Žijeme v bezpečné i mezinárodně zajištěné zemi. Přesto se místní politici snaží vytřískat volební procenta z nahánění úzkosti, že o klid můžeme brzo přijít. Není pak divu, že se tu kdekdo bojí.
Volby do Bundestagu ukázaly, že navzdory všem krizím u našich západních sousedů slábne extrém. Hlavním tématem se pro ně stala péče o klima.
Česko nedokázalo jako stát poskytnout azyl ani čínským křesťanům, kteří utekli do "země Václava Havla" před komunistickým terorem.
Spoty Spolu a PirSTAN jsou laděny úplně opačně, apelují na odpovědnost, slušnost a poctivost, úctu k druhým, chtějí zemi vrátit budoucnost.
Až časem pochopíme, jak extrémně výhodné pro nás bylo, že v berlínském kancléřství seděla tak dlouho právě tato žena. Její mládí prožité v socialistickém bloku i péče o ekonomické spojenectví se střední Evropou se vyplatily všem. Nyní přijdou těžší časy.
Strana zelených skončila čtvrtá, od studentů středních škol dostala 7,1 procenta. Nejsme Německo, dalo by se to stručně shrnout. Zelení to u nás mají těžké.
Únava z nekonečné éry dosluhující kancléřky je znát a předvolební plakáty zemi slibují zcela nové vize. Podle průzkumů to ale vypadá, že Němci nakonec u lídrů hlavních stran poptávají především to, aby se co nejvíce podobali ženě, jež právě odchází.
Je pozoruhodné, že v týdnu následujícím po havárii nebyl u Dezy z holdingu Agrofert, který patří do svěřenského fondu premiéra Babiše, vůbec odebrán vzorek.
Marian Jurečka se zachoval jako nelídr. Problém čtyřprocentní zaměnil za problém celonárodní.
Každému z vyzyvatelů Andreje Babiše něco důležitého chybí. Premiér tak stále může živit naději na obhajobu křesla, i když za poctivce už ho nepovažují ani jeho vlastní příznivci.
Česká národní banka v zásadě nemá na vybranou. Peníze rychle ztrácejí hodnotu, takže jí nezbývá než zvednout úrokové sazby. Předseda vlády je ale proti. Nelogicky to působí jen do chvíle, než si člověk uvědomí, o kolik by kvůli tomu přišel holding, který má zaparkovaný ve svěřenských fondech.
Pro zákaz cestování občanů Schengenu do Spojených států už nejsou žádné zdravotní důvody. Přesto stopka může trvat další rok - až do kongresových voleb naplánovaných na listopad 2022. Biden a demokraté se bojí republikánské palby, že ohrožují bezpečí Američanů. USA zůstanou zavřené.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová: „Nejde tu o nic menšího, než je důstojnost jednotlivce a spravedlnost. Neboť v tom spočívá samotná duše Evropy.“
Vztahy s Čínou, a nejen ty české, připomínají jednu z nejzábavnějších povídek Woodyho Allena o dálkové partii šachu mezi pány Gossagem a Vardebedianem.
Ovčáček informuje o Zemanovi: „Prý tady přiletěl jakýsi žvanivý pták. Jenže mlčení, které moc dobře zná, je vzácné krásné. Proč se ochuzovat plkáním?“
Mezi našimi politiky jaksi zásadně, katastroficky chybí někdo jako Jorge Mario Bergoglio, někdo, kdo by měl ideály, nestyděl se za ně a nezavrhl je. Mladé by lákal.
Jedna věc je dušovat se před volbami, s kým kdo do Strakovy akademie nikdy nevkročí. Druhou věcí je pak zvládnout realitu, kterou hlasování přinese. Pokud nebude možné obejít hnutí ANO, zbude demokratickým stranám v ruce Sofiina volba zda vládnout s Babišem, nebo pustit k moci Okamuru. Je tedy fér se ptát už nyní, jak by se rozhodly.
Politikům nestačí, aby k nim voliči chovali sympatie. Potřebují vzbuzovat vášně, chtějí-li co nejvíc svých přívrženců dostat v den voleb k urnám. Která partaj to umí nejlépe?
Demokratické koalice jsou na tom díky průzkumu STEM jako Rocky Balboa, když mu v ringu hodili do trenek led, mohlo, mělo by je to pěkně nakopnout.
Pro dvacetileté Američany není 9/11 živou pamětí, ale historií. Dopady toho tragického dne vnímají, ale nejsou jím zatíženi. Na rozdíl od rodičů nejsou myšlenkově a názorově uzavřeni ve svých vězeních. Lepší budoucnost Ameriky je už jen na nich.
