


Zeman a Sobotka na Hradě. Špatná parodie na demisi vypadala jako historka z podsvětí
Na takové televarieté není příhodná doba nikdy, natož když se kácí vláda.



Na takové televarieté není příhodná doba nikdy, natož když se kácí vláda.



Vůbec nejde jen o vrstvení papíru té nejlevnější rakve, jak se to může z debaty o pohřebnictví zdát. Komentář Luďka Navary.



Pro ČSSD je zásadní, aby Andreje Babiše dostala z ministerstva financí. Jinak prohrála. Pro Bohuslava Sobotku platí samozřejmě totéž.



Navzájem výhodná symbióza politiky a sportu nabývá před každými volbami na vřelosti i na objemu. Ale letos s tím pomalu. Problém má hlavně ČSSD.



Pokud městská část nemá dost strážníků na hlídání elektrokoloběžek či jiných vozítek, kde vezme hlídače cyklistů, kteří na zákaz nebudou dbát?



Posledním (známým) Sobotkovým trumfem byla pověst čitelného, uvážlivého politika. Nebyla to možná silná karta, ale pořád cenná na to, aby ji odhodil.



Předčasné volby nejsou pravděpodobné. Miloš Zeman je zatím pánem situace.



Zbaví se Bohuslav Sobotka demisí odpovědnosti? Nesmysl. Teprve teď ji konečně přijal. Pozdě, ale přece.



Představa, že premiér řekne „Babiš je v pořádku,“ je stejně pravděpodobná, jako že senátor Kubera rozjede protikuřáckou kampaň.



Je obtížné porozumět tomu, že ultrakomerční zábavní akce je notoricky prodělečná. Je to, jako by stát musel sypat miliony do houpaček a kolotočů.



Zrada nás doprovází od bájného Svatopluka po rok 1968 a Antichartu. Odkud přijde příště? Komentář Luďka Navary pro Aktuálně.cz.



Rozchod s ANO je pro ČSSD riziko. Jenomže věci už jsou moc rozjeté. Zůstat spolu by byla i na české poměry příliš trapná komedie. Od Sobotky i Babiše.



Žijeme v Česku, takže rozumný návrh poslance Františka Adámka (ČSSD), aby i single ženy mohly podstoupit oplodňovací léčbu, samozřejmě neprošel.



Českému prezidentovi zjevně nestačí objímání s Putinem a panem Si, stojí o uznání na Západě, v Americe.



Francouzi mají jedno známé a nepříliš slušné slovo, začíná na "m…". Teď ho vmetli do tváře teroristům, píše v komentáři Jan Moláček.



Padají další tabu kolem médií. Místo abychom přijali pravidla Západu, vracíme se na Východ a Západ se nám začíná přizpůsobovat.



Žádný reálný scénář českých parlamentních voleb by pro Česko neměl tak fatální důsledky jako případné vítězství Marine Le Penové, glosuje Jan Moláček.



Bylo by předčasné malovat si Emmanuela Macrona jako příštího lídra liberální Evropy. Ale byl by to lepší prezident než Le Penová; pro Francii, pro Evropu i pro nás.



Média se nemají stávat nástrojem strachu, teroristů, šílenců, mají informovat, analyzovat, komentovat v klidu a s odstupem.



Jiný příklad: Student žurnalistiky, který neví, co je samizdat, nemůže hovořit o vzdělání, i když dosáhne titulu magistr.