.
"Bavím se jen se slušnými lidmi," napsal při výslechu místo udání na papír Petr Placák."Vyšetřovatel se na to podíval, načež mě srazil k zemi pěstí. A že mě tedy znovu odvezou do lesů u Křivoklátu, kde dostanu další nakládačku," vzpomíná spisovatel, historik a publicicta Placák. V seriálu Tváře vzdoru ´89 přinášíme vzpomínky těch, kteří vzdorovali komunistické totalitě.
"Pokud mladí lidé nebudou vědět, co se dělo dříve, tak nevědí, co jim hrozí," varuje hudebník David Kabzan. Nelíbí se mu, že mnozí politici a historici relativizují "to, co se nám před třiceti lety v porážce totality podařilo. Takže to může přijít znovu." V seriálu Tváře vzdoru ´89 přinášíme vzpomínky těch, kteří vzdorovali komunistické totalitě.
Talentovaný hudebník Miroslav Jirounek zvítězil v roce 1977 v celostátním kole ve hře na housle. V létě ještě koncertoval ve Velké Británii, pak podepsal Chartu 77 a měsíc na to tahal vozíky v textilce. A sledoval, jak mu tuhnou prsty. Nejvíc ho deprimovalo, že nemohl cvičit. V seriálu Tváře vzdoru ´89 přinášíme vzpomínky těch, kteří vzdorovali komunistické totalitě.
Čtyřicet let komunismu se podepsalo na osudech desetitisíců Čechoslováků, zavražděných a vězněných po zmanipulovaných procesech, ale i těch, které totalita nutila žít na okraji společnosti. Přesto nezlomila ani mladé lidi - hudebníka Kabzana, spisovatele Placáka a dirigenta Jirounka. V novém seriálu Tváře vzdoru '89 přinášíme vzpomínky těch, kteří vzdorovali komunistické totalitě.
