Leiden (Od zpravodaje Aktuálně.cz v Nizozemsku) - Jsou to běžní středoškoláci jako kdekoli jinde ve světě. A přitom se podílejí na špičkovém výzkumu vesmíru. Pomáhají totiž "chytat" vysoce energetické částice, které přinášejí informace o vývoji kosmického prostoru.
"Připravujeme - samozřejmě za pomoci vyučujících - detektory, sestavujeme je do souprav a dáváme je na střechu školní budovy. A pak se staráme o to, aby fungovala internetová síť, kterou se naměřené údaj vysílají do centra ke zpracování," popisuje Muave Kuiperová, studentka Da Vinciho střední školy v Leidenu.
Její škola, podobně jako další nizozemské střední školy, je zapojena v síti nazvané HISPARC, v níž spolupracuje s univerzitami. Společně sledují vesmír.
Větší energie, než zvládnou urychlovače
Vesmírným prostorem neustále proudí částice, některé i s velmi vysokou energií. Fyzikové si už dlouho lámou hlavu nad tím, kde se berou. Loni přišel mezinárodní tým z projektu pojmenovaného po francouzské fyzikovi Pierru Augerovi, v němž mimochodem pracují i čeští fyzikové, s novým poznatkem: Zdrojem těchto vysoce energetických částic jsou aktivní jádra galaxií, což jsou obrovské černé díry ve středu některých galaxií.
Od té doby se fyzikové snaží tento poznatek dále doložit. A současně také přemýšlejí, proč právě z jader galaxií vylétávají téměř rychlostí světla částice kosmického záření a jaký mechanismus jim dává energii až stomilionkrát vyšší, než jakou by jim dokázaly udělit nejvýkonnější lidmi vybudované urychlovače.
A k tomu potřebují záznamy o výskytu kosmických částic. Nizozemský studentský projekt HISPARC je jedním z těch, kdo taková pozorování dodává.
Kaskádovité srážky
Kosmické záření tvoří nejčastěji protony, a dále pak jádra atomů a elektrony. Přilétávají z vesmíru a neustále dopadají na Zemi, což nám ovšem nijak nevadí, protože nás velmi dobře chrání atmosféra.
Už v její horní části kosmická částice narážejí do molekul vzduchu. Vyrazí z nich další částice, ty narážejí do jiných, a kaskádovitě se tak vytváří sprška částic, které nakonec dopadnou na zem. Čím vyšší energii původní částice při první srážce měla, tím větší plochu na zemském povrchu pak následná sprška částic "bombarduje".
Některé mají rozptyl jen desítek metrů, jiné až stovek kilometrů. A díky tomu přijdou k užitku detektory ve školách.
"Síť našich detektorů zachytí částice z takovéto sekundární spršky," vysvětluje Henk Buisman, koordinátor projektu z Leidenské univerzity. "Protože víme, kdy přesně to bylo, poznáme, která pozorování a z jak velké oblasti odpovídají téže spršce částic. Takže pak i určíme, jakou energii ta prvotní kosmická částice měla."
Proto je velkou výhodou, že detektory jsou roztroušené po celém státě. Mimochodem, většinou bývají na plochých střechách školních budov, kde ničemu nepřekážejí. Na pozemku školy jich bývá hned několik. A bývají uloženy v přepravních boxech, jaké se vozí na automobilových střechách. V nich se totiž dají snadno převážet i přenášet.
Hledání příštích vědců
Projekt začal už před pěti lety. Kromě svého vědeckého cíle, tedy dát komunitě fyziků data pro jejich výpočty, má ještě jeden úkol.
Snaží se ukázat studentům, že dokážou pracovat i v náročném vědeckém experimentu, a vzbudit tak v nich zájem o fyziku a o vědu vůbec. I v Nizozemsku si totiž všimli, že zájem mladých lidí o vědecké bádání neodpovídá tomu, jaký by země potřebovala, pokud chce obstát v moderním světě.