Místo čekání na "příhodnější okamžik" vzali osud do vlastních rukou. Na místě, kde má stát jejich vysněný dům, si zatím postavili provizorní bydlení a rozhodli se jít cestou, kterou většina ani nezvažuje. Díky tomu dnes bydlí ve vlastním a s výhledem na budoucnost. Příběh Bartůňkových ukazuje, že i neobvyklé řešení může někdy být tím nejlepším.
Když se řekne strašidelný dům, mnohým se možná vybaví temná silueta, skřípající dveře, chlad a tajemná postava, která se zjevila v okně na pouhý okamžik. Jedno takové místo prý skutečně existuje. V malebném Bayportu v New Yorku stojí majestátní viktoriánské sídlo z roku 1860, kde se luxusní bydlení s bohatou historii střetává s pořádnou porcí nadpřirozena.
Na okraji města a zároveň nedaleko Lednického parku roste mezi švestkami a starými jabloněmi malý svět, který vypadá trochu jako z pohádky. Petra Holubová společně s manželem vyměnila panelák za ovocný sad a vytvořila domov, kde se pracuje rukama, tvoří srdcem a žije v objetí s přírodou. A i když hleděli na rozpočet, místu vlastně nic nechybí.
Máslo, cukr, smažené těsto a také růžový pult, za kterým čas od času potkáte Marka a Michala – usměvavé manžele, kteří před lety rozvoněli Brno a teď i pražské Vršovice. Slavná Kobliha, kde najdete chutě jako od babičky i nové kombinace, má nyní druhý domov. A ti, kteří do nové pobočky zavítali během zahřívacích dní, se zamilovali na první zakousnutí. Kdo ochutná, pochopí. Prostě mňamdočíči!
Večeře po deváté, hraní do půlnoci, večerka až v brzkých ranních hodinách. Pro Američanku Emily Boazmanovou a její rodinu je to naprosto normální denní režim. A i když jim to vyhovuje, uživatelé sociálních sítí mají na věc jiný názor.
V kuchyni u babičky to vonělo po měsíčku, v hrnci se vařila mast a mezi kořením ležel sešit s poznámkami starých lékárníků. Z téhle domácí alchymie vznikla značka, kterou si pamatují nejen maminky a babičky. A která stále žije. Dnes ji vede farmaceutka Františka Tlustá - dcera zakladatele firmy Dr. Dudek a milovnice přírody.
Když se Adama Holeksy zeptáte, co je pro něj na práci se psy nejzásadnější, bez váhání odpoví: "Důslednost, ale ne zloba. A hlavně najít cestu, která funguje pro psa i jeho majitele." Tuto filozofii prověřil nesčetněkrát. I třeba u dvouletého výmarského ohaře Akima, se kterým si jeho majitelka nevěděla rady.
V útulném bytě ve švédském Göteborgu Charlotte Eilerová kolébá svého ročního syna. Kdykoli se na něj podívá, nemůže si nevšimnout, jak moc se podobá svému otci. Ten ale nikdy svého syna neuvidí - zemřel totiž dva roky před jeho narozením. Příběh Charlotte a Sama je o odvaze, ztrátě a síle jít dál i ve chvílích, kdy se zdá, že už není důvod.
Z kuchyně až k vlastnímu e-shopu. Od zklamání ke smysluplnému tvoření. Lucii změnil život zdravotní handicap - a na chvíli se jí svět zhroutil jako domeček z karet. Ona se ale nevzdala a svůj osud vzala do vlastních rukou. Nyní v srdci Beskyd vyrábí jedinečné svíčky vonící po kokosovém vosku a bylinkách. Každá z nich vzniká pomalu - tak, jak jí její tělo dovolí – a jak si žádá precizní práce.
Na místě, kde se kdysi rozlévalo kamenité moře geoparku Barrandien, dnes voní chodouňské Levandulové údolí - ráj, který omámí vaše smysly snad ještě dřív, než vystoupíte z auta. Nejde však jen o turistickou atrakci. Jde o místo uzdravující tělo i duši. Kdo za ním stojí? Nepřehlédnutelná žena, která odmítla "normální svět" a místo toho začala psát vlastní příběh. Voňavý a poctivý.
Ještě před pár lety snila Barbora Houtová o kariéře zubařky. Dnes tvoří šperky, které nesou otisk emocí, ženské síly i přírody – a na ruce nosí prsten s dračím kamenem. Příběh třicetileté šperkařky je ukázkou toho, že ani výchova tří dětí není překážkou ve splnění snu, který provází bruska, různé kovy, noční šichty a třeba také neustálý boj s organizací.
Většina z nás o tom jen sní - o domě v přírodě a výhledech na kopce, kde se rozprostírá les a den začíná zpěvem ptáků. Jana Vávrová u snění nezůstala a po třech letech pátrání si své přání splnila. Milovnice všeho, co kvete a voní, si společně se svým partnerem vlastníma rukama postavila vysněný domov "Na Kopečku". V místě, kde lidé respektují přírodu a tradice.
Představte si 18 let zklamání, skoro dvě dekády planých nadějí, které se měnily v bolest. A pak - během jediné hodiny - nová technologie otevřela dveře životu. Tohle není sci-fi, ale skutečný příběh páru, kterému se po trýznivém snažení podařilo počít dítě díky revoluční metodě využívající umělou inteligenci.
Když se díváte na jejich domy dnes, působí jako klidné a vyladěné útočiště. Jenže cesta k nim vedla přes nepochopení, náročná rozhodnutí a hodiny práce. Keramička Lenka Hložková a podnikatelka Markéta Stehlíková se nezalekly výzev, které by jiní raději obešli obloukem. Obě vsadily na starou nemovitost – jednu zděděnou, druhou opuštěnou – a přetvořily je v místa, která dnes inspirují tisíce lidí.
Na první pohled nenápadná bouda u křižovatky v Unhošti. Uvnitř však vznikají poctivé dobroty vonící po dřevě a kouři. Kuchař Miroslav Höschl mezi silnicemi a poli rozjel něco, co byste nečekali: česko-americké barbecue, kde prim hrají masa od farmáře, orazítkované housky i domácí omáčky. Láska ke kuchařině z Mirka přímo čiší, a tak i v boudě dokáže tvořit jídlo, ze kterého vám potečou sliny.
Kousek od řeky, kde plují paddleboardy a cyklostezku lemují stromy, najdete bělomodře natřenou loď. Sice nepluje, ale zato voní po rybě, hranolkách a domácí limonádě. Děti si u ní hrají na prostorném travnatém plácku, dospělí usrkávají aperol, a když slunce pálí, je ze všech stran slyšet smích. Ráj na zemi? Možná. Bistro HST-P48 boduje nejen jídlem, ale také rodinnou atmosférou.
Uprostřed betonu, skla a rovných linií moderních staveb existuje svět, kde má prostor svou duši a střecha může být spletená ze slámy. Architekt Oldřich Hozman do něj zve každého, kdo hledá víc než jen "obytnou jednotku". Ve svém ateliéru, ale i na pozemcích Česka nebo třeba Švýcarska, tvoří architekturu, která vyrůstá z přírody. Jednoduše organická architektura.
Psal se rok 1979 a šestiletý Etan Patz se poprvé bez doprovodu vydal na cestu do školy. Svíral v ruce celé jmění - dolar na limonádu a toužil po větší zodpovědnosti. Pouhé dva bloky od domova zmizel beze stopy. Prodavač ho nalákal do sklepa obchodu a uškrtil. Po 33 letech se vrah k hrůznému činu přiznal. Etanovo tělo ale nikdy nebylo nalezeno. Není divu, že případ změnil celou Ameriku.
Když Radim Filgas v roce 2021 zahájil rekonstrukci staré valašské chalupy, bylo mu 28 let. Venku vládl covid a uvnitř domu panovala tma, vlhkost a pachuť času. Katastrofální stav budovy ho však neodradil. Když spatřil překládaný strop a původní pec, bylo mu jasné, že z chalupy musí vytvořit snové místo. Stavba navazuje na okolní krásy. A to nejen přírody, ale i chaty, kterou v dětství navštěvoval.
Když se řekne "rodinná továrna", většina lidí si představí podnikání děděné po generace. V tomhle případě to však nebylo tak jednoduché. Fabrika Mácových nepřežila jen čas, ale také válku, znárodnění, lágr a demolici. A dnes se v ní díky pravnoučatům zakladatele rodí nový život. Tohle ale není příběh o podnikání - tohle je příběh o nezlomnosti, lásce a respektu.
