


Tady dýchání dusí. Sibiřský Norilsk halí mračna smogu, vzduch je znečištěný jako po výbuchu sopky
V ruském Norilsku je koncentrace škodlivého kysličníku siřičitého až tisíckrát vyšší než kdekoliv jinde na světě.



V ruském Norilsku je koncentrace škodlivého kysličníku siřičitého až tisíckrát vyšší než kdekoliv jinde na světě.



Mohutný výbuch, ohnivá koule, miliony pokácených stromů, otřesy půdy, popálení lidé, černý déšť a žádné vysvětlení. Od záhadného výbuchu uprostřed Sibiře nyní uplynulo 115 let. Připomeňte si událost v grafice online deníku Aktuálně.cz.



Před vyhořelým obchodním centrem se hromadí květiny a hračky i od obyčejných Rusů. Kytici položil také prezident Vladimir Putin.



Požár obchodního a zábavního centra Zimňaja višňa propukl v neděli, uhasit se ho podařilo až v pondělí. Mezi obětmi jsou i děti.



Ondřej Vokatý od dětství toužil podívat se na Sibiř. Vystudoval ruštinu v cestovním ruchu a stal se průvodcem po Rusku, které projel od finských hranic po Kamčatku. Každý rok jezdí vlakem na Bajkal a před čtyřmi lety pobýval během zimy také na Kamčatce. O kamčatských sjezdovkách, „mafii důchodců“ v moskevském metru i ruských vlacích vyprávěl Aktuálně.cz.



V patnácti letech zhlédla Patrícia Pečnerová seriál Evoluce a touha zkoumat světovou biodiverzitu ji pohltila natolik, že se dala na studium ekologické a evoluční biologie. V diplomové práci se zabývala výzkumem veverek. Před čtyřmi lety se za doktorským studiem přestěhovala do Stockholmu, kde působí v Muzeu přírodní historie a zkoumá mamuty. Díky tomu se jako jediná Slovenka zúčastnila arktických výzkumných expedic na sever Grónska a severovýchodní Wrangelův ostrov. Před expedicí absolvovala pobyt ve švédských horách a učila se střílet. "Pokud vědec rozumí svému výzkumu, měl by být schopen vysvětlit jej jednoduchými slovy, které každý pochopí," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.



Kniha Zulejka otevírá oči je románový debut čtyřicetileté prozaičky Guzel Jachinové. Příběh o přetěžkém osudu tatarské ženy, odvlečené na Sibiř, je aktuální i díky nedávným událostem na Krymu a pokračující perzekuci tatarských aktivistů. Škoda, že smířením, k němuž hlavní postava v knize dojde, Jachinová tyto skutečnosti upozaďuje.



Ruská autonomní oblast Chanty-Mansijsk produkuje polovinu ropy v zemi, ale toto bohatství generacím zdejších pracovníků příliš nepomáhá. Tisíce obyvatel žijí v chátrajících mobilních přívěsech, které byly přivezeny před desetiletími a nikdy nebyly nahrazeny trvalým bydlením.



Ester Prishkolniková se narodila v roce 1936 do židovské rodiny v Polsku. Válka ji brzy připravila o oba rodiče a po deportaci do SSSR vyrůstala v sirotčincích na Sibiři. S dětstvím má spjatý hlavně jeden silný pocit: neustále jí byla zima. Už jako malá ale začala plést a činnosti se věnuje dodnes. Po emigraci do Izraele vyrábí Prishkolniková dětské svetry, které její vnučka vozí do Německa. Ester se tak rozhodla vypořádat s ošklivou minulostí, která ji k této zemi kvůli druhé světové válce pojí.



Čečenští policisté v civilu ho jednoho dne zastavili na ulici a odvlekli do auta. Chtěli po něm přiznání, že je homosexuál. Když to 30letý Maxim Lapunov odmítl, začalo bití, mučení a 12denní pobyt v krví nasáklé cele. O pronásledování gayů v Čečensku informoval ruský magazín Novaja Gazeta poprvé před půl rokem. Tamní režim podle lidskoprávních organizací zadržel a mučil už stovku lidí. Maxim je první z nich, kdo o své zkušenosti otevřeně promluvil.



Do odlehlé divočiny, kde před více než sto lety žil český polárník Jan "Eskymo" Welzl, se vydal před časem Martin Strouhal. Jako první Čech se snažil prohlédnout přes mlhu času, zda jsou osudy jednoho z nejsvéráznějších cestovatelů českých zemí skutečné. Ze Sibiře si Strouhal přivezl vzpomínky na tamější krátké léto i postřehy místních, kteří považují Welzlovy příběhy za věrohodné.



Městy na Sibiři se v posledních dnech šíří vlna poplašných telefonátů, které tvrdí, že na některém z úřadů je bomba. Původci poplachu často použili podle ruské policie počítačový program, aby hrozby rozšířili. Počty evakuovaných škol, nádraží nebo radnic jdou už do stovek. Například v Irkutsku ve středu evidují deset telefonátů, vyklizeny byly školy, místní letiště a obchodní střediska. Odpoledne zasáhla vlna alarmujících telefonátů i Moskvu. Žádnou nálož přitom policie nikdy nenašla. Na ruských sociálních sítích se začaly šířit spekulace, že telefonáty organizuje stát, aby prověřil záchranný systém. Ministerstvo pro mimořádné události ale tyto zprávy popřelo.



Starosta sibiřského Tomsku a šéf městského sněmu za velké slávy o víkendu zahájili provoz pouliční pumpy či spíše pítka, které má životadárnou tekutinou zásobovat obyvatele dvou přilehlých ulic. Nahradit má cisterny, přijíždějící dvakrát v týdnu. "Odteď z jakéhokoli obytného domu není ke zdroji vody dále než sto metrů," chválí se radnice. Ale až přímo do domů voda dosud zavedena nebyla, poznamenal server Newsru.com.



Neznámý muž pobodal v sobotu dopoledne ve městě Surgut na Sibiři nožem sedm lidí. Útočník, jehož motiv zatím není jasný, byl zastřelen, informovali podle agentury Ria Novosti vyšetřovatelé. K činu se přihlásila teroristická organizace Islámský stát, úřady ale uvedly, že tento incident prozatím jako teroristický čin nevyšetřují.



Diamantový důl na východě Sibiře zatopila voda. Evakuováno bylo 142 horníků. Dalších devět se stále pohřešuje. Voda do dolu pronikla zřejmě z vodního rezervoáru v důsledku technické poruchy. Důl, kde se diamanty těží od poloviny 50. let minulého století, je hluboký 525 metrů. Zatopen byl úsek v hloubce 210 metrů.



Děti z malé vesnice Batkhai v jižní části ruské Sibiře mají velmi náročnou cestu do školy. Každý den musí přebrodit řeku, která je dělí od školy, jelikož vesnice nemá dostatečné finanční prostředky na postavení mostu. Starší studenti proto pomáhají těm mladším a nosí je na zádech. „Není zde jiná cesta než přes řeku, takže je to nutné,“ okomentoval situaci student Ilya Imeyev.



U filmu, jako je Sibiřský deník, se dá podvědomě najít spousta důvodů, proč si ho v kině nechat ujít. Osudy žen deportovaných za války do stalinistických lágrů nepatří mezi témata, která by si chtěl člověk denně připomínat. U filmu, jenž popisuje traumatickou kapitolu lotyšských dějin, navíc může předsudečně předpokládat, že půjde o čítankově didaktický film plný patosu. V případě Sibiřského deníku tomu tak ale vůbec není. Snímek operního a divadelního režiséra Viesturse Kairišse je nenápadný filmový skvost, který by bylo škoda v distribuci zmeškat.



V teplotách hluboko pod nulou sestupují pod nákladní lodě, aby je vysvobodili z ledového sevření. Seznamte se s ledaři v sibiřských loděnicích.



Němec s ruskými kořeny Eugen Martens vzal svou rodinu ze Severního Porýní a loni na podzim se s ní přestěhoval na Sibiř. Nesouhlasil mimo jiné s povinnou sexuální výchovou v německých školách a starý kontinent považoval za "zkažený". Jako potomek ruských Němců proto využil ruský program pro návrat krajanů a odjel do země svých předků. Stal se z něj hrdina ruských provládních médií. Na konci letošního února ale rodina otočila - a vrátila se rychle zpátky do Německa.



Mongolsko je druhý z největších vnitrozemských států světa a zároveň je zemí s nejnižší hustotou obyvatelstva.