Pár vteřin se zdálo, jako by se nosná raketa Saturn nechtěla odlepit od Země. "Jako by ani nechtěl opustit svou rodnou planetu, která se chvěla pod údery jeho motorů." Ale pak, přesně před padesáti lety, 16. července 1969, začal Saturn stoupat. Z amerického vesmírného centra na mysu Canaveral zamířil let Apolla 11 s třemi astronauty na palubě vzhůru k nebi. A pak až k Měsíci.
Do funkcionalistické vily v brněnských Černých Polích se podíval už mnohokrát. Poprvé do ní zavítal krátce po rozpadu Československa, o němž představitelé pozdějších samostatných států v budově vyjednávali. Nikdy ovšem neviděl, jak západ slunce zbarvuje její onyxovou stěnu do ohnivých tónů.
Ukončení spolupráce s Černým? Absurdní, zároveň však bohužel velmi současné. Žijeme v době, kdy jsou intelektuálové v Česku považováni za škůdce.
Norská veřejnoprávní televize NRK zveřejnila doposud neznámý recitál jednoho z nejznámějších československých písničkářů a básníků Karla Kryla. Má 22 minut a a vznikl pravděpodobně v létě 1969, během první písničkářovy cesty na Západ. Podle předsedy Klubu Karla Kryla Vojtěcha Klimta jde o mimořádné archivní video, jiné podobně dlouhé se kvůli totalitní cenzuře v Česku nedochovalo.
Poprvé se potkali 21. srpna 1968, když do Československa vtrhly tanky vojsk Varšavské smlouvy. Vzájemně si vyfotili své ruce s hodinkami a pak se přes 20 let neviděli. Josef Koudelka cestoval po svobodném světě, zatímco Milan Jílek zůstával za ostnatým drátem. S rukou ze svého slavného snímku si fotograf Koudelka znovu potřásl, až když padla železná opona, která oba muže od sebe dělila.
Jeho ikonické fotografie ze srpna 1968 obletěly svět. Slavný český fotograf Josef Koudelka na nich zachytil tváře Čechoslováků, kteří v pražských ulicích protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. S většinou hrdinů svých fotek se Koudelka už znovu neviděl.
Se stejným důvtipem dokáže rozebírat ohýbání páteří v době normalizace, hledání charismatických vůdců po sametové revoluci i názorovou polarizaci společnosti v éře sociálních sítí. Michal Prokop (72) vnímá současnou politickou situaci kriticky, přesto se do celostátní politiky ani v této vypjaté době vrátit nechystá. „Sice o politice neustále mluvím, ale aktivně se do ní zapojuju už jen na komunální úrovni. Energii si šetřím na pódium,“ říká hudebník v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Ten vznikl při příležitosti jeho vyprodaného vánočního koncertu ve Foru Karlín, kde s kapelou Framus Five vystoupí 21. prosince.
Kritici předsedy KSČM Vojtěcha Filipa se chystají dorazit na jednání širšího vedení komunistů příští týden. Chtějí čekat na jednotlivé členy ústředního výboru a přemlouvat je, aby schválili návrh na svolání mimořádného sjezdu, kde by se chtěli pokusit vyměnit šéfa strany.
Tři účastníky vzpomínky na 50 let starou demonstraci sovětských disidentů proti okupaci Československa zatkla v sobotu ruská policie na moskevském Rudém náměstí. Každému z nich hrozí pokuta až do výše přibližně 10 000 korun. O její přesné výši rozhodne v pondělí moskevský soud.
Nejznámější fotografie ze srpna 1968 se vztahují především ke dni, kdy do republiky vtrhla okupační vojska. Milanu Vlčkovi se podařilo nafotografovat hlavní město "týden poté" na sérii unikátních barevných diapozitivů. Fotograf poskytl několik svých snímků Aktuálně.cz. "Originály jsou už v Národním muzeu," říká. Z jeho záběrů už nevyzařuje energie davu patrná na snímcích z 21. srpna. Už je cítit spíše deziluze a deprese.
Konzervativní ruský politolog Stanislav Smagin popisuje československou historii ve zvlášť černých barvách.
Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy letos uplynulo padesát let. Aktuálně.cz při příležitosti výročí hledá hrdiny ze slavných fotografií Josefa Koudelky, který události srpna 1968 zaznamenal. Na snímku z Václavského náměstí, kde skupina mladíků s pomocí kovových trubek brání sovětskému tanku v cestě, se poznal dvaasedmdesátiletý Jan Špaček. Nyní přinášíme jeho svědectví. "Vojákům už naše snažení bylo jedno. Zalezli si dovnitř a pokuřovali. Byli odmítaví a odpovídali nám jen málokdy. Když jsem se pak vrátil domů do Dejvic, zjistil jsem, že si tam vojska vybudovala štáb, a tanky zaplnily celý Kulaťák," líčí Špaček se snímkem v ruce.
Těžko říct, co si vlastně v srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu.
Přiběhl kamarád, co dělal nosiče pian, že půjdeme odmontovat rudou hvězdu, vzpomíná spisovatel Ondřej Neff. Nakonec se musel skrývat před střelbou. V době srpnové okupace pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. A společně s kolegy hledal možnosti, jak dál šířit vysílání. Okupanti zapomněli na existenci rozhlasu po drátě, nakonec jsme ale skončili v Nuslích ve vile italských komunistů, líčí Neff. Kvůli Československu neštěkl ani pes, byli jsme absolutně odepsaní, bylo těžké nerezignovat, dodává.
Když se Dubček vrátil z Moskvy, zlikvidoval energii, kterou národ měl, pak přišla deprese, popisuje dění v srpnu roku 1968 písničkář Jaroslav Hutka. Z domu ve Vinohradské ulici viděl, jak vojáci bočním vchodem vnikli do budovy Československého rozhlasu. Křičel jsem na ně a oni po mně střelili, ale třicet centimetrů vedle do omítky, líčí Hutka, který deset let po začátku okupace opustil republiku. První léta jsem toho litoval, měl jsem pocit, že všechno dobré, co jsem udělal, jsem tím zničil, říká písničkář. Dodáváme, že celý rozhovor s panem Hutkou najdete na www.dvtv.cz - tato část zahrnuje pouze jeho vyjádření k událostem r. 1968.
Setkáním fotografa Josefa Koudelky s hrdiny jeho fotek z roku 1968 vyvrcholil před čtyřmi lety ve Veletržním paláci projekt Aktuálně.cz, jehož cílem bylo najít lidi, jejichž tváře známe z legendárních záběrů. Padesát let po osudných srpnových událostech se jich podařilo najít několik. Chtěli jsme zaznamenat jejich příběhy, aby zůstaly zachovány i pro budoucí generace. Nyní si je můžete oživit.
Původní verzi jsem zmírnil, aby to publikum uneslo, líčí písničkář Jaroslav Hutka. Skladba Miloš a Zubatá, ve které se strefuje do současného prezidenta, vyvolala ostré reakce. Je to úsměvná píseň, stojím si za ní, Zubatá je tam jako starý křesťanský symbol, Memento mori, Vzpomeň na smrt, tvrdí Hutka. Je to osobní, je to můj prezident a vadí mi, že tu funkci nezvládá, že místo toho, aby mě a nás reprezentoval, nám dělá ostudu, dodává písničkář.
Nešťastná dramaturgie dává vzkaz, že okupace je něco, co se sice stalo, ale všichni jsme to víceméně přežili a jede se dál.
Nad těmi snímky místy až mrazí. Výkladní skříň obchodu s elektronikou, proděravěná kulkami. Lidé s transparentem "Zde sovětští vojáci zabili člověka, člena KSČ." Dům, do kterého najel tank. Vojáci v ulicích, oheň, kouř a výzvy k pasivní rezistenci proti okupantům. Čtenáři Aktuálně.cz zareagovali na výzvu a poslali úžasné dokumentární záběry, ukazující, jak oni sami viděli srpnové události.
Okupace Československa 21. srpna 1968 vojsky Varšavské smlouvy zastihla bulharského studenta Angela Nikolova v Praze. "Byla to pro mne obrovská deziluze, nejtěžší chvíle mého života. A trauma je to pro mne dodnes. Zejména když vidím, jak někteří čeští politici považují sovětskou agresi za 'nezbytnou bratrskou pomoc, která zachránila Československo'. Jako by podléhali někdejší 'Brežněvově doktríně' omezené suverenity bývalých satelitů Moskvy," svěřuje se v rozhovoru s Aktuálně.cz dnes pětasedmdesátiletý historik a spisovatel Angel Nikolov, jemuž o srpnové agresi vyšla v Bulharsku ceněná kniha "Horké léto 1968".
