Poloostrov Gamov je složité dohledat na Googlu v mapách, natož o něm najít nějaké relevantní informace. Pozoruhodné místo leží na samém okraji Ruska v Japonském moři, místní tu mají na dohled Čínu i Severní Koreu. Postapokalyptický ráz zdejší krajiny umocňuje i opuštěná laboratoř, v níž docházelo k přísně tajným experimentům s tuleni a delfíny. Podívejte se na reportáž rádia Svobodná Evropa.
Za Rudou armádou postupovaly v květnu 1945 na Prahu oddíly sovětské kontrarozvědky SMERŠ. Do gulagů odvlékaly stovky ruských emigrantů, nezachránilo je ani československé občanství. Nabízíme příběhy některých z nich.
Osudy rudoarmějců z roku 1945, kteří jsou pohřbení na čestném pohřebišti na pražských Olšanských hřbitovech, zmapoval ruský badatel válečných hrobů Vladimir Pomortzeff. Jím vytvořená mapa systematizuje veškeré v současné době známé informace o příčinách smrti všech rudoarmějců, kteří dnes mají na Olšanských hřbitovech označený hrob.
V Moskvě v úterý zemřel maršál Dmitrij Jazov, který byl sovětským ministrem obrany a jedním z hlavních pučistů, kteří se v roce 1991 postavili proti prezidentu Michailu Gorbačovovi. Agentura Interfax s odkazem na prohlášení ruského ministerstva obrany oznámila, že zemřel ve věku 95 let po dlouhé nemoci. V letech 1979 a 1980 Jazov velel sovětským okupačním vojskům v Československu.
"Kde domov tvůj? Zde domov můj!" a další třicet let stará hesla provolávali na den přesně po třiceti letech ve Vysokém Mýtě. Místní pracovníci muzea se rozhodli připomenout zdejší revoluční masový protest proti okupantům rekonstrukcí tehdejších událostí. Vysoké Mýto mělo tehdy třetí největší posádku Rudé armády, vojáků bylo skoro stejně jako obyvatel desetitisícového města.
Nejvyšší vojenský představitel NATO generál Petr Pavel kritizoval pro Aktuálně.cz ruské motorkáře Noční vlky, kteří se opět chystají do Česka s vysvětlením, že chtějí uctít padlé sovětské vojáky. "Noční vlci nezapadají do žádného scénáře důstojné piety. Okázalý patriotismus nemůže zakrýt kriminální podstatu této organizace, prokazatelně dokumentovanou i ruskými zdroji," vysvětluje generál.
Prahu navštíví motorkářský klub Noční vlci, který je spojený s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čelí kritice kvůli svým nacionalistickým postojům.
Ze sovětského nákladního třínápravového auta Ural se díky fotografovi Kurtu Moserovi stane monumentální fotoaparát. Bude snímat fotky historickou technikou.
V květnu 1968 zveřejnili přední českoslovenští vojáci a akademici text, který rozlítil sovětské maršály jako rudý hadr. Vojenské memorandum – historiky označované jako jeden z hlavních důvodů okupace – navrhovalo neslýchané: Československo by si mělo vytyčit vlastní národní zájmy a stát se rovnoprávným partnerem pro Moskvu. Normalizační režim se s jeho třiceti signatáři vypořádal krutě. Všichni byli okamžitě vyhozeni z práce, jejich děti nemohly studovat. "Odvrhli se od nás i naši známí. Když jsme se potkali ve městě, přešli na druhou stranu ulice," vzpomíná jeden z posledních žijících signatářů memoranda Jiří Stuchlík. S hodností plukovníka působil v 60. letech na Vojenské akademii v Brně.
Až po několika desetiletích se někteří lidé odhodlali mluvit o utrpení, které zažili v roce 1968 ve svých rodinách, a o konkrétním průběhu tragických událostí, při nichž zahynuli jejich blízcí. Nyní příběhy obětí zpracovali autoři z Vojenského historického ústavu v publikaci Okupace 1968 a její oběti. Přinášíme výběr z obrazového materiálu a připomínku několika tragických osudů ze dnů po obsazení Československa našimi "spojenci".
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko se rozhodl soudit již zaniklou organizaci Bílý legion. Podle jejího zakladatele se tak Lukašenko snaží odradit lidi od protestů proti takzvané dani z příživnictví, kterou mají platit nezaměstnaní. Daň míří na ty nejchudší, což doposud byla opora běloruského režimu. Běloruská KGB nyní zatkla více než dvacítku lidí. Většina z nich přitom s organizací Bílý legion neměla ani nic společného.
Někteří ruští odpůrci invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 dodnes mluví o masivní vlně sovětské propagandy, která se je tehdy snažila ovlivnit. Mluvila o kontrarevoluci v Praze i o naivních Češích a Slovácích, podléhajících propagandě Západu. K současné politice Kremlu na Ukrajině, která některými prvky propagandy události v ČSSR silně připomíná, jsou ale tito lidé daleko smířlivější. "Náš prezident pozvedl prestiž Ruska na novou úroveň. V devadesátých letech minulého století bylo Rusko velmi špatně vnímáno," říká dnes bývalý výsadkář Boris Šmeljov, který se v roce 1968 účastnil invaze do Československa. A později se za ni veřejně omluvil.
Před 75 lety za druhé světové války se československým vojákům podařilo ubránit africký Tobruk. V německo-italském obklíčení vydrželi (spolu s Brity, Australany a Poláky) až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nacistů. "Dokázali to jenom proto, že měli skvělý příklad ve svých otcích – legionářích, skautech nebo sokolech," říká režisér Václav Marhoul. Svůj velkofilm Tobruk o československých vojácích v Africe z roku 2008 konzultoval Marhoul s pětatřiceti tehdejšími "pouštními krysami". Tak jim nacisté nadávali. Posměšný název ale později Čechoslováci s hrdostí převzali.
Týden po posledním dílu režiséra Jana Němce do kin vstupuje další film inspirovaný jeho osudy. Události srpna 1968 však ukazuje jako ryzí brak. Snímek nazvaný Krycí jméno Holec chce ze skutečných událostí vytěžit kriminální historku plnou erotiky, pletich a tajných služeb.
V neděli ve věku 93 let zemřel a ve čtvrtek má pohřeb Karel Šerák. Válečný veterán, velitel jednoho ze tří tanků, který při osvobozování Prahy v roce 1945 dojel až na Hradčanské náměstí. Šerák se narodil na ukrajinské Volyni v roce 1923 a Československo znal jen z vyprávění. Prahu viděl poprvé právě při osvobození.
Fotograf Jan Jindra dokumentoval osm měsíců odsun sovětských vojsk v roce 1991. Jako oficiální fotograf parlamentní komise, kterou vedl Michael Kocáb, se dostal do všech zákoutí vojenského prostoru v Milovicích. Zhruba 180 snímků vyšlo při příležitosti 25. výročí odsunu sovětských vojsk v publikaci s názvem Heavy Metal Milovice.
Polský Institut národní paměti (IPN) chce odstranit z náměstí či parků polských měst a obcí sochy připomínající činy a představitele Rudé armády. Té Poláci vyčítají, že sice vyhnala ze země nacisty, ale sama přispěla k podrobení země komunistickou diktaturou. Plán se nelíbí Moskvě, která jej označuje za výraz neúcty k rudoarmějcům, jichž při bojích na území Polska zahynulo během války více jak půl milionu. Některá polská města už pomníky z veřejných prostranství odstranila.
Někteří Plzeňané byli dost nepříjemně překvapeni, že se historický sovětský tank T-34 měl na Slavnostech svobody pořádaných u příležitosti výročí osvobození města účastnit rekonstrukce setkání amerických vojáků a rudoarmějců na demarkační linii. Sovětský obrněnec přitom na plzeňských slavnostech, které ve čtvrtek začaly, byl i v uplynulých letech a nikomu nevadil. Organizátoři se nakonec rozhodli bitvu úplně vypustit.
Oblast sloužila k vojenským účelům od poloviny minulého století. Do počátku 90. let jí využívala sovětská armáda.
"Wallenberg odmítl přihlížet, rozhodl se konat," prohlásil Obama
