Byl symbolem Pražského povstání a celého konce světové války na našem území. Zdeněk Mančal, hlasatel Československého rozhlasu, zahájil nesmrtelným zvoláním "je sechs hodin" 5. května 1945 krvavé boje na barikádách, které vyčistily Prahu od naprosté většiny nacistických vojáků ještě před příjezdem sovětů. Komunisté se Mančalovi pomstili, detaily z jeho likvidace odkrývají zpřístupněné archivy.
Kdyby si rodiče Waltra Urbana nepořídili domek s číslem popisným 348, nejspíš by z Postoloprt odešli do otcova rodiště v Německu. Jenže v Sudetech zůstali. Přesně před 80 lety se tak Waltrův otec stal jednou ze stovek obětí poválečného běsnění Čechů. A i když se o postoloprtském masakru v kasárnách dodnes mluví jako o největší evropské genocidě před Srebrenicí, ve městě je to stále zakázané téma.
Vojenská kontrarozvědka SMERŠ se do Československa dostávala jen pár hodin za osvoboditeli z Rudé armády. Cíl byl jediný. Chytit a pozatýkat co nejvíc těch, jež utekli před bolševickým terorem, a odvézt je do sovětských lágrů. Ústav pro studium totalitních režimů však zjistil, že SMERŠ na území Československa i vraždil. Příběh Ukrajince z Mladé Boleslavi teď exkluzivně popisuje deník Aktuálně.cz.
Byť Rudá armáda v roce 1945 okupovala československé území "jen" několik měsíců, podle historiků nese tohle období hodně podobností s tím, co sovětská vojska v našem státě prováděla v letech 1968 až 1991. Ať už jde o kriminalitu, prakticky nevymahatelnou spravedlnost či neochotu okupačních vojsk vrátit se domů. Badatelé se proto nyní chtějí na tohle "bílé místo" československých dějin zaměřit.
Dlouhá léta se tu o tom příběhu nemluvilo. Mlčelo se i proto, že nacistickou posádku v Hostouni, kousek od německých hranic, později vystřídali sovětští okupanti. Přitom je to téma jak z hollywoodského filmu. Ve zdejších vojenských hřebčínech se během války nahromadilo mnoho vzácných koní. Aby přežili, přesně před osmdesáti lety je američtí vojáci v rámci operace Cowboy odvedli za hranice.
Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.
Byť už oficiálně panoval mír a nacističtí vojáci byli pryč nebo alespoň prchali v kolonách, pro řadu českých měst a obcí zůstávají 9. a 10. květen 1945 nejkrvavějšími dny jejich historie. Desítky tisíc tun leteckých pum shozených sovětskými letadly vedly k masakrům. Několik pilotů bylo za nálety na civilisty, při nichž například v Mladé Boleslavi umíraly i děti, oceněno ruským řádem Rudé hvězdy.
Ještě neodbila půlnoc, když se 7. května 1945 na okraji československé metropole, v Řeporyjích, objevují první vozidla americké 16. obrněné divize. Noční Prahou se kolona s vyvěšenými bílými prapory pohybuje několik hodin, cíl má ale jinde. Míří dál na Hradec Králové do Velichovek. Veze tam důležitý vzkaz polnímu maršálovi Ferdinandu Schörnerovi, veliteli Hitlerovy skupiny armád "Střed".
Během nacistické okupace ztratila obec Sedliště na Frýdecku osm mužů. Je paradoxní, že čtyři z nich zahynuli až v momentech, kdy vesnici osvobozovala sovětská armáda. Před osmdesáti lety - ve středu 2. května 1945 - nacisté v místní restauraci bezdůvodně zastřelili místního oblíbeného řídícího učitele Karla Janoška. Jen proto, že jim tlumočil vzkaz, aby zavčasu opustili okupované Sedliště.
Praha byla ještě zcela tichá a prázdná, když ve středu v půl šesté ráno do jejího centra dorazila vojenská tatrovka s těžkým a vzácným nákladem. Historici přivezli do metropole německý stíhač tanků Hetzer. Ten před osmdesáti roky ukořistili Češi a stal se jednou z jejich hlavních zbraní - a později i symbolem - Pražského povstání.
Třicet povstalců padlo přímo v ulicích, dalších jedenadvacet nacisté odvezli na střelnici a tam popravili. Přerovské povstání z 1. května 1945 sice ještě jednotky wehrmachtu potlačily, ale zdejší odpor zahájil sérii regionálních nepokojů, které později vyvrcholily revolucí v Praze. Jaké události v následujících dnech připomenou Pražské povstání, najdete v přehledné grafice uvnitř článku.
Osmdesáté výročí Pražského povstání a konce druhé světové války se v tomto týdnu připomíná hned na několika místech a mnoha akcemi. Redakce deníku Aktuálně.cz sestavila pro své čtenáře interaktivní mapu, kde je přehled vybraných událostí.
Aš a Cheb. Dvě města s atmosférou silného sudetoněmeckého fanatismu, jak dnes připomínají historikové, právě před 80 lety zpomalila postup amerických osvoboditelů západními Čechami. Hrdinství desítky padlých západních vojáků teď připomíná konvoj historické techniky nazvaný Final Strike, který oblastí právě projíždí a kopíruje cestu Pattonovy armády.
Pavel Rogl a jeho konvoj americké vojenské techniky z druhé světové války se připravuje na seřadišti na cestu do Aše na oslavy osvobození města americkou armádou a na následnou jízdu s názvem Final Strike.
Tisíce lidí z celého světa, včetně 80 přeživších holokaustu, prošly ve čtvrtek při Pochodu živých bývalým vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau, aby si připomněly 80. výročí jeho osvobození Rudou armádou v lednu 1945. Symbolická tříkilometrová trasa od nechvalně známé brány s nápisem „Arbeit macht frei“ ke krematoriím vzdala hold více než 1,1 milionu obětí, převážně Židů.
K bezprecedentnímu kroku se krátce před koncem války přesně před 80 lety odhodlali Američané při posledním bombardování Plzně. Nálet skoro tří set Létajících pevností - bombardérů B-17 - na Škodovy závody a nedaleké letiště dopoledne 25. dubna 1945 ohlásilo rádio BBC Plzeňanům v českém vysílání dvě hodiny předem.
Letos v květnu uplyne 80 let od konce druhé světové války. Na osvobozování tehdejšího Československa se významně podílela Rudá armáda a přes sto tisíc ruských vojáků při něm zemřelo. Rusko se však po napadaní Ukrajiny, kde vede již třetím rokem útočnou válku, ocitlo v mezinárodní izolaci. Deník Aktuálně.cz zjišťoval, zda města osvobozená Sověty plánují pozvat na oslavy výročí i ruskou delegaci.
Jedním z devatenácti vytesaných do mohutného památníku na kraji vesnice je i Oldřich Ohera. Konec války jej zastihl jako sedmatřicetiletého otce tří dětí. Pozdě večer 18. dubna 1945 držel s jedním ze sousedů noční hlídku, když do Zákřova vtrhli gestapáci s ruskými kozáky. Oldřicha postřelili a po několika dnech s dalšími osmnácti muži zavraždili. Jeho dcera je dnes v malé obci poslední pamětnicí.
