Museli jít deset dní pěšky přes hory a hustý deštný prales. Vyhýbat se nebezpečnému hmyzu a hadům. Překonat Horu smrti a včas utéct před bleskovými povodněmi. A nakonec přežít setkání s ozbrojenými gangy. Zní to jako scéna z dobrodružného románu, ve skutečnosti se ale jedná o cestu Darienskou prolukou na hranici Kolumbie a Panamy, kudy se v posledních měsících vydávají tisíce migrantů.
Kdybych potkala Ivana Bartoše, ptala bych se ho na klima a taky, proč nás ženy nebrání proti násilí.
Česko poskytne peněžní dary v hodnotě 75 milionů korun v rámci zdravotně humanitárního programu Medevac a programu Pomoc na místě, který je zaměřený na asistenci uprchlíkům a zemím pod silnými migračními tlaky. Návrhy v pondělí schválila vláda. Peníze budou ve formě čtyř darů směřovat do Jordánska, Nigeru, Bosny a Hercegoviny a Burkina Fasa.
Právě mu vyšel dystopický románový debut Vřeteno, ve kterém vypráví o průmyslem zničené planetě a vyostřujících se sociálních rozdílech mezi bohatými a chudými. Stejně strhující jsou osobní příběhy, které jako maskovaný kuchař Kittchen vkládá do svých písníček. V rozhovoru pro Aktuálně.cz hudebník Jakub König mluví o dětství v Sudetech, závislosti na alkoholu i zkušenostech s holotropním dýcháním.
Doktorka Cristina Catteneová se rozhodla, že zjistí jméno každého muže, ženy i dítěte, kteří utonuli v potopených lodích ve Středozemním moři. Často má přitom k dispozici jen úlomky kostí. "Je to otázka důstojnosti," říká patoložka, která pomohla vytvořit první registr mrtvých migrantů v Evropě.
Proti lidem v Somálsku, Sýrii, na Lesbu nepotřebujeme nic, máme všechno a ještě mnohem víc. Deset tisíc uprchlíků by se u nás rozpustilo, ani bychom o nich nevěděli.
Policie v Severní Makedonii při dvou kontrolách objevila celkem 82 migrantů ukrytých ve vozidlech. Všichni migranti byli převezeni do azylového centra na jižní hranici, kde čekají na deportaci do Řecka, odkud se pravděpodobně dostali do Severní Makedonie, uvedla policie.
Komunistické Československo v roce 1985 přijalo více než 50 namibijských dětí z uprchlických táborů v Angole a Zambii. Šest let tu vyrůstaly, v létě jezdily na tábory, v zimě na běžky, slavily Vánoce. Staly se Čechy. Pak ale jejich dětskou idylu přerušil nečekaný zvrat. Z milované země se ze dne na den se musely vrátit do Afriky.
Až 77 procent Poláků se domnívá, že jejich stát by měl solidárně pomáhat lidem, kteří utíkají ze svých vlastí před válkou nebo perzekucí. Vyplývá to z průzkumu agentury Kantar pro polskou kancelář Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), o kterém dnes informoval list Rzeczpospolita. Podle deníku ustoupil během několika let někdejší strach a obyvatelé Polska se přestali uprchlíků obávat.
Afghánka Delbar a její osmičlenná rodina se musely přesunout z provincie Fardžáb už téměř před rokem. Z jejich bydliště je vyhnaly milice Tálibánu. Teď žijí v provizorních stanech v uprchlickém táboře poblíž města Šebergan. Nedostatek základních životních potřeb je tu na denním pořádku, rodiny nemají co jíst a mrznou.
Navzdory své plachosti patří Ladislav Heryán mezi nejpopulárnější české kněze. Sympatie si získává liberálními názory, občanskou angažovaností i zálibou v rockové hudbě. Přesto říká, že nechce nikoho na křesťanství obracet. Ve vánočním rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, proč podle něj Česko není zemí ateistů a že víra nestojí jen na několika svátečních dnech, ale formuje se celý život.
Zadržováním běženců v tranzitních zónách u svých hranic porušovalo Maďarsko právo Evropské unie. Rozhodl o tom Soudní dvůr EU, podle něhož maďarské úřady neumožnily zadržovaným lidem účinně požádat o azyl, jak stanovují unijní právní předpisy. Budapešť letos v květnu kritizované zóny zrušila poté, co unijní soud v souvisejícím verdiktu pobyt v nich označil za zadržování bez zákonného důvodu.
Je to fascinující a neuvěřitelný příběh. V roce 1985 přijalo Československo 56 dětských válečných uprchlíků z Namibie. Šest let jim poskytovalo vzdělání a péči. V roce 1991 byly děti odsunuty "zpět" do jihoafrické země, která však pro ně byla cizí. Ani po 30 letech se s ní většinou nesžily a považují se za Čechy.
Utekli jen s tím, co unesli, v chaosu ztratili své blízké a nyní doufají, že se s nimi v uprchlických táborech zase setkají. Z Tigraje, oblasti na severu Etiopie, utíkají každým dnem lidé - do sousedního Súdánu se jich dostalo přes 40 tisíc. V zemi na východě Afriky už skoro měsíc bojuje armáda s místní vládou zastupující menšinové etnikum.
Etiopie se nejspíš řítí do občanské války, která se snadno může přelít v regionální konflikt. V sázce jsou statisíce lidských životů i teprve dva roky staré příměří se sousední Eritreou, jejíž hlavní město Asmara se dostalo pod palbu rebelujících etiopských Tigrajů.
Nehledě na hranice uzavřené kvůli koronaviru odjelo od začátku podzimu do Polska okolo 10 000 Bělorusů, další tři tisícovky pak na Ukrajinu a dohromady do 500 lidí do Litvy a Lotyšska, uvedl nezávislý server Tut.by s odvoláním na údaje zveřejněné ministerstvem vnitra.
Mikuláš Minář: „Jsem si vědom toho, že to zní na první pohled bláznivě. Věci, které zní bláznivě, mě motivují.“ Netrčí na místě a hledá cestu, jak ven z marasmu.
