


K čemu je dobré vzpomínat na den, kdy tanky v Praze rozjezdily naději
21. srpen 1968 přinesl tragédii, kterou nikdo z Čechů nezpochybňuje. Ještě, že to smutné výročí máme. Co bychom teď bez něj o své nedávné minulosti asi říkali?



21. srpen 1968 přinesl tragédii, kterou nikdo z Čechů nezpochybňuje. Ještě, že to smutné výročí máme. Co bychom teď bez něj o své nedávné minulosti asi říkali?



Cizí krev na železné oponě prolévalo Československo, odpovědnost ale začínají přebírat jiní. Buďme při té ostudě vděčni, že spravedlnost dnes alespoň nezná hranice.



Poslední dny přinesly dva důležité rozsudky: český stát se omluvil za justiční vraždu z padesátých let a posmrtně také rehabilitoval východoněmeckého uprchlíka zastřeleného na našich hranicích. Na spravedlnost není nikdy pozdě.



Ústavní soud by teď měl říci, zda je uzavření hranic v pořádku. A my pak budeme vědět, v jaké zemi žijeme.



Existuje příběh Lidic, který všichni známe. Ostrý spor o osud jedné tamní Židovky teď ale odhaluje ještě jiný díl místní historie. Příběh lži a pokrytectví, s nímž se vždy mluvilo jen o té minulosti, která se komunistům právě hodila.



Po třiceti letech od pádu totalitního režimu si převzali obvinění někdejší špičkoví komunističtí funkcionáři včetně Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala. Podle policie jsou zodpovědní za násilnou smrt lidí na hranicích. Na počátku případu stála Neela Winkelmannová. Po letech v archivech podala s kolegy několik trestních oznámení. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, proč se do toho pustila.



Zpoždění české spravedlnosti se počítá na desítky let. Pak se nedivme, že ti, kdo stříleli na hranicích po nevinných, si dnes staví oslavné sochy.



O útěku na Západ snil Němec Markus Rindt celý život. Už jako dítě si představoval, že hranici NDR podhrabe nebo v převleku za jelena přeskočí. Uprchnout se mu nakonec skutečně podařilo před 30 lety, necelý měsíc před pádem Berlínské zdi. V 90. letech se do tehdejšího východního Německa vrátil. V Drážďanech založil orchestr a dnes bojuje proti budování nových zdí mezi lidmi.



Jde ještě vůbec udělat výstava fotografií ze sametové revoluce 1989, kde by se neopakovaly jen notoricky známé a stokrát zveřejněné snímky? Kurátoři expozice 1989: Pád železné opony Jaroslav Kučera, Dušan Veselý a Daniela Mrázková ukázali, že to možné je. V královském letohrádku (Belvederu) je k vidění výborná výstava, která představuje záběry více než sedmdesáti fotografů z celé republiky.



Česko hledá cestu, jak rehabilitovat „trabantové“ uprchlíky z NDR, kteří se pokoušeli překonat železnou oponu u nás.



Že nás to (už naštěstí) nemusí zajímat? Velký omyl, totalita se znovu a znovu vrací.



Pozoruhodný příběh Vlaku svobody, jemuž se na trati z Chebu do Aše podařilo v září 1951 projet železnou oponou do Německa, je celkem známý. Méně známý je osud jednoho z pasažérů, skauta a odbojáře Karla Rumla. Jeho protikomunistickou skupinu zatýkali a on se pouhý den před odjezdem dnes legendárního vlaku dozvěděl, že by jím mohl uniknout. Je tomu 70 let.



Skaut a odbojář Karel Ruml prchal před komunistickým žalářem ve vlaku, jenž nezastavil v Aši a projel až do Německa. Odtud se dostal do Kanady a posléze do USA. Zde se stal mezinárodně uznávaným odborníkem na pojišťovnictví.



Odhodlání Libuše Cloud Hrdonkové dostat se navzdory komunistickým úřadům a železné oponě za svým americkým manželem do Iowy dojalo v roce 1953 svět. Příběh odvážné jízdy "Tankem svobody" přes drátěné zátarasy do Bavorska tehdy zpracovala většina západních médií. Na letišti v USA vítaly paní Libuši nadšené davy. V Česku je však její příběh pozapomenut. Článkem o odvážné čechoamerické skautce otevírá Aktuálně.cz desetidílný seriál Čeští skauti v USA aneb Deset příběhů odvahy, na němž spolupracuje se Skautským institutem a americkou ambasádou v Praze.



Na začátku byla nešťastná nevěsta Libuše Hrdonková, které komunistický režim vyhostil jejího manžela, amerického osvoboditele Plzeňska. Aby ho znovu spatřila, byla ochotna udělat cokoliv. I riskovat život. A byl tu také nápad jejího známého opravit starý rozbitý transportér po Němcích, prorazit s ním na Šumavě železnou oponu a ujet za svobodou. Podívejte se na fotogalerii k prvnímu dílu seriálu, který byl vytvořen na základě výzkumu Skautského institutu "Čeští skauti v USA", podpořeném velvyslanectvím USA v rámci projektu 100 let americko-českých vztahů.



Tam venku číhá nepřítel. Jen je to dnes místo kapitalistického záškodníka muslimský uprchlík.



23. května 1978 unesli bratranci Barešovi autobus se studentským zájezdem a pokusili se projet železnou oponu na přechodu v Pomezí nad Ohří na Chebsku. Rukojmí po vyjednávání propustili. Pohraničníci autobus zastavili transportérem a spustili na něj palbu. Při přestřelce zahynul řidič a jeden z únosců. Snímky pocházejí z vyšetřovacího spisu.



„Je třeba vzdát úctu všem pohraničníkům.“ Od únosu autobusu bratranci Barešovými uplynulo čtyřicet let. Kdo je vítězem tohoto příběhu?



Německo poprvé vyšetřuje zabíjení svých občanů v zahraničí v době komunismu.



Němec Alexander Wiegand dokázal přes železnou oponu převézt v úkrytu v autě 128 lidí, než ho českoslovenští pohraničníci v roce 1972 zatkli. Nedávno Wiegand v Praze převzal svůj spis, který odhaluje jeho strategii i následný postup československých orgánů. Dokumenty ze spisu si můžete prohlédnout v tomto článku.