Žádný konec reforem se nekoná. Vypadá to, že se vláda probouzí ze zimního spánku. Někteří její členové začínají chápat, co je smyslem politiky - změna k lepšímu, plnění slibů.
Upřímně jsem váhal, jestli text, který jste teď otevřeli, napsat. Bylo jasné, že bombasticky ohlašované interview amerického moderátora Tuckera Carlsona s ruským vůdcem Vladimirem Putinem nebude rozhovor v pravém smyslu slova, ale spíše Putinův projev, ve kterém bude opakovat své dvě mantry: Jak Západ Rusku ubližuje a že Rusko má historický nárok na Ukrajinu.
Těmi zdroji jsou zhrublí politici odmítající elity, sociální sítě, pocit, že mám právo na všechno, pěstování společnosti úspěchu a naprosto mylné chápání svobody a demokracie.
Naše země by ve znaku neměla mít dvouocasého lva, ale mnohem spíš půllitr piva. Suchej únor jde proti české chlastací tradici. V tom je jeho mimořádná cena.
Lékařka nám při vyšetření v podstatě nic neřekla, změnilo se to, až když jsem jí řekl, že jsem taky doktor, vyprávěl mi kolega o návštěvě v nemocnici, kterou absolvoval s otcem. "Pak najednou začala podrobně vysvětlovat, co vše tátovi je. A nepřestala ani poté, co jsem přiznal, že jsem sice doktor, ale filozofie," smál se.
Už jsme si zvykli, že na Hradě sedí někdo normální, kdo nás nežene do náruče Ruska. Že tam nepanuje Miloš Zeman. Ale ono to vůbec samozřejmé není. Mohl tam vládnout Andrej Babiš.
Debatu o Istanbulské úmluvě ovládlo slovo gender, strach z reality, ze světa, ve kterém žijeme. Ani nová úprava důchodů se s budoucností nijak neobtěžuje. Dopředu se nepohybujeme.
Po konci úspěšného předsednictví začala pro Česko v unii etapa, kdy jsme dostali nálepku konstruktivní země a nejnormálnější části Visegrádu. Teď se vracíme zpátky.
Vládní politici se probouzejí z letargie, Pirát Bartoš spustil občanku v mobilu a česká společnost je natlakovaná jak papiňák. Přetlak na maximum podporuje opozice.
Důvěra v soudní systém je pro demokratický stát klíčová. České soudy se ale až příliš často snaží, aby jim občané nevěřili.
Stanycje Luhanske na východě Ukrajiny před deseti lety místní lidé a ukrajinští vojáci říkali "Náš Stalingrad." Když jsem tam jel na jaře 2015, cestu lemovaly stromy, ohořelé a popadané kvůli raketám Grad.
Rakušan ve spotu říká: „Lidi na nás koukají a vůbec nerozumí tomu, co děláme. Zbytečně taktizujeme, hrajeme při zdi. Důvěru mnohých jsme zklamali, jen abychom zůstali ve hře.“ Sype si popel na hlavu, pokouší se pětikoalici vytáhnout ze srabu.
Petr Fiala má za sebou velmi těžké období, má nárok být unavený. Ale jako premiér vlády nemůže přestat Česko měnit k lepšímu. To po něm jeho voliči nechtěli.
Kdyby nám dnes vládl kabinet Andreje Babiše, Česko by se zřejmě vydalo orbánovsko-ficovskou cestou. Bůh nás chraň.
Vláda Petra Fialy má před sebou ještě dva roky, ale žádné reformy ani zásadní změny už podle ministra financí Zbyňka Stanjury nechystá. Jenomže na dva roky prázdnin Česko nemá čas.
Zastánci a kritici eura se v jedné věci shodují a oba tábory mají pravdu: euro je především politický projekt. O to víc je fascinující, že se vybíjíme ekonomickými argumenty, jak ukázaly dny po prezidentově výkopu k debatě o euru.
Být, či nebýt matkou? Otázku, kterou pokládá spisovatelka Sheila Heti v knize Mateřství, si podle statistik klade i čím dál větší množství Češek. To se nelíbí významné části společnosti. Stejně jako v mnoha ohledech penalizuje matky, trestá i bezdětné, které odmítají být - autorčinými slovy - “portálem, skrze nějž může přijít muž”. Ženy tak poslouchají, že rodí málo, pozdě a špatně.
Nedělejme si iluze, o naši budoucnost se v roce 2024 bude hrát na Ukrajině. Pro Rusy jsme jednoznačně nepřátelskou zemí.
Tři různé pohledy na naději pro Česko. Zároveň však platí jedno zásadní: v roce 2024 se zřejmě rozhodne o tom, jestli Rusko rozšíří válku z Ukrajiny na Západ.
Až se bude bilancovat právě končící rok pro českou zahraniční politiku, zřejmě zazní, že se zemi dařilo. Po právu. Vždycky lze poslat víc zbraní na Ukrajinu a ještě lépe vysvětlit partnerům, co chceme. Ale v tom zásadním jsme uspěli - Česko zůstává důvěryhodným spojencem v NATO a EU.
