Když startovala, v kinech zněla hudba z prvních Hvězdných válek, v Československu se podepisovala Charta 77 a mobil byl čiré sci-fi. Dnes, o 48 let později, je americká sonda Voyager 1 tak daleko, že i světlu trvá 24 hodin, než k ní doletí. A to s palubním počítačem, který má tisíckrát menší paměť než váš chytrý telefon.
Jeden z nejznámějších meteorických rojů, Perseidy, dosáhl v noci z 12. na 13. srpna svého maxima. Do každoročního letního nebeského divadla letos promluvil Měsíc, který byl jen tři dny po úplňku a svým svitem tak pozorování zhoršoval. I přesto ale "slzy svatého Vavřince" rozehrály na obloze fascinující představení.
Letošní léto servíruje na nočním nebi jeden skvost za druhým. Stačí odjet dál od měst, nechat oči přivyknout tmě a kochat se nebeskou kulisou. Pozorovat můžete Mléčnou dráhu či roj meteoritů, začátkem září pak obloha nabídne úplné zatmění Měsíce.
Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil zuřící bouře, prudký vichr i polární záře Jupiteru. Na dvou zveřejněných snímcích se vyjímá plynný obr a největší planeta Sluneční soustavy i společně s několika měsíci a prstenci.
Teleskop Jamese Webba, největší vesmírná observatoř, která má ukázat, jak vznikaly galaxie, a odhalit planety vhodné k životu, je už teď zastaralý. Teleskop se sice dostal do vesmíru loni v prosinci, ale vědci na něm začali pracovat už na konci 80. let minulého století. Nyní se proto vyvíjí jeho nástupce, který uvidí ještě lépe a dál.
O víkendu nastane na obloze působivé setkání planet a Měsíce v úplňku. Koncem července bude nejhezčí pohled na Mléčnou dráhu a lidé mohou také vyhlížet meteory z roje Perseidy, řekl astronom Petr Horálek. Úplněk nastane 24. července.
V říjnu odstartuje ze Země vesmírná sonda s názvem Lucy, aby prozkoumala asteroidy kolem Jupiteru. Bude mít ale i další misi: předat potomkům lidí za statisíce nebo možná až miliony let zprávu o současné civilizaci.
V pondělí večer se na obloze vyskytl jev, který dal vzniknout symbolu slavné Betlémské hvězdy - konjunkce Jupiteru a Saturnu. Pozorovatelné tak, jako tomu bylo dnes, měl být jev naposledy před téměř osmi sty lety, v Česku ale na většině území pozorování zkazila zatažená obloha. Podle astronomů se tak jedná o úkaz staletí.
Na Europě, jednom z největších měsíců planety Jupiter, se nachází voda v plynném skupenství. Kapalná voda by přitom byla jednou z podmínek pro vznik života. Informaci, o které vědci opakovaně spekulovali už v minulosti, nyní potvrdil americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Jupiter ztratil jedno ze svých prvenství. Stále je sice největší a nejtěžší planetou sluneční soustavy, už se ale nemůže chlubit nejvyšším počtem měsíců. Předběhl ho Saturn, u něhož vědci nově objevili dvacet dosud neznámých družic.
Mezinárodní astronomická unie navíc potvrdila dřívější objev dalších dvou. Celkem jich kolem páté planety sluneční soustavy tedy obíhá 79.
Kromě planetky pojmenované po Tomášovi G. Masarykovi nebo po význačném vědci Jaroslavu Heyrovském bude vesmírem obíhat i těleso pojmenované po moderátorovi Danielovi Stachovi. Mezinárodní astronomická unie ho tak ocenila za popularizaci vědy.
Asteroid se pohybuje kolem Slunce opačně než ostatní tělesa. Vědci nyní odhalili, proč tomu tak je, a zjistili více o jeho historii, která sahá až ke vzniku sluneční soustavy.
Sonda Galileo proletěla v roce 1997 skrz vodní páry, které pocházely z měsíce Europa. Po téměř 21 letech to potvrdila vědecká analýza.
Američané vypustili v roce 1977 sondy Voyager 1 a Voyager 2, aby prozkoumaly vnější planety sluneční soustavy. Všechny ty klasické snímky plynných obrů Jupiteru a Saturnu a jejich měsíců, které známe z encyklopedií a učebnic, pořídila tato dvojčata.
V souhvězdí Vodnáře se nachází hvězda Trappist-1, kolem níž obíhá sedm exoplanet. Na některých z nich je voda a zdroje tepla.
Křičící planeta, hvízdající helium nebo bručící křivka světla. Americká NASA dala dohromady soundtrack tajuplných vesmírných zvuků. Ty vznikly převedením zachycený vesmírných vibrací a vln od sondy Cassini, Juno či Galileo.
Vědci objevili u trpasličí hvězdy, vzdálené asi 600 světelných let od země, obří planetu, která by teoreticky neměla existovat. Existence tohoto "planetárního monstra" nesoucího označení NGTS-1b podle vědců odporuje teorii utváření planet, která říká, že planety této velikosti nemohou vznikat kolem tak malých hvězd. Vzhledem ke své velikosti a teplotě je planeta známá jako "horký Jupiter", což je třída planet velkých přinejmenším jako Jupiter z naší sluneční soustavy, ale s přibližně o 20 procent menší hmotností.
Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ve středu obdržel vůbec první detailní snímek takzvané Velké rudé skvrny, která je na povrchu Jupitera. Ve skutečnosti jde o gigantickou bouři, která na největší planetě sluneční soustavy běsní už stovky let. Vědci o ní stále moc neví. To by se mělo nyní změnit díky sondě Juno, která od loňského roku obíhá na oběžné dráze Jupiteru a pořizuje unikátní snímky.
Nové fotografie planety Jupiter zachytily jeho severní a jižní pól, chaotické jevy v atmosféře a cyklóny, které dosahují velikosti planety Země. Snímky pořídila sonda Juno, kterou k Jupiteru vyslala americká agentura NASA. Vědci doufají, že se jim podaří pochopit, z čeho se planeta skládá a jaké procesy na ní probíhají.
