Parafrází slavné malby Spící Venuše od italského renesančního malíře Giorgioneho vznikl v roce 1969 obraz Spící Venouš od surrealistky Evy Švankmajerové. Místo antické bohyně lásky, která spí nahá v poklidné krajině, ukazuje nahého muže. Olejomalbu z roku 1969 nyní do svých sbírek zakoupila prestižní britská galerie Tate.
Po smrti Miloše Formana světově asi nejznámějším žijícím českým filmařem je Jan Švankmajer, který tuto středu slaví 90. narozeniny. Režisér a výtvarník získal ceny na festivalech v Cannes či Berlinale, hlásí se k němu Tim Burton nebo Terry Gilliam a retrospektivy jeho filmů promítly londýnský Barbican nebo newyorské Muzeum moderního umění. Připomínáme ty nejznámější.
Extravagantní a megalomanský, geniální - takový byl španělský umělec Salvador Dalí. Černovlasý muž s dlouhým zahnutým knírem a vyvalenýma očima se stal popkulturní ikonou, jejíž věhlas přetrvává i 35 let po jeho smrti. Seznámit se s velikánem surrealismu mohou návštěvníci Dalího muzea ve španělském městě Figueres a následně pak v Port Lligat, kde umělec tvořil a odpočíval.
Když roku 1980 zemřela v Paříži, nikdo ji neznal. První retrospektivy se dočkala až dvě dekády nato v Praze. Dnes patří obrazy Toyen k nejoceňovanějším českým z 20. století. Její soukromý život se nově stal námětem dvou inscenací uváděných ve sklepním studiu Švandova divadla a podkroví Divadla Kolowrat v Praze. Realitu prolínají se snem, avšak s odlišným estetickým výsledkem.
Jan Švankmajer také nakupuje na internetu. Ne však oblečení nebo jídlo, nýbrž napodobeniny barokních obrazů a falešné ostatky, z nichž pak sestavuje umělecká díla s názvy jako Souložící ostrovy či Vyrovnaný státní rozpočet. „Názvy neberte vážně, to nejsou autoritativní interpretace. Tyto imaginativní objekty by měly působit jako rozbuška, která odpálí imaginaci ve vašich mozcích,“ říká.
Knihou, o které se hodně mluví, byla už koncem minulého roku monografie malířky Toyen od režisérky Andrey Sedláčkové. Na téměř 600 stranách rekonstruuje životní příběh největší české surrealistky jako dokument s mnoha objasněnými záhadami.
Nadace Český literární fond udělila výroční cenu za rok 2022 surrealistovi Janu Švankmajerovi za autorskou knihu Švank-mayers Bilderlexikon. Publikaci hravě polemizující se skutečnými encyklopediemi i směřováním západní civilizace vydalo začátkem roku nakladatelství Dybbuk.
Virginia Oldoiniová byla milenkou císaře Napoleona III. a měla takový sex-appeal, že po ní v šedesátých letech 19. století toužili všichni muži v Paříži. Ona zase toužila po stále nových fotografických portrétech, pro které vymýšlela pózy, kostýmy i celé příběhy. Snímky se zapsaly do historie, jsou ve sbírkách Metropolitního muzea v New Yorku a nyní jsou k vidění i na výstavě v Londýně.
Jahodová žába, kočka ze špaget a masových kuliček nebo dům z párků. Nový program umělé inteligence dokáže vytvořit obrázky a koláže z nejbizarnějších zadání, výsledkem jsou netradiční fotky, které se staly hitem sociálních sítí.
Iva Medka Kopaninského zařazují kritici umění mezi kolážisty, sám o sobě ale tvrdí, že jeho tvorba nevzniká jen nůžkami. Výtvarník, který si kvůli slavné rodině Medků přidal ještě jedno příjmení, vybral ke svým 85. narozeninám pro pražskou Galerii Smečky průřez nejpovedenějších vlastních děl. Na výstavě jsou kromě koláží i jeho asambláže, techniky jako stamp art, plastiky nebo papel picado.
Lubomír Zaorálek chce ze země vybudovat kulturní velmoc plnou silných značek. Zatím ale nezvládl koupit ani volný obraz od Toyen. Čím se pak Národní galerie má prezentovat? Výstavami vypůjčenými odjinud?
Na výstavě Jana Švankmajera to má nejtěžší kustodka. Co chvíli zčervená. „Musíte tam strčit prst,“ instruuje návštěvníka, jenž přistoupil k podivuhodné kompozici. Připomíná bludiště pro myši, avšak ohraničené přibitými hřebíky. Divák umístí ukazováčky obou rukou na vyznačená místa, zavře oči a po hmatu hledá cestu v labyrintu. „Správně, autor chce váš prst,“ kvituje dívka lámanou angličtinou.
Režisér David Jařab nevystavěl pomník surrealistovi Vratislavu Effenbergerovi.
Zásadní postava Skupiny 42, zástupce “poetického civilismu”, malíř, grafik a ilustrátor Kamil Lhoták má v Obecním domě výstavu Retrospektiva. K vidění je na ní 120 olejomaleb, z toho 19 nikdy nevystavených. Přehlídku, která potrvá do dubna, organizátoři připravovali rok a je podle nich největším výběrem autorových prací v historii.
Nacistický režim v Německu třicátých let nepronásledoval jen politické oponenty a Židy, terčem se stalo i nevhodné umění. Před 80 lety, 19. července 1937, Goebbelsovo ministerstvo propagandy v Mnichově ukázalo, co je to "zvrhlé umění" (neboli Entartete Kunst). V Archeologickém institutu diváci viděli na 650 děl od 120 výtvarníků, například Marca Chagalla, Maxe Ernsta, Oskara Kokoschky a dalších avantgardistů - výtvarníků "bolševicko-židovských" směrů, jejichž díla si podle nacistů zasluhovala odsouzení a likvidaci. Expozice byla nakonec k vidění až do konce listopadu 1937. Do roku 1941 putovala po dalších německých a rakouských městech a viděly ji celkem tři miliony lidí.
Brněnská skupina Květy vydala album Komik do půl osmé, plné poetiky roztříštěných myšlenek a obrazů. Dobře se hodí k novému, elektronikou prošpikovanému zvuku, který má ale spíš než k současnému digitálnímu popu či klubové hudbě blízko k estetice nízkorozpočtových sci-fi filmů.
Když se fotograf zhlédne v surrealismu a díle Salvadora Dalího či Tristana Tzary, může to dopadnout tak, že se jeho modelky promění z krásných žen třeba v mytická stvoření s ptačí hlavou. Brněnský fotograf s přezdívkou 3-Stan destruuje ženskou krásu, aby z ní vykonstruoval nové, neobyčejné bytosti. Každá fotka je unikátním zpodobněním mýtů, básní a snů.
Není to tak dávno, co čtenáře Aktuálně okouzlily snímky Jaroslava Kučery pořízené v Sudetech během devadesátých let. Teď přichází s novou výstavou. Na snímcích překvapivě nejsou zlatokopové, zkrachovalci, prostitutky ani osoby na okraji společnosti. Lidé tam totiž nejsou vůbec. A přesto i tyto fotky vyprávějí úžasné příběhy.
Francouzský básník, jeden ze zakladatelů surrealismu.
Francouzský spisovatel, moderní básník, představitel surrealismu.
