


Ředitel škodlivější než tráva
Studenta vyhodili ze školy čtrnáct dní před maturitou kvůli držení tří gramů marihuany. Neslýchaná pitomost!



Studenta vyhodili ze školy čtrnáct dní před maturitou kvůli držení tří gramů marihuany. Neslýchaná pitomost!
V jakési letní anketě - tak před deseti lety - byl Václav Klaus tázán, co si píská ve sprše.
Tak nám politici a stavaři zahájili budování dalších čtyř kilometrů dálnice D1 a možná za dva roky se konečně dočkáme cestování po autostrádě i u nás na Valašsku, Slovácku a kousku Hané. Poprvé hurá.
Naše veřejnoprávní média mají k původnímu ideálu formulovanému na začátku dvacátých let minulého století ve Velké Británii, podle něhož se po druhé světové válce zakládala tato média v západní a po roce 1989 i ve střední Evropě, stále hodně daleko.
Snad ne úplnou náhodou se setkaly během dvou dnů dvě protichůdné zprávy. Jedna o demonstraci za legalizaci marihuany, druhá o rekordním počtu programů zaměřených na léčbu a prevenci drogové závislosti.
Nuda, nuda, nic jiného než nuda - pročetl jsem si tak ze cviku volební programy politických stran, které se za chvíli utkají v lítém volebním boji.
Martina Navrátilová hrála nezapomenutelné tenisové zápasy na Štvanici před dvaceti lety při Poháru federace.
Zvykl jsem si rychle (a rád) na početnou přítomnost Čechů a Slováků, kteří přijíždějí do Británie za prací.
S hudebními festivaly se v Praze poněkud roztrhl pytel. I s těmi "klasickými". Na jeden takový měla, prý, přijet i operní diva Cecilia Bartoli. Nakonec nepřijede.
Ať se dnes v noci v New Yorku rozhodlo blízkovýchodní kvarteto jakkoli, hrozbu humanitární katastrofy v Palestině se mu nemusí podařit odvrátit.
Už jednou jsem tu psal, že novinové titulky často hlásají něco docela jiného, než se lze v článku dočíst. Nevím, co to přesně způsobilo, ani jak je to v zahraničí.
Analýza - Možná je dobře, že těsně před volbami nadporučík policie Tomáš Čermák brutálně zbil právě ředitelku sekce Úřadu vlády Kateřinu Jacques, která protestovala proti pochodu neonacistů.
Nemusí to být na první pohled patrné, ale právě teď - čtyři týdny před volbami - se mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem rozhoduje o tom, kdo z nich se počátkem června bude moci považovat za vítěze.



Co považujeme za normální, může se velmi rychle změnit. Když se Vigdís Finnbogadóttirová v roce 1980 stala prezidentkou Islandu, byla první demokraticky zvolenou ženou na světě ve funkci hlavy státu.
Je nejvyšší čas prozkoumat prezidentskou standartu. A také zrak Václava Klause.
Zatím ještě s otazníkem, protože nepatrně teoretická naděje žije. Nicméně někdejší fotbalový boss František Chvalovský by si mohl i tak zpívat: "Ó Blšany, ó Blšany, kde jsou mé tolary?"
Zase je to tady: Stát se znovu ukázal jako mistr v utajování. Nemůžeme zveřejnit všechno, brání nám obchodní tajemství, říkají politici a úředníci, proč si lidé v Česku nemohou přečíst celou smlouvu o investici korejské společnosti Hyundai v Česku.
Obtížná minulost vlastní země a pozice náhodného vnějšího pozorovatele mě vybavily do jisté míry zvláštní citlivostí, někdo by řekl přecitlivělostí, vůči zprávám o těch, kteří přicházejí do Británie za lepším životem. Ať už jako uprchlíci či ekonomičtí emigranti.
Česká média většinu svého prvomájového zpravodajství věnovala policejnímu útoku na kandidátku Strany zelených Kateřinu Jaques. Stranou pozornosti zůstala veselice na Letné.
České dráhy asi nemají dobré zkušenosti s Jiřím Paroubkem. Je to pro ně zřejmě pasažér, který obvykle podvádí a jezdí načerno.