Samozvaný Islámský stát ve své propagandě změnil pravidla hry. Skvěle zná svou cílovou skupinu a dokáže ji využít, tvrdí americký expert na propagandu islámských fundamentalistů Muhammad Fraser-Rahim. Na rozdíl od Al-Káidy dokázal podle něj Islámský stát vytvořit přitažlivou značku. "Na poli teroristických organizací jsou něco jako Apple," míní Rahim.
Velmi aktuální téma dezinformací, informační války a (nejčastěji ruské) propagandy zpracoval v dokumentu Co dokáže lež režisér Tomáš Kudrna. Film, který je k vidění na iVysílání České televize a půjde i v dalších evropských zemích, je hodnotný hlavně proto, že se nebojí být subjektivní.
Radikálové z teroristické organizace Islámský stát kladou velký důraz na propagandu na internetu. Videa, která na internetu zveřejňují, mají dobrý střih a záběry přímo z bojiště. Divák se tak může s hrdiny snadno ztotožnit. Místo draze vybaveného studia přitom extremistům stačí dobrý počítač a schopný grafik. To vše pak silně propagují kampaněmi na sociálních sítích. Propagandu současných džihádistů představuje i dokument "Kyberdžihád" režiséra Hanse Busstry, který se v Česku nedávno objevil na festivalu Jeden svět.
Khalid Masood, který minulý týden v Londýně zabil čtyři lidi a pět desítek dalších zranil, předtím navštívil Saúdskou Arábii. Pak se odstěhoval do města Luton nedaleko britské metropole. Podle policie se dostal do kontaktu s okolím muslimského kazatele Anjema Choudaryho, který byl odsouzen za podporu takzvaného Islámského státu. Proč a kdy přesně se ale Masood radikalizoval, zatím zůstává záhadou. Vyšetřovatele nejvíce mate fakt, že mu bylo v době útoku už 52 let.
Dezinformační a konspirační slovenský deník udělal rozhovor s Milošem Zemanem. Problém je podle odborníků hlavně v tom, že prezident svým rozhodnutím dát rozhovor legitimizuje konspirační web, který dává prostor i neonacistům. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček reagoval na uveřejněný rozhovor tím, že Hrad média nenálepkuje, a kritiku odmítá. "Víme o tom, že mediální mainstream označuje některé zpravodajské servery za nevhodné, ba dokonce neideové," řekl mluvčí.
Jorge Enrique Botero, který už přes 20 let pokrývá občanskou válku v Kolumbii, si vysloužil přezdívku "Novinář FARC". Jako jediný získal takovou důvěru partyzánů, že mu umožnili přístup do svých stanovišť v džungli. Byl u čtyřletého procesu mírových vyjednávání FARC s kolumbijskou vládou a prezidentem Juanem Manuelem Santosem, který loni v listopadu vyústil v ukončení přes 52 let dlouhého krvavého konfliktu. Prahu navštívil jako jeden z hostů filmového festivalu Jeden svět, který se minulý týden přesunul do dalších českých měst. Na festivalu je k vidění film o něm s názvem Ukončit válku.
Manžel Virginie Youngové byl jednou z prvních amerických obětí druhé světové války. Padl u Pearl Harboru. Virginie se pak stala jednou z ohromného množství mladých žen, které nastoupily do zbrojovek a leteckých továren, aby bojovaly proti nepříteli. Jejich nasazení před 82 lety je dodnes zaznamenáno na nádherných portrétech, které ovšem málem nepřežily - v USA je chtěli v roce 1948 zničit.
Černou Horu rozděluje názor vládních a opozičních politiků na vstup do Severoatlantické aliance. Loňský pokus o státní převrat v této malé balkánské republice má nejasné pozadí. Řada médií ale ukazuje na Rusko. To vehementně popírá, že by se o puč pokoušelo. Scénář ale odpovídá ruské taktice hybridní války, říká rusista Libor Dvořák. Moskva navíc na Balkáně otevřeně podporuje i separatistické ambice Srbů v Bosně a Kosovu, kde zajišťují pořádek jednotky NATO.
Někteří ruští odpůrci invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 dodnes mluví o masivní vlně sovětské propagandy, která se je tehdy snažila ovlivnit. Mluvila o kontrarevoluci v Praze i o naivních Češích a Slovácích, podléhajících propagandě Západu. K současné politice Kremlu na Ukrajině, která některými prvky propagandy události v ČSSR silně připomíná, jsou ale tito lidé daleko smířlivější. "Náš prezident pozvedl prestiž Ruska na novou úroveň. V devadesátých letech minulého století bylo Rusko velmi špatně vnímáno," říká dnes bývalý výsadkář Boris Šmeljov, který se v roce 1968 účastnil invaze do Československa. A později se za ni veřejně omluvil.
Rusko se bude dál snažit přes falešné zprávy podkopávat důvěru v NATO, řekl šéf Vojenského výboru NATO Petr Pavel. Rusko podle něj i tímto způsobem reaguje na rozmísťování jednotek NATO v blízkosti svých hranic. "To nejsou nějaké naivní hry, to je zlý úmysl vyvolat nějakou tenzi, vyvolat nejistotu, strach mezi lidmi," vyjádřil se k věci ministr obrany Martin Stropnický.
Po amerických prezidentských volbách nebo bojích na Ukrajině Rusko obrací svou pozornost novým směrem – na zářijové parlamentní volby v Německu. Podle Jakuba Kalenského, člena evropského týmu pro boj s ruskou propagandou, budou chtít ruští hackeři ohrozit pozici kancléřky Angely Merkelové. Ta by v zářijových volbách ráda už počtvrté obhájila svoji funkci.
Brunhilde Pomselová bývala sekretářkou šéfa propagandy nacistického Německa Josepha Goebbelse. V noci na sobotu ve svých 106 letech zemřela v Mnichově. V roce 2016 o ní natočil filmový tvůrce Christian Krönes dokumentární snímek, ve kterém Pomselová tvrdila, že o páchaných krutostech nic neslyšela. Teprve až po skončení války si prý uvědomila rozsah toho, co se stalo.
Ve východoukrajinském Donbasu ovládaném proruskými separatisty dnes žije několik desítek Čechů a Slováků, kteří bojují za svou novou vlast – mezinárodně neuznanou Doněckou lidovou republiku. "Stačil rok nebo dva a stali se z nich až na pár výjimek modeloví a loajální občané vojenské diktatury. Je to jejich jediný společný rys, přestože jinak se vymykají černobílým hodnocením. Mnozí z nich jsou přátelští a velkomyslní, za své přesvědčení bojují stejně upřímně a s nasazením života jako jejich nepřátelé na druhé straně fronty," píše slovenský novinář Tomáš Forró v druhé části své exkluzivní reportáže z ukrajinského Donbasu.
Hitlerova kniha Mein Kampf, která v Německu po letech znovu vyšla, se prodávala velmi dobře. Loni si ji koupilo 85 tisíc lidí. Neznamená to ale, že by Němci sympatizovali s Hitlerem: knihu podle historiků kupovali zájemci o dějiny nebo učitelé. Historici, kteří knihu vydali, ji navíc považují za potřebnou. Lidé by se podle nich měli seznámit s tím, jak fungovala propaganda.
Zprávy o Slovácích a Češích, kteří odešli bojovat na východ Ukrajiny a přidali se tam k proruským separatistům, se objevily už krátce po vypuknutí tamního konfliktu na jaře 2014. Slovenský reportér Tomáš Forró se s některými z nich spojil a začátkem letošního podzimu je navštívil. V Donbasu a okolí s nimi strávil víc než dva týdny. Snažil se dozvědět, co vedlo české a slovenské žoldnéře k rozhodnutí zabíjet ve válce, která se jich netýkala. A riskantně balancovat na hraně zákona. První díl reportáže z Donbasu.
Nechápu, co komu na zřízení Centra proti kybernetické bezpečnosti a terorismu vadí, může to vadit člověku, který nevěří, ža tady probíhá cílená dezinformační kampaň, nebo člověku, který se na tom podílí, říká komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Kolem vzniku tohoto útvaru je řada mýtů, netvrdil bych, že se jedná o cenzuru, ale je to něco jako úřad na pravdu, selektivní vybírání názorů a orazítkování pravdy, nemyslím si, že by to měli dělat úředníci či nějaký útvar, ještě pod silovým ministerstvem, kterým vnitro je, oponuje předseda Pirátské strany Ivan Bartoš a dodává, že nepatří ani do jedné škatulky.
Podle izraelského bezpečnostního experta Jonathana Fighela má v sobě každý člověk trochu šílenství. Sebevražední atentátníci nejsou duševně choří, jen podlehli propagandě. Zdrojem jejich proměny může být touha po rebelii nebo sexuální frustrace. Podle Fighela je přitom možné odhalit možného pachatele sebevražedného atentátu ještě před útokem.
Aktivismus je mediální nálepka, nazval bych se aktivním občanem. Věci mi nejsou jedno, a proto se angažuji v politice, společnost se totiž mění směrem, který mi nevyhovuje, říká Jan Vrobel. Být kritický vůči vládnoucí vrstvě je podle něj v pořádku. Problém prý nemá jen Česko, ale celý západní svět. Neumí si totiž poradit s internetem a všemi důsledky svobody na něm. Jde například o působení konspiračních serverů. Právě ty přitom Vrobela motivovaly, aby se začal angažovat ve veřejném životě. Tvrdí, že procházíme dramatickými společenskými změnami na všech úrovních, se kterými si nevíme rady. Důležité prý je nechat se zvolit, sám ale vstup do politiky zatím neplánuje.
Podle článku uralského zpravodajského serveru s názvem "Jak Rusko zvolí českého prezidenta" se anonymní ruští konzultanti podíleli na tom, že v prezidentských volbách v Česku zvítězil v roce 2013 Miloš Zeman. Podle ruského politologa a novináře Ivana Preobraženského i dalších expertů ale článek působí velmi nedůvěryhodně.
Europoslanci varovali před propagandistickým tlakem Ruska, Islámského státu a radikálních skupin na Evropskou unii. Cílem propagandy, která probíhá hlavně na internetu, je podle nich vyvolat strach a pochybnosti, a tím EU rozdělovat. Řešením však podle nich není odvetná propagandistická vlna, ale pozitivní komunikace a podpora informovanosti evropských občanů. Především v postkomunistických zemích je tak třeba upozorňovat na zločiny komunismu. Moskva přijala usnesení s nevolí, prezident Putin však ruské novináře pochválil, že si vedou aktivně a rozhodně.
