Afrika mě lákala od dětství. Nejhorší zážitek jsem měl v Namibii, kde mě přepadla parta mužů, nikdy nevíte, jestli chtějí ledvinu, nebo něco jiného. Jsem hrozný posera, ale to mě posouvá. Většina Afričanů se mi snažila pomoct, čím chudší lidé byli, tím štědřejší, říká cestovatel Tadeáš Šíma, který na kole za 7 měsíců přejel Afriku ze severu na jih. Celkem ujel 13 tisíc kilometrů.
Bývalý premiér Jiří Paroubek podle své manželky dostával milionové částky, které nechodily přes bankovní účet. Petra Paroubková to včera řekla v rozhovor pro TV Seznam. Někdejší předseda vlády to odmítá. Jeho manželka, se kterou se rozvádí, se prý snaží ovlivnit volby, ve kterých on sám kandiduje. Není to ale poprvé, co se o Paroubkovi mluví v souvislosti s původem jeho příjmů.
Jsme přehlcení dokonalostí, která je nereálná, dívky může ten tlak ovlivnit na celý život, upozorňuje autorka projektu Za normální holky Kristýna Dolejšová. Zprávy, které dostává, nejsou jen pozitivní, odmítá ale, že by podporovala nezdravý životní styl. V rámci projektu organizuji i sportovní akce, dovolí si na ně přijít i dívky, které se bojí do fitness centra, říká. Dnes se klade důraz jen na vzhled a zapomíná se na to, jací lidé jsou, i holka s nadváhou má jako člověk hodnotu, dodává.
Byl jsem zvědavý na pražské jaro, tušil jsem, že se něco semele, říká americký právník Paul Goldsmith. Uprostřed srpnových událostí roku 1968 se ocitl jako devatenáctiletý mladík, který cestoval po světě. Pracoval jsem v kibucu v Izraeli a o pražském jaru a Dubčekovi jsem si četl v novinách, vzpomíná. Fotografie, které pořídil v ulicích, prodal ve Frankfurtu agentuře AP, druhý den pak svoje záběry viděl na titulních stranách světových deníků. Teď si je mohou zájemci prohlédnout na Jungmannově náměstí.
Prezidentův bývalý osobní právník přiznal, že na jeho pokyn zaplatil dvěma ženám, se kterými měl Trump poměr, za mlčení, popisuje redaktor Aktuálně.cz Daniel Anýž. Podle žalobců se peníze týkaly kampaně a došlo tak k porušení zákona. Kauza právníka Michaela Cohena je jedním z výsledků práce zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera, který se zabývá údajným vměšováním Ruska do amerických voleb a možným spojením Trumpova volebního štábu s Moskvou. Problémy má i bývalý šéf prezidentovy kampaně Paul Manafort, který byl částečně uznán vinným z daňových podvodů.
Hlavní příčinou oteplování je lidská činnost, mluví se o tom 50 let a najednou jsme překvapení. Jsme na střeše Evropy, žádná voda sem nepřiteče, jsme závislí pouze na tom, co naprší. Politiky to nezajímá, chybí vize a koncepce péče o krajinu, říká Josef Fanta, odborník na krajinu, který působil i na Univerzitě v Amsterdamu. Dodává, že země západní Evropy si obdobím jednostranného ekonomického růstu prošly už v poválečném období, u nás tehdejší režim o takové záležitosti neměl žádný zájem.
Chtěli jsme žít v divočině. Rumunsko bylo jedno z posledních míst v Evropě, kde to bylo možné. Naše představy o životě tady byly naivní, uvědomili jsme si, co představuje energetická a potravinová soběstačnost. Ke sběru lanýžů jsme se dostali náhodou, uvědomili jsme si, že potřebujeme nějaký příjem, říká Nataša Děkanová, která se spolu s manželem v rumunském Banátu živí sběrem a prodejem lanýžů. Ročně jich nasbírají desítky kilogramů a kilo se prodává za sto eur.
Na to, co jsem prožil, musím říct, že jsem na tom nad očekávání dobře, další den v nemocnici bych už nepřežil, těším se, až si dojdu na pivo, říká český řidič kamionu Martin Kučera, který minulý týden přežil pád mostu v Itálii. Má tři zlomená žebra a chce co nejdřív zase řídit.
Montovna se z Česka stávala dlouho, bude trvat, než se nastavení ekonomiky změní. Potřebujeme jen lidi bez vzdělání, ale imigrace není řešení, protože co s těmi lidmi budeme dělat, až se ekonomická situace zhorší. Budeme muset zvýšit věk odchodu do důchodu, kdo není zajištěný na stáří, bude mít problém, neexistuje dobré řešení reformy penzí, říká ekonom Vladimír Pikora. Podle něj politik, který vyřeší důchodovou reformu, za to zaplatí svou politickou kariérou. Dodává, že jsme na vrcholu hospodářského cyklu, nepotřebujeme mít schodkový rozpočet, naopak bychom měli mít přebytek.
Nepropagujeme alkoholismus, chceme zlepšit ovzduší v Praze. Z veřejných peněz na to šlo půl milionu, říká koordinátor projektu Pivem proti smogu Lukáš Eršil. Pražský magistrát se spojil se s pivovarem Lobkowicz a vzniklo pivo Pražský chodec, které má řidiče přimět, aby cestou domů nechali auto v garáži. Eršil dodává, že nabádají k pití jednoho piva po práci a spojitost s alkoholismem odmítají. Jde jim pouze o zlepšení ovzduší v metropoli a mediální pozornost.
Nejsilnější vzpomínka je hukot letadel a tanků, od rána na to myslím, říká pamětnice srpna 1968.
Doplňující desky na pomník maršála Koněva nepatří. Je to krůček k přepisování historie, říká Marta Semelová z KSČM.
Že Zeman nebude mít projev k výročí okupace, mi nevadí, ať řekne cokoliv, vypukne palba. Palach se stal symbolem těch lepších v národě, je prokazatelné, že 21. srpna o svém činu ještě neuvažoval. Jeho čin je důkazem toho, že nikdy nejste sám, i když většina národa je přesvědčena, že se nic dělat nedá, říká Robert Sedláček, režisér filmu Palach. Lituji toho, že jsem před čtyřmi lety přebíral státní vyznamenání v mikině, bylo to hloupé gesto, nechtěl jsem urazit lidi, pro které má ten akt význam, dodává.
Před Československým rozhlasem byly naprosto děsivé scény, zakrvácení lidé, plno mrtvých, sanity se tam motaly a odvážely zraněné. Reakce mladých byla enormní, ti vedli odpor proti okupantům, říká Jiří Jindra, chemik a historik, který byl svědkem boje proti vojskům Varšavské smlouvy před budovou Československého rozhlasu a na Václavském náměstí. Dodává, že příchod Rusů byl pro něj obrovským zklamáním, do té doby prý byli naši bratři. Na jedné ze svých fotografií z 21. srpna 1968 ho zachytil fotograf Josef Koudelka. Jindra byl jedním z pamětníků, který byl nalezen podle fotografie ve speciálním projektu Aktuálně.cz
Že by Čech nepomohl vietnamskému dítěti mě nenapadlo. Nemyslím, že to mělo rasový podtext, ta rasistická obvinění vzešla od Čechů, ne od Vietnamců, říká herečka Ha Thanh Špetlíková k utonutí dvou vietnamských chlapců v jezeře Lhota. Dodává, že Vietnamci dostávají omezené informace, překládá se jim jen něco. Názory na událost se rozcházely podle toho, jaké informace dostali. Sama se prý s opravdovým rasismem nesetkala. Špetlíková je první vietnamská herečka, která si zahrála hlavní roli v českém filmu. Je to podle ní další krok k emancipaci komunity. Sama cítí obrovskou vzdálenost mezi svou generací a generací svých rodičů, kteří mladým vyčítají, že jsou příliš vykořenění.
V Eibentálu jsem se narodil, ale moje děti už odešly za prací do města, dnešním mladým se do těžké práce nechce a v regionu pro mladé ani práce není. Já jsem zůstal, turisté nám pomáhají, jsme rádi, že to jsou Češi, máme si s kým popovídat, říká Jan Jager, výrobce kol a rumunský Čech z Eibentálu. Dodává, že mnoho kol dodal i do Čech, o tom, že by měl konkurenci v zahraničí neví.
Přiběhl kamarád, co dělal nosiče pian, že půjdeme odmontovat rudou hvězdu, vzpomíná spisovatel Ondřej Neff. Nakonec se musel skrývat před střelbou. V době srpnové okupace pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. A společně s kolegy hledal možnosti, jak dál šířit vysílání. Okupanti zapomněli na existenci rozhlasu po drátě, nakonec jsme ale skončili v Nuslích ve vile italských komunistů, líčí Neff. Kvůli Československu neštěkl ani pes, byli jsme absolutně odepsaní, bylo těžké nerezignovat, dodává.
Když se Dubček vrátil z Moskvy, zlikvidoval energii, kterou národ měl, pak přišla deprese, popisuje dění v srpnu roku 1968 písničkář Jaroslav Hutka. Z domu ve Vinohradské ulici viděl, jak vojáci bočním vchodem vnikli do budovy Československého rozhlasu. Křičel jsem na ně a oni po mně střelili, ale třicet centimetrů vedle do omítky, líčí Hutka, který deset let po začátku okupace opustil republiku. První léta jsem toho litoval, měl jsem pocit, že všechno dobré, co jsem udělal, jsem tím zničil, říká písničkář. Dodáváme, že celý rozhovor s panem Hutkou najdete na www.dvtv.cz - tato část zahrnuje pouze jeho vyjádření k událostem r. 1968.
Právy jsme naprosto poblázněni. Místo mozku máme v hlavě zákoníky a před očima vlčí mlhu. Po soudu požadujeme, aby za nás řešil, co jsme si omezeností sami nadrobili. Koho jsem ještě včera milovala, toho chci dnes zašlapat do země. Omezit soudním rozhodnutím, spoutat příkazy a ubít nařízeními. Co na tom, že je to otec mého dítěte, jen ať ho zavřou, dokud nezčerná, říká bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová v DVTV Apel.
Osudy 1968: Exkluzivní série rozhovorů s pamětníky událostí srpnové okupace. Sledujte už od soboty denně na DVTV.
