Před 70 lety, 31. května 1950, začal v Praze vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou. Soud se konal pod dozorem sovětských poradců a v režii KSČ a zapsal se do historie jako největší demonstrace zvůle československého komunistického režimu za celou dobu jeho trvání. Na konci procesu, 8. června, byly vyneseny čtyři rozsudky smrti a čtyři doživotní tresty.
Bývalý prezident Václav Havel získal posmrtně osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji. V pondělí o tom rozhodlo ministerstvo obrany. Havel tak doplnil seznam 5158 dalších lidí, kteří předtím už také získali toto osvědčení. Úcta a vděčnost za boj proti totalitě se tímto dokumentem vyjadřuje od roku 2011, kdy začal platit zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu.
Ondřej Stavinoha, Vladimír Hučín, Stanislav Devátý - trojice mužů zcela odlišného ražení. V prvním díle unikátního videoseriálu "Tváře vzdoru 89" v projektu Paměti národa a Aktuálně.cz ke 30. výročí pádu komunismu vystupují jako mimořádně tvrdí a odhodlaní bojovníci proti totalitě. Právě tato vlastnost je spojuje a kvůli ní je také tajní od Státní bezpečnosti mlátili až do krve či bezvědomí.
Miladě Horákové, kterou komunistický režim zavraždil na konci sovětskými poradci zmanipulovaného procesu, byl čerstvě přiznán status bojovnice proti komunismu. Předcházelo tomu detailní studium archivních dokumentů, které potvrdilo, jak významnou spojkou mezi exilem a domácími demokratickými politiky Horáková byla a jak například finančně podporovala perzekvované rodiny. Osvědčení a odznak protikomunistického odbojáře převezme Jana Kánská, její dcera žijící v USA.
Když komunisté provedli v únoru 1948 puč a dostali se k moci, jedněmi z mála, kdo se tehdy ozvali a odmítli se s převratem smířit, se stali studenti a skauti. Komunisté skauting zakázali, do jejich doktríny se totiž nehodil svým zdůrazňováním pravdy, demokracie, svobody a cti. Mnohé skautské oddíly fungovaly ilegálně pod hlavičkami tělovýchovných jednot či turistických oddílů. Někteří přešli do ilegality a stali se součástí tzv. třetího odboje. To byl i případ odbojářské skupinky skautů ze Železného Brodu na Jablonecku.
Už je jich jen pár. Zažili mučení, věznění, zažili strach, jaký si nedovedeme představit. Bez jejich svědectví bychom o tom strachu dnes nevěděli nic. Zdenko Černík prožil ejtěžší okamžiky v brněnské vyšetřovně v Příční ulici nedaleko věznice Cejl, kde ho estébáci bili přes nohy kabelem, dokud neomdlel.
Otokaru Randákovi ve skautu neřekli jinak než Oskar. Mnoho lidí jeho pravé jméno nejspíš ani neznalo. Zato každý, kdo prošel vodním skautem, znal jeho vynález - loď P550. Pramici kombinovanou s plachetnicí. Dílo geniální svou jednoduchostí a účelností, které umožnilo tisícům družin absolvovat bezpečnou plavbu. Oskar, který za války fungoval ve skautském odboji a později čelil perzekuci od komunistů, byl až do posledních chvil neúnavným propagátorem skautského jachtingu. Jen loni 28. září stihl zkontrolovat trasu tradičního závodu Napříč Prahou, pogratulovat vítězi a večer si na Den české státnosti převzít ocenění Senátu. Narodil se 18. října 1926, zemřel 12. června ve věku 92 let.
Vlasta Černá z Brna zažila to nejhorší v Uherském Hradišti. Po nezdařeném útěku za hranice ji drželi tři měsíce ve sklepě konspirační vily, kterou StB používala na výslechy, mučení a takzvaná tajná zatčení. Dnes je pravděpodobně posledním svědkem, který si ještě pamatuje strašné podmínky v celách vily Franklovka.
Jana Petruchu zavřeli komunisté kvůli sepsání letáku proti zrušení Orla, katolické sportovní organizace, která se zapojila do odboje a čelila zatýkání svých příslušníků. Bývalý politický vězeň z Hroznové Lhoty je posledním žijícím členem skupiny působící na jihovýchodní Moravě, který může podat svědectví o mučení, věznění a strachu, jaký si nedovedeme představit.
Před sedmdesáti lety, v noci na 17. květen 1949, čekaly dvě stovky starších skautů v několika pražských klubovnách na pokyn. Chtěli se připojit ke státnímu převratu, který měl svrhnout totalitní komunistický režim a navrátit do Československa svobodu a demokracii. Místo povelu k akci však přišlo zatýkání a hrozba přinejmenším dlouhého kriminálu. Díky hrdinství skautské vedoucí Dagmar Skálové, která - i s rizikem trestu smrti - vzala vše na sebe, nakonec většina z nich žaláři unikla.
Věra Čáslavská je se sedmi olympijskými zlatými medailemi nejúspěšnější českou sportovkyní všech dob. Odmítla však odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov a nikdy se nesmířila se sovětskou okupací v roce 1968, za normalizace ji vyloučili z veřejného života. Po pádu totality se do něj vrátila, ale znovu se stáhla po rodinné tragédii v roce 1993. Čáslavská by dnes oslavila 80. narozeniny.
Jaromír Švejdík je pacifista, který by nevzal zbraň do ruky. Přesto teď vydal noirový komiks Zatím dobrý, v němž díky jeho kresbám znovu ožil příběh bratří Mašínů, kteří se v 50. letech z komunistického Československa prostříleli až do Západního Berlína.
Pozoruhodný příběh Vlaku svobody, jemuž se na trati z Chebu do Aše podařilo v září 1951 projet železnou oponou do Německa, je celkem známý. Méně známý je osud jednoho z pasažérů, skauta a odbojáře Karla Rumla. Jeho protikomunistickou skupinu zatýkali a on se pouhý den před odjezdem dnes legendárního vlaku dozvěděl, že by jím mohl uniknout. Je tomu 70 let.
Doufala jsem, že dojde ke spravedlnosti, ale k té nedošlo, zločinný komunistický řád nebyl postaven mimo zákon, říká Zdena Mašínová. Jejího otce, člena legendární odbojové skupiny Tři králové, zavraždili nacisté, matku stál život pobyt v komunistickém vězení, bratři Ctirad a Josef se probili na Západ. Nebyl tu ani náznak norimberského procesu, pro morální stav národa to bylo velmi důležité, má to následky do dneška, míní Mašínová. Dnes žije v Olomouci, v domě naproti věznici, ve které ji komunisté v 50. letech drželi.
Komunistický režim poslal v padesátých letech minulého století do žalářů, uranových dolů či pracovních táborů desítky tisíc politických odpůrců - elitu národa, která stála u zrodu Československa a pak za něj po nacistické okupaci i bojovala. Režim se ji mnohaletým vězněním snažil zlikvidovat či alespoň vymazat z podvědomí lidí. I s přispěním projektu příspěvkové organizace Post Bellum - Paměť národa se mu to nepodařilo. Přinášíme fotogalerii životních osudů tří politických vězňů: Jiřího Stránského, Jitky Malíkové a Tomáše Sedláčka.
Alexandr Vondra o distribuci samizdatu: "Rozuměl jsem mapám, takže mně Poláci předávali kódy míst, kde se máme setkat. Do těch kopců na hranicích jsme pak nosili batohy nacpané literaturou. S Poláky jsme si je vyměnili a šli zase dolů. Kontakt s nimi jsme potřebovali. Oni nás učili bojovat. Lidé v Československu byli předpos*aní. Zato Poláci měli v sobě étos bojovníků, inspirovali nás. Jejich texty jsme překládali a k dalším jsme se chtěli dostat. A to byl důvod, proč jsme se s nimi na hranicích tajně scházeli. Vozili nám své texty, knížky i tiskařské stroje. Pro Poláky bylo naprosto zásadní, aby v této části Evropy padl bolševik. A právě tohle byl způsob, jak s nimi spolupracovat."
Češi jsou nepočetným národem, jejich místo uprostřed Evropy se ke klidnému a svébytnému rozvoji příliš nehodí a je příliš malé na to, aby se dalo bránit. Není tedy jejich osudem, aby bojovali za svou vlast někde úplně jinde?
Komunismus byl horší než to, co provedli v bývalém Československu nacisti, říká Josef Mašín, člen někdejší odbojové skupiny. Smrt tří lidí, které na začátku 50. let v tuzemsku tato skupina zabila, odmítá nazývat vraždou. Byla to občanská válka, kterou vyhlásili komunisté, my jsme odpověděli stejnými prostředky, vysvětluje Mašín. Hodně mladých lidí si podle něj nedovede představit, co komunismus byl. Vadí mu, že řada bývalých členů strany je stále ve vysokých funkcích. Také proto se zatím nechystá k návratu do vlasti, kde už bezmála 65 let nebyl. Mám špatný pocit z toho, jak se duch národa po roce 1989 vyvinul, dodává.
Pavel Wonka zemřel jako sedmatřicetiletý v roce 1988 v královéhradecké věznici, když mu nebyla poskytnuta odpovídající lékařská péče. Stal se naopak obětí nelidského zacházení.
Ústavní soud (ÚS) se zastal Zdeny Mašínové, sestry dvou českých odbojářů, ve sporu o rodinný statek v Lošanech na Kolínsku. Žalobu musí znovu řešit Okresní soud v Kolíně. Podle ÚS poprvé rozhodoval formalisticky a nepoučil Mašínovou o povinnosti postupovat koordinovaně s ostatními dědici a rovnou její žalobu zamítl. Momentálně šest osmin nemovitosti drží stát, zbytek patří Mašínové. Dva bratři Zdeny Mašínové vedli protikomunistickou odbojovou skupinu, prostříleli se na Západ. Její otec Josef byl bojovníkem proti nacismu.
