Starosta švýcarské obce Crans-Montana Nicolas Féraud dnes na tiskové konferenci řekl, že v baru Le Constellation, který minulý čtvrtek vyhořel, nebyly mezi lety 2020 a 2025 prováděny žádné pravidelné kontroly požární bezpečnosti. Informovala o tom agentura Reuters.
Tilly Smithové bylo deset let, když světu ukázala, že vzdělání může zachraňovat životy. Vše začalo ráno 26. prosince 2004, když si se svými rodiči užívala první společnou dovolenou v zahraničí a procházela po pláži Mai Khao na thajském ostrově Phuket. Okolí bylo nádherné, obloha jasná a moře na první pohled klidné. Přesto si Tilly všimla, že něco není v pořádku. Jako jediná.
Kdysi to byl luxusní pětihvězdičkový resort vznášející se na tyrkysových vodách u Velkého bariérového útesu. Potom sloužil třeba jako symbol sbližování Severní a Jižní Koreje. A nakonec? Rezavěl v přísně hlídané zóně. Takový byl osud prvního plovoucího hotelu na světě, který prošel transformací, jakou by nevymyslel ani hollywoodský scenárista.
Rodinná dovolená snů v malajském letovisku Langkawi se změnila v katastrofu, když dvouletého Vladimira "Vova" Jakubanetského žahla medúza čtyřhranka. Ačkoliv snaha o jeho záchranu byla velká, chlapec útok jednoho z nejjedovatějších mořských živočichů na světě nepřežil.
Scéna staršího páru, který v objetí na lůžku čeká na smrt, zatímco se do kajuty valí voda, patří k nejsilnějším momentům Cameronova velkofilmu Titanic. Není to jen fikce. Manželé Strausovi skutečně odmítli jeden bez druhého opustit potápějící se loď. Teď ožívá jejich příběh skrze svědka posledních chvil: zlaté kapesní hodinky, které měl Isidor u sebe, když jeho tělo vylovili z oceánu.
Dokončoval DAMU, hrál v divadlech, filmech i seriálech – byl vycházející hvězdou. Jenže taky šířil petici Několik vět, účastnil se Palachova týdne a 17. listopadu byl na Albertově. Po autonehodě, která ho upoutala na vozík, se stal symbolem odvahy a přesvědčení. „Je lepší být na vozíku než s komunisty. O tom vůbec není pochyb,“ říká herec Jan Potměšil během unikátního vzpomínání na listopad 1989.
Nevlídné podzimní počasí, mlha, podvečerní tma a hlavně nepozornost několika železničářů stály před 65 lety za nejhorším železničním neštěstím v české historii. U obce Stéblová na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se 14. listopadu 1960 střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Ponořte se do mrazivé rekonstrukce pekla na kolejích.
V roce 1917 explodovala v kanadském přístavu Halifax loď plná výbušnin a způsobila největší předatomový výbuch v historii. Katastrofa zabila tisíce lidí a zničila část města. Reakce na tragédii přinesla průkopnické postupy v traumatologii, pediatrické a oční chirurgii, zlepšení námořní bezpečnosti a ukázala sílu přeshraniční solidarity.
Juan Carlos I., bývalý španělský král, vydává svoje paměti. V knize s názvem "Usmíření" vypráví o smrti svého mladšího bratra Alfonsa, ze které se nikdy nevzpamatoval. V pamětech se také netají sympatiemi k někdejšímu španělskému diktátorovi Franciscu Francovi. Naopak svého syna, současného krále Španělska, označil za bezcitného.
Večer 2. prosince 1959 se klidné údolí řeky Reyran na jihu Francie proměnilo v peklo. Během několika minut se protrhla nově vybudovaná přehrada Malpasset. 50 milionů kubíků vody se s ohlušujícím hukotem vyvalilo do krajiny. Vlna bahna a trosek smetla dvě vesnice a dosáhla až do města Fréjus. Bilance byla zdrcující – 423 mrtvých, více než sedm tisíc lidí bez domova a celé údolí vymazané z mapy.
Sumatra a více než dvě stě tisíc mrtvých, jaderná havárie ve Fukušimě nebo půl kilometru vysoká vodní stěna na Aljašce. Všechny události spojuje jeden společný jmenovatel: ničivá vlna. Na 5. listopadu připadá Světový den tsunami – den, kdy se zamýšlíme nad silou, kterou dokáže uvolnit planeta, a nad obrovskými ztrátami na lidských životech, které takové katastrofy v minulosti způsobily.
Tři roky. Tolik času uběhlo od tragédie, která otřásla celou Jižní Koreou. Během jediného večera zemřelo 158 lidí. Důvod? V přeplněné uličce v Soulu se během halloweenských oslav umačkali k smrti. Na místě dnes stojí provizorní památník, rodiny obětí ale stále čekají na spravedlnost a město si smutné třetí výročí připomíná pietou a minutou ticha. Místo incidentu navštívil redaktor Aktuálně.cz.
Úterní cesta na trénink se pro brankáře fotbalového Interu Milán Josepa Martíneze proměnila v horor. Když dopoledne mířil za spoluhráči do tréninkového centra, vjel mu do cesty s elektrickým vozíkem jednaosmdesátiletý důchodce, který na místě zemřel.
„Pamatuji si vše. Byla jsem v bezvědomí jen chvilku, pak jsem se probrala. Nebyla jsem zraněná. Dělávala jsem balet, tak jsem byla fit, nic se mi nestalo. Přijeli velmi rychle, aby nás zachránili,“ řekla po letech v unikátní vzpomínce letuška Tatjana Rijavecová. Byla jedinou přeživší členkou jugoslávské posádky letadla, od jehož zřícení v pražském Suchdole letos uplyne 50 let.
V polovině října, teprve před pár dny, Jaromír vyrazil z legendární tatranské Chaty pod Rysmi. A už se nevrátil. Po dvou dnech pátrání ho záchranáři našli mrtvého pod stěnou. Příčina tragédie? Uklouznutí a třísetmetrový pád. Jeho příběh není raritou. Zledovatělé řetězy, mlha a podceňování počasí dělají z Rysů jednu z nejkrásnější a zároveň nejnebezpečnějších oblastí Tater.
Jedno páteční ráno, které začalo radostí z očekávaných podzimních prázdnin – a skončilo smutkem celé vesnice. V říjnu 1966 se na velšský Aberfan zřítila obrovská masa uhelného odpadu a pohřbila školu plnou dětí. 144 mrtvých. Zděšená veřejnost, trauma přeživších – a královna, která přišla pozdě. Jedna z největších katastrof v dějinách Spojeného království navíc zůstala bez trestu.
Když se před 130 lety do útrob pařížského nádraží Montparnasse vřítil vlak, čas jako by se zastavil. Lokomotiva prorazila ochranné nárazníky, prolétla halou, vyletěla z okna a zůstala viset nad ulicí. Nikdo tehdy nechápal, jak se něco takového mohlo stát. Nehoda, která i přes svoji hrůzostrašnost vzala život jedinému člověku, se proměnila v symbol lidské pýchy a ironie technologického pokroku.
Jedna z největších námořních tragédií v historii Japonska začala v okamžiku, kdy se kapitán rozhodl vyplout navzdory špatnému počasí. Trajekt Toya Maru, později přezdívaný jako japonský Titanic, se v září 1954 dostal do srdce tajfunu a během několika minut zmizel pod rozbouřenou mořskou hladinou. Na palubě zůstalo přes tisíc lidí.
V říjnu 1928 otřásla prvorepublikovou Prahou tragédie, jakou město do té doby nezažilo. Na nároží ulic Na Poříčí a Biskupská se během stavby zřítil sedmipodlažní dům. V jediném okamžiku se z novostavby stal hrob desítek lidí – 46 jich zemřelo, přes 30 dalších si odneslo menší či větší zranění. Mezi oběťmi bylo i 17 dělníků z několika jihočeských vesnic, kde si jejich památku připomínají dodnes.
Šedesát dva let uplyne 9. října od momentu, kdy se severní Itálie probudila do apokalyptického rána. Horským údolím pod přehradou Vajont se během několika vteřin přehnala dvousetmetrová vlna, která smetla vše, co jí stálo v cestě. Více než dva tisíce lidí tehdy zahynuly – a to kvůli katastrofě, před kterou odborníci i místní varovali dávno předtím, než se na výstavbě vodního díla začalo pracovat.
Artistka cirkusu zahynula v sobotu při pádu z visuté hrazdy při představení v saském Budyšíně, asi 20 kilometrů severně od Šluknova. Informovala o tom agentura DPA, podle níž výstup sledovala přibližně stovka diváků včetně mnoha dětí.
V listopadu 2009 se obyčejný výlet do jeskyně Nutty Putty v Utahu v USA proměnil pro Johna Jonese v zoufalý boj o život. Uvízl hlavou dolů v úzké štěrbině asi 120 metrů od vstupu. Do 27 hodin trvající záchrany se zapojilo přes sto lidí, kteří sváděli neúprosný boj s časem i gravitací. Selhání jediné kotvy nakonec rozhodlo o jeho osudu a vedlo k bezprecedentnímu kroku - zapečetění jeskyně navždy.
Ráno 21. září 1921 zůstalo navždy zapsáno do dějin jako den, kdy se v malé průmyslové čtvrti Oppau, dnes součásti Ludwigshafenu, odehrála největší tragédie evropského chemického průmyslu. Exploze v závodě společnosti BASF si vyžádala 561 obětí a otřásla nejen Německem, ale i odborným světem, který zůstal v šoku z rozsahu neštěstí - i z jeho příčiny.
Chtěla si uchovat vzpomínku na den plný zábavy i adrenalinu. Elizaveta Guščinová, pětačtyřicetiletá matka dvou dětí a milovnice extrémních sportů, slavila narozeniny skokem z věže. Adrenalinový zážitek – dárek od jejího syna – dopadl úspěšně. Po bezchybném skoku si však ještě chtěla na památku pořídit selfie. A právě kvůli tomuto rozhodnutí přišla o život. Před očima vlastního syna.
Velké zemětřesení v regionu Kantó z 1. září 1923 patří k nejtragičtějším událostem moderní japonské historie. Otřesy s momentovým magnitudem 7,9 zničily Jokohamu a většinu Tokia. Následovaly požáry, vlny tsunami a chaos, který si vyžádal více než 140 tisíc obětí. Katastrofa změnila nejen tvář měst, ale i japonskou společnost.
Sedmadvacetiletý syn ruské alpinistky Natalji Nagovicynové se odmítá smířit s tím, že kyrgyzské úřady ukončily operace na záchranu jeho matky. „Žádám, aby bylo pátrání obnoveno. Moje matka je zkušená horolezkyně. Jsem si jistý, že je stále naživu,“ řekl Michail Nagovicyn, jehož matka si před více než dvěma týdny při sestupu z vrcholu Džengiš Čokusu zlomila nohu.
