Papež Lev XIV. podepsal v pátek dekret o blahořečení Jana Buly a Václava Drboly, oznámilo brněnské biskupství. Oba kněží patří k obětem komunistické totality v Československu. Byli odsouzeni ve vykonstruovaných procesech a popraveni. Nyní jsou církví oficiálně prohlášeni za mučedníky, uvedla mluvčí biskupství Anežka Benešová. Slavnost blahořečení biskupství plánuje nejspíš na léto příštího roku.
Připomínky hrůzné smrti Milady Horákové nebo tragického případu "Babice" z nás tíhu minulosti nesejmou. Mnohým lidem stále zůstáváme dlužni, zatímco jiné přeplácíme. Slováci teď nabízejí inspiraci: snižují penze komunistickým koryfejům - lidem, kteří jsou spoluodpovědní za to, co se zde před rokem 1989 dělo.
Po páté hodině ranní 7. září 1948 zastavil černý služební vůz Tatra 57 B před oblastní úřadovnou Státní bezpečnosti (StB) v Bartolomějské ulici v Praze. K řidiči Zdeňku Řípovi přisedli pracovníci Krajského velitelství StB Bořivoj Vávra s Josefem Volfem a společně odjeli na Pankrác, kde převzali jednoho z hrdinů protinacistického odboje na Táborsku Františka Novotného. Netušil, že je to jeho konec.
Po převzetí moci 25. února 1948 si komunisté začali vyřizovat účty s politickými rivaly a odpůrci. Symbolem poúnorového teroru se stal takzvaný Domeček na pražských Hradčanech, kde byli mučeni a vyslýcháni českoslovenští vojáci - letci RAF, parašutisté, ale i ti z východní fronty, kterých se komunisté chtěli z nejrůznějších důvodů zbavit.
V únoru 1951 otřásl krajem mezi Sedlčany a Milevskem případ ubitého předsedy místního národního výboru v malé vsi Koubalova Lhota. Následné vyšetřování se vedlo zcela v režii komunistické Státní bezpečnosti, která označila za vrahy tři zdejší rolníky. Všichni byli záhy oběšeni. Ministerstvo spravedlnosti se v roce 2020 za justiční vraždu omluvilo. Případ je však mnohem složitější.
Právníky obviněné z korupce v justici spojuje krom dnešních problémů i předlistopadové členství v komunistické straně. Zdá se, jako by jejich současné potíže se zákonem kořenily právě v tom.
Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. Stanou se vedle Milady Horákové dalšími z mnoha obětí komunismu.
S advokátem Lubomírem Müllerem o střelbě do lidí, o obětech, kterým se nikdo neomluvil, o hrůzách lidových soudů i o tom, jak užitečná může být pro právníky Bible.
Nemohla se zachovat jinak. Já bych nikdy nebyla statečná jako ona, proti takové nemůžete mít žádné výhrady, řekla v roce 2017 v DVTV dcera Milady Horákové Jana Kánská. Od justiční vraždy demokratické političky dnes uplynulo 70 let. Byla jsem stále hlídaná, stejně jako celá naše rodina, lidé se mě i trochu báli, vzpomínala Kánská.
Před 73 lety československý komunistický režim zavraždil Miladou Horákovou. Ženu, která si vždy stála za svými ideály a hodnotami, předtím ve vykonstruovaném procesu odsoudil k trestu smrti. Její manžel Bohuslav Horák později uprchl do Spojených států a poté ho následovala i dcera Jana. Podívejte se na unikátní snímky rodiny Horákových.
Komunisté se od toho, co se dělo v 50. letech, distancují alibisticky a vyhýbavě. Mají v názvu slovo komunistická, což je absurdní s ohledem na to, že komunistický režim je ze zákona zavrženíhodný, říká Michal Gregorini ze sdružení Dekomunizace. Transparent s portrétem Milady Horákové odmítla vyvěsit Filozofická fakulta UK a nově i Matfyz. Je to škoda, měli to udělat, je to ikonický motiv, míní.
Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo za to, že stát popravil v roce 1951 rolníka Václava Junka a jeho dva spoluobžalované. Vykonání trestu smrti označilo za justiční vraždu. Zveřejnění omluvy prostřednictvím ČTK nařídil ministerstvu pražský městský soud. Junek byl odsouzen k smrti za velezradu a za vraždu předsedy národního výboru v Koubalově Lhotě na Příbramsku.
Chápu, že někdo vidí heslo “Zavražděna komunisty” jako zkratku. Je to zkratka, ale je to i podnět k diskuzi. Milada Horáková by měla být připomínána jako aktivní žena se silným odhodláním, sociálním cítěním a akcentem na ženskou rovnoprávnost, míní historik Jan Synek, autor knihy Mám klid ve svém svědomí. Propaganda byla masivní, řada lidí tomu věřila, Horákové nadávali a plivali na ni, říká.
Česko si v sobotu 27. června připomene výročí sedmdesáti let od vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou a její následné popravy komunistickým režimem. Její osud, odvahu a postoje plánuje velkolepým způsobem uctít iniciativa Zavražděna komunisty. Z rozhlasu zazní nahrávky z procesu a četba z dopisů, desítky významných budov v Praze zahalí velkoplošné bannery.
Přímo na brífinku Komunistické strany Čech a Moravy v Poslanecké sněmovně se krátce po poledni objevila na řečnickém pultíku podobizna Milady Horákové. Projekci má na svědomí firma Artur Production. Kreativci tak chtějí upozornit na zrůdnost nejznámější justiční vraždy v československých dějinách. Na konci června od ní uplyne 70 let.
Poslední dny přinesly dva důležité rozsudky: český stát se omluvil za justiční vraždu z padesátých let a posmrtně také rehabilitoval východoněmeckého uprchlíka zastřeleného na našich hranicích. Na spravedlnost není nikdy pozdě.
Před 70 lety, 31. května 1950, začal v Praze vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou. Soud se konal pod dozorem sovětských poradců a v režii KSČ a zapsal se do historie jako největší demonstrace zvůle československého komunistického režimu za celou dobu jeho trvání. Na konci procesu, 8. června, byly vyneseny čtyři rozsudky smrti a čtyři doživotní tresty.
V únoru 1948 patřili mezi strůjce nástupu bolševické moci v Československu, o čtyři roky později, na konci listopadu 1952, se stali oběťmi justičních vražd a represí, u jejichž zrodu původně stáli. V grafice přinášíme výňatky z výslechů i poslední slova obžalovaných v čele s Rudolfem Slánským v rámci zinscenovaného procesu. K absurdním sebemrskačským přiznáním byli často domláceni u výslechů.
Nemohla se zachovat jinak. Já bych nikdy nebyla statečná jako ona, byla neskutečně silná osobnost, proti takové nemůžete mít žádné výhrady, řekla v roce 2017 v DVTV dcera Milady Horákové Jana Kánská. Od justiční vraždy demokratické političky dnes uplynulo 69 let. Byla jsem stále hlídaná, stejně jako celá naše rodina, lidé se mě i trochu báli, vzpomínala Kánská. Dodává, že celá ideologie komunismu je pro normální lidi nesplnitelná, každý podle ní chce mít něco svého a něco vlastnit.
Žena pracovala na novorozeneckém oddělení nemocnice v severoanglickém Chesteru.
