Filmové drama, které právě vzniká a v němž hrají Martin Hofmann, Ondřej Vetchý či Michal Dlouhý, odkrývá motivy čs. legionářů v Rusku, proč do legií vstupovali, i když je znovu pohltila válečná vřava, co je drželo při životě v nekonečné Sibiři či proč nepřišli o rozum ani při nevídaných krutostech bolševiků. I o tom je mimochodem VI. manifestační sjezd legií se sobotním pochodem Prahou.
Generál Jan Syrový byl po druhé světové válce jedním z nejvýraznějších aktérů procesů se skutečnými nebo domnělými kolaboranty. Syrový se podle historiků řadí do druhé kategorie. Jeho pozůstalí nyní dostali šanci, aby se generálovo jméno očistilo. Městský soud v Praze přijal od státního zástupce návrh, aby jeho případ projednal v obnoveném procesu. Deník Aktuálně.cz má návrh k dispozici.
"Je až neuvěřitelné, jaké obtíže volyňští Češi zvládli, co vše vybudovali a že je nezlomil německý nacismus, ukrajinský nacionalismus ani komunismus. Ze všech hrozných ran se vždy vykřesali. Nikdy se nevzdávali a drželi při sobě," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz historička Dagmar Martinková. I o tom je její nová kniha Na pozvání cara. V Česku dnes žije minimálně 300 tisíc potomků volyňských Čechů.
"Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa!" prohlásil prezident T. G. Masaryk při svém návratu do vlasti v listopadu 1918. A nemohl to shrnout výstižněji. Na obranu zájmů válkou vyčerpaných a mnohdy i zmrzačených legionářů vznikla před sto lety 22. května 1921 na ustavujícím sjezdu Čs. obec legionářská. Její tradice a hodnoty se novodobí legionáři snaží udržoval i dnes.
Bez československých legionářů v Rusku, Itálii či Francii a jejich bojových úspěchů by Československo nikdy nevzniklo. I přesto o nich víme stále málo. Zejména o tisících, jejichž ostatky spočívají i v Kazachstánu či Rumunsku. "Zapomínalo se na ně už při jejich návratu domů v roce 1920," říká v rozhovoru Milan Mojžíš, tajemník legionářské obce, která vznikla právě před 100 lety 22. května 1921.
Unikátní pojízdné muzeum legiovlaku je kvůli pandemii koronaviru zaparkované v železničním depu. Československá obec legionářská (ČSOL) seznamuje proto veřejnost i v lockdownové pauze alespoň virtuálně s dosud málo známými příběhy čs. legionářů. A přispívají k tomu i desítky jejich potomků, kteří databázi ČSOL obohatili v uplynulých dnech o 600 veřejnosti dosud anonymních snímků svých předků.
Do Československa, na jehož vzniku mají legionáři lví podíl, se jejich poslední konvoje vracely před 100 lety. Badatelé však ani dnes nevycházejí z údivu nad jejich schopnostmi. "Bojovali, živili a šatili 70 000 vojáků i v těch nejdrsnějších podmínkách Sibiře," říká historička Daniela Brádlerová. Založením spořitelny, banky či rozsáhlé logistiky předběhly čs. legie v Rusku dobu o celá desetiletí.
Jak se v roce 1968 mohl z nedotknutelného komunistického generála Jana Šejny stát spolupracovník CIA, z reformátora generála Václava Prchlíka asfaltér a z ministra reformní vlády generála Martina Dzúra normalizátor? Pozoruhodné osudy generálů v klíčových okamžicích historie ukazuje nový dokumentární seriál České televize. Zde jsou příběhy sedmnácti z nich. A rozhovor s dramaturgem dokumentu.
Pražské povstání se stalo největší bitvou Čechů na vlastním území v moderních dějinách. Velel mu generál Karel Kutlvašr. Nyní v nakladatelství Epocha vychází jeho vzpomínky, které sepsal v komunistickém kriminále. Režim je tehdy zabavil a ukryl. Generál vypráví o tvrdých bojích, o zákulisí vyjednávání s Němci i o nastupujícím politikaření, jež ovládlo společnost po konci války. Zemřel v roce 1961.
Advokát František Polák mezi válkami hájil komunisty, později v Sovětském svazu zažil jejich totalitní metody. O novodobých otrocích v lágrech gulagu svědčil v OSN, kde posléze pracoval jako noční hlídač, aby dále mohl upozorňovat na represivní povahu komunistického sytému. Marně. Klíčovou výpověď pak přinesl i v mediálně sledovaném sporu tří francouzských komunistů.
Poslanecká sněmovna se distancovala od nedávných výroků svého místopředsedy a šéfa KSČM Vojtěcha Filipa o československých legionářích. Podle poslanců nejsou postojem sněmovny. Shodli se na tom na návrh STAN všechny frakce s výjimkou komunistů. Filip již dříve jakékoli pochybení odmítl.
S ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem o Koněvovi, úniku tajných informací, těžkém pořízení s Rusy i o nadějích ČSSD.
Na začátku března se vydala česká výprava na Sibiř. Konkrétně k zamrzlému jezeru Bajkal, které se rozhodla přejít. Akce byla pořádána ke stoletému výročí přechodu Bajkalu sibiřskou armádou, které tehdy velel pozdější československý generál Sergej Vojcechovský, kterého po válce unesla sovětská tajná policie NKVD. Vojcechovský zemřel v roce 1951 v sovětském pracovním táboře.
Směsice radosti, ohromení, ale i obdivu k předkům bojujícím před sto lety v Srbsku či Rumunsku pohltila české historiky po návratu z Balkánu. Na jihu Evropy pátrali po hrobech Čechů z první světové války a našli přitom nová místa nebo zapomenuté hroby s ostatky tisíců českých vojáků.
Nezměrná muka zažili čeští legionáři v první světové válce na Balkáně. Na jejich hrdinství se přesto postupně zapomnělo. V regionu dnešního Srbska a okolních zemích spočívají ostatky desetitisíců našich předků. Až nyní jsou vojáci postupně identifikováni.
Československo teprve vzniklo, a už muselo před sto lety v létě 1919 bojovat o přežití. Komunistická vojska Maďarské republiky rad obsadila bezmála polovinu Slovenska, svých někdejších Horních Uher. Maďaři bez zájmu většiny slovenské veřejnosti kontrolovali Košice, Banskou Štiavnicu, Prešov nebo Zvolen. Nový československý stát se tak po bojích s Poláky na Těšínsku už podruhé v krátké době ocitl v mimořádně kritické situaci a zápasil o územní integritu. O přežití.
Proč jsou českoslovenští legionáři i po sto letech považováni v mnohých částech Ruska za bandy hrdlořezů a loupežníků? Mohou za to paradoxně lživé a někdy až pohádkové mýty z dílny bolševiků. A svým způsobem i to, že pouhých několik desítek tisíc československých dobrovolníků-legionářů drželo v šachu obrovský kus Sibiře, celé Povolží a Ural. Rovněž s tímto "ponížením" se hrdost mnohých Rusů jen těžko vyrovnává. I po sto letech.
Radim Chrást stojí u pomníku československých legionářů v ruském městě Miass na Urale a ani se nesnaží skrýt dojetí. Památník, pod nímž leží ostatky třiceti Čechoslováků, kteří přesně před sto lety padli při osvobození města od rudého teroru, vydupal s přáteli doslova ze země. A přitom ho policisté před deseti lety, když poprvé přijel do Miassu, zatkli hned na nádraží.
Inokentiji Chlebnikovovi z ruského města Kurgan už došla trpělivost s úřady jeho města. V dopise českému velvyslanci v Rusku si stěžuje na byrokracii krajanů i neúctu Čechů ke svým předkům, kteří jim před sto lety vybojovali samostatný stát. "V roce 1985 byl v našem městě barbarsky zbourán pomník 54 československým legionářům, kteří tu i s ruskými vojáky položili životy za svobodu Československa a Ruska. Velmi mě proto udivuje, že Češi nepožadují obnovení zničeného legionářského pomníku. Anebo je příbuzným padlých českých hrdinů lhostejná vzpomínka na jejich statečné předky?" ptá se Inokentij Chlebnikov. Přinášíme reportáž přímo z ruského Kurganu a Zlatoustu.
O bojích československých legií v Rusku před 100 lety toho víme poměrně dost. Tím spíše překvapí archivní snímky, které je ukazují ve zcela nebojových situacích. Legionáři zakládali divadla, orchestry a fotbalová mužstva. Pořádali sokolské slety a nejrůznější sportovní turnaje. A i tím si získávali přízeň místních. Podívejte na unikátní fotografie (s přispěním nakladatelství EPOCHA) z chvil odpočinku Čechoslováků.
