Slabost nominace Jana Lipavského je čím dál zjevnější. Pokud se ale pětikoalice shodla, že právě on bude novým vládcem Černínského paláce, prezident nemá žádnou ústavní záminku na tom cokoliv měnit. Ze jmenování vlády se stává velmi nákladná dražba ztraceného času.
Lidovecký předseda dal sbohem zemědělství, řídit teď bude ministerstvo práce. To sice v lecčem připomíná pole, ale minové. A pokud bude chtít jeho novopečený šéf prosazovat reformy v podobě, jakou avizuje, může to také celé rychle skončit prázdnou slámou. Odvaha nastupujícímu ministrovi nechybí, na úspěch to ale nestačí.
Šéf STAN uvažuje o kandidatuře na prezidenta. Máme jásat, že se ze silového vnitra stane průchoďák a že se s policií zřejmě zase nic nezlepší?
Opožděné, pomalé, ale velmi důležité. Ústavní soud dal pozůstalým po obětech železné opony novou naději, že alespoň oni se snad dočkají spravedlnosti.
Jak víme, Miloš Zeman sám je tím, kdo by ve vládě správně sedět nemohl už jen kvůli podpoře Ruska a Číny proti nám. Slabost vůči němu je vysoce riskantní.
Volby vyhrál Trump, lednový útok na Kongres byl diverzní akcí FBI, ženy v Mississippi jsou v mateřství zabezpečené, spokojené... Ve své svaté válce proti progresivní levici ztratili lidé z opačného názorového pólu soudnost a zrazují své hodnoty. Kdo vystoupí ze zákrytu, je vyobcován.
Když padne jeho jméno, většině lidí se hned vybaví také jeho celoživotní parťák Jiří Hanzelka. Ten opustil svět už v roce 2003. Miroslav Zikmund se k němu přidal včera.
Třeba u nás nakonec vznikne něco na způsob „bezzásahových zón“ na Šumavě. Takové legálně bezzásahové neočkované hospody, bezzásahové neočkované čtvrtě, bezzásahové tetovací salóny.
Je hezké, že se konečně Andrej Babiš a Petr Fiala dokázali postavit vedle sebe. Smutné je, že to udělali, až když se zoufalí lékaři rozhodli nahradit neschopný stát.
Antivaxerská scéna se stále těsněji propojuje s nejtemnějšími proudy politického okraje. Vláda rezignovala na prosazování svých vlastních pravidel. Každodenní realitu začíná formovat právo bezohlednějšího.
Již to vypadalo, že ekonomická ministerstva konečně zase jednou obsadí hospodářští experti stran, jak tomu má být. Místo toho se však opět narychlo hledá náhodný manažer, aby vedl průmysl a obchod.
Česko má sice dva premiéry, ale momentálně ani jeden kabinet, který by se mohl vypořádat s covidovou, energetickou či rozpočtovou krizí.
Věřím, že Petr Fiala Miloši Zemanovi velmi slušně oznámil, že za ním stojí ústava a parlament, že prezident není žádné božstvo, jemuž může být osud těch dole lhostejný.
Ty "plíce" jsou pro život každého člověka extrémně důležité a právě dostávají pořádně zabrat. Nemůže za to ale covid - čerstvě zveřejněné satelitní snímky ukazují, že brazilský deštný prales mizí nejrychleji za posledních 15 let.
Zastánci Druhého dodatku americké Ústavy považují právo na nošení zbraně za absolutní. A je z nich cítit přesvědčení, že použít ji vyžaduje odvahu, kterou nepostrádají. Jenže zahnán do kouta může nakonec stisknout spoušť úplně každý. I vyplašený sedmnáctiletý kluk s dětskou tváří.
Mnoho žen i mužů se bojí toho druhého obejmout, přivinout. Mám? Nemám? Není to nebezpečné? Nenakazím ho, nenakazím ji? Pekelná doba covidová.
Konec "bývalého budoucího" ministra průmyslu je příležitostí pro vznikající kabinet Petra Fialy si ještě jednou proházet posty tak, aby každý úřad řídila nezpochybnitelná osoba.
Nelze se ovšem neptat, jak by pětikoalice zareagovala, kdyby byl na místopředsedu sněmovny navrhován Andrej Babiš? Taky by ho nezvolila? Nejspíš ano.
Je opravdu s podivem, jak jeden člověk, byť ve vysoké funkci, může blokovat pohyb země dopředu, ven z marasmu. Jeví se býti velmi slabou česká demokracie.
Česko stále nemá funkční právní úpravu, podle které by se dala dobře krotit pandemie a zároveň vždy co nejméně trpěly občanské svobody. Je to selhání centrálních politiků, kteří svoji odpovědnost hází na hejtmany. Už zase.
