Filmovým režisérům v čele s Ondřejem Trojanem, Václavem Marhoulem a Jiřím Mádlem se nelíbí, jak se letos vybíral snímek, který Česko posílá na Oscary. Klára Tasovská, autorka vybraného dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, způsob volby hájí. "Připadá mi velmi typické, že se v Česku všichni bojí změn," tvrdí v pořadu Spotlight.
Na světové výstavě Expo v Ósace ve čtvrtek začal Český národní den. Zahájily ho česká a japonská hymna v podání Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Národního dne se účastní prezident Petr Pavel i japonská princezna Takamado.
Absolutním vítězem Cen Czech Grand Design 2024 se stal módní designér Jan Černý. Porotu Akademie designu ČR zaujala jeho kolekce oblečení pro český olympijský a paralympijský tým. Ta přitom na sociálních sítích vyvolala značné vášně a Čechy rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Do Síně slávy českého designu vstoupila fotografka Libuše Jarcovjáková.
Jedním z největších úspěchů české fotografie bylo letos zastoupení platformy Fotograf Contemporary na veletrhu Paris Photo. Přivezla tam díla Libuše Jarcovjákové a Markéty Othové a ta budila velký ohlas. Snímek Jarcovjákové se dokonce dostal do ostře sledovaného výběru režiséra Jima Jarmusche. Jak se tento úspěch zrodil, jsme se ptali umělecké ředitelky Fotograf Contemporary Markéty Kinterové.
Za normalizace fotografovala romskou, vietnamskou nebo LGBT komunitu, autoportréty či prostě “jenom” život. Řemeslo sice vystudovala na pražské FAMU, většinu života ale byla smířená s tím, že tvoří jen pro sebe. Teď je Libuše Jarcovjáková senzací u nás stejně jako v zahraničí. Velkou retrospektivní výstavu jejích děl od 70. let minulého století do současnosti právě zahájila Národní galerie.
Ohromil publikum na Berlinale. Nyní dokument nazvaný Ještě nejsem, kým chci být také na karlovarském festivalu dokazuje, že nejen česká animace dovede být světovým vývozním artiklem. Režisérka Klára Tasovská strávila dva roky nad sbírkou fotografií Libuše Jarcovjákové. Svůj film poskládala pouze z nich. A dokázala, že obraz na plátně se nemusí pohybovat, aby uměl silně emočně pohnout s publikem.
Vřelého přijetí se na filmovém festivalu Berlinale dočkal nový český dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové nazvaný Ještě nejsem, kým chci být. Jeho režisérka Klára Tasovská má radost, že se líbil. Příznivě vyznívají i první recenze. Pořadatelé snímek zařadili do sekce Panorama, kde se uchází o cenu publika. Zda jej obecenstvo vybere, si autorka netroufá odhadnout.
Česká režisérka dokumentárních filmů Klára Tasovská na únorovém festivalu Berlinale v německé metropoli uvede světovou premiéru snímku Ještě nejsem, kým chci být, jejž natočila o fotografce Libuši Jarcovjákové. Ve čtvrtek to oznámili organizátoři, kteří Češku zařadili na prestižní seznam účastníků. Akce se uskuteční od 15. do 25. února.
„Tehdy se neříkalo gay klub, ale buzinec. Společnost, která se tam denně stýkala, byla jako rodina. Lidé se dobře znali, nemuseli nic skrývat. Byl to pro mě naprostý ráj,” říká oceňovaná fotografka Libuše Jarcovjáková. „Na autoportrétech jsem nikdy nezkoumala, jestli mi to sluší. Byla to pro mě vždy součást sebepoznávání. Pravda ale je, že je mám od prvních negativů, že jich mám tisíce,” dodává.
„Tehdy se neříkalo gay klub, ale buzinec. Společnost, která se tam denně stýkala, byla jako rodina. Lidé se dobře znali, nemuseli nic skrývat. Byl to pro mě naprostý ráj,” říká oceňovaná fotografka Libuše Jarcovjáková. „Na autoportrétech jsem nikdy nezkoumala, jestli mi to sluší. Byla to pro mě vždy součást sebepoznávání. Pravda ale je, že je mám od prvních negativů, že jich mám tisíce,” dodává.
Několik měsíců předtím, než oslaví sedmdesátiny, zažívá fotografka Libuše Jarcovjáková mimořádný zájem o svá díla. Před třemi roky dostala ocenění za výstavu roku na prestižním festivalu ve francouzském Arles, momentálně je nominovaná v kategorii Fotografka roku na cenu Czech Grand Design, a to za kampaň pro činohru pražského Národního divadla.
Jakou souvislost má bývalá šroubárna v Libčicích nad Vltavou, vietnamské říkadlo o tygrovi a fotografie Libuše Jarcovjákové? V jedné z revitalizovaných staveb továrního areálu půl hodiny vlakem z centra Prahy se před pěti lety zabydlela galerie Arto.to. Ta nyní v někdejším Uhelném mlýně, jak se prostor také nazývá, uspořádala výstavu děl Jarcovjákové nazvanou Jako když tygr spí.
Fotografka Libuše Jarcovjáková se loni stala nečekanou hvězdou světoznámého fotografického festivalu Rencontres d’Arles. O její výstavě Evokativ pak psaly pochvalné recenze i tak významné noviny, jako je britský Guardian. Nyní jí Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila titul Osobnost české fotografie 2019.
Britský deník Guardian vyhlásil žebříček nejlepších fotografických výstav roku 2019 a jeho první příčka patří české fotografce Libuši Jarcovjákové. Prvenství připadlo její výstavě nazvané Evokativ, která okouzlila kritiky na fotografickém festivalu Rencontres d'Arles. Za Jarcovjákovou skončila například i londýnská výstava legendy světové fotografie Diane Arbusové.
Nejznámější fotografický festival světa se jako každé léto koná v jihofrancouzském Arles. Letos mají Češi o důvod víc ho navštívit: velký úspěch tu slaví fotografka Libuše Jarcovjáková. Výstava v Arles ji objevuje světu.
Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila již popatnácté prestižní ocenění Osobnost české fotografie. Letos ho získala fotografka Libuše Jarcovjáková. Cenu za celoživotní přínos obdržela další žena: Markéta Luskačová. Nejlepší fotografickou publikací roku se stala kniha Josefa Mouchy Válka za studena.
Fotografka Libuše Jarcovjáková se vždy pohybovala v extrémech. Večery trávila v hospodách, fotila v gay klubech a učila češtinu Vietnamce a Kubánce. A díky svému otci, přednímu českému výtvarníkovi, se stýkala s uměleckou elitou.
Nový projekt galerie se vrací do osmdesátých let.
