


Českou společnost dělí propastná puklina. Jedna její část hnědne, náckovatí
Výročí 17. listopadu 1989 mělo dvě tváře. Jedna skandovala Ať žije Havel. Druhá, silnější, měla hnědou barvu.



Výročí 17. listopadu 1989 mělo dvě tváře. Jedna skandovala Ať žije Havel. Druhá, silnější, měla hnědou barvu.



S tím, co říkal ráno u Hlávkovy koleje, by premiéra odpoledne na Albertově zemanovci vypískali. Mysleli by, že se zbláznil.



Sami džihádisté Západ neporazí. Ale naše vnitřní válka může zničit svobodu, vymazat 17. listopad 1989.



Útok v Paříži byl rozsáhlý a koordinovaný. Zdá se těžko pochopitelné, jak mohl uniknout tajným službám.



Na osobní integritu si nehraje. Téměř cokoli řekne, je buď urážka, nebo zábavný nesmysl, píše v portrétu prezidentského kandidáta Helena Zikmundová.



Ve Vallettě se pozornost Evropy obrátila od sebe ven. U nás doma nám chybí premiér, který by se zastal utečenců.



Jiří Ovčáček se skrze svůj Facebook obrací k veřejnosti, oslovuje jím určitě několik tisíc lidí. Někteří z nich jeho profil používají k šíření vulgarit a nenávisti.



Všecko je relativní? Nic neplatí? Ne. Pravda se dá najít. Nevládní organizace bude učit studenty, jak poznat propagandu.



Co je ovšem ve Spojených státech běžný a respektovaný benefit, v Česku nejspíš vzbudí vlnu závisti.



Bývalý kancléř imponoval svým uměním zlomit blbou náladu i stoickým klidem, píše Karel Hvížďala.



Na summitu EU se Bohuslav Ewa Sobotka změní ve vůdce téměř padesátimilionového dvojnároda.



Konec legrace. Na mapu, podle které v příšerně komplikovaném světě fungujeme, přestává být spoleh.



Paragraf 63 zákona o policii, který určuje, kdy jsme povinni ukázat občanku, by měl být změněn. Připomíná totáč.



Příběh zatracovaného českého letadla připomíná, jak relativní může být slůvko „škůdce“.



Jsme zvyklí pojímat život jako boj. Ten zápas nás vyčerpává. Přijmout fakt, že jsme smrtelní, může být osvobozující.



Banální věc, jako je žádost ministra o policejní chránění, se u nás ihned zvrhla v soutěž o národního hrdinu.



Práci mají už skoro všichni. O tom, jak placenou, se ovšem v opojení novými investicemi nemluví.



Devět východních zemí NATO se chce umět bránit Rusku. Jednaly v Bukurešti. Zeman nejel. Putin by ho pochválil.



V Americe je Andrej Babiš pro NATO, pro EU, pro Západ. U nás tak jasný postoj nenabízí. Jeho voliči to nechtějí.



Rozostřená měřítka spravedlnosti. Není správné, když je útok autem se dvěma zraněnými trestán stejně jako úkladné vraždy.